Přísloví 1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Přísloví Šalomounova - (První sbírka) - Vstupní slovo

1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, 2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, 3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, 4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. 5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost 6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. 7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

VÝSTRAHA PŘED SVÉVOLNÍKY

8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. 9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. 10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! 11 Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, 12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, 13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, 14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – 15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, 16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. 17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí. 18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši. 19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.

CHVÁLA MOUDROSTI - — Volání moudrosti

20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. 21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: 22 „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? 23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: 24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, 25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, 26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, 27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. 28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, 29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, 30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. 31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. 32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. 33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“

Bible, překlad 21. století

Klíč k poznání

1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem, 2 k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům, 3 jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost, 4 jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění. 5 Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit, 6 jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám. 7 Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Nenech se zlákat

8 Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. 9 Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém. 10 Nenech se zlákat, synu, když tě mámí hříšníci: 11 „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem, 12 jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy. 13 Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí. 14 Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“ 15 Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích – 16 jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají! 17 Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné. 18 Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají. 19 Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.

Moudrost na ulicích volá

20 Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá, 21 na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má: 22 „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění? 23 Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit! 24 Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal, 25 všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil. 26 Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu, 27 až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni. 28 Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou. 29 Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, 30 mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli, 31 proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí! 32 Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba. 33 Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla.“