1 „Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co na Šulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec! 2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou. 3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi. 4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí. 5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku. 6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután.
— Útočnost lásky
7 Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných! 8 Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí. 9 Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní, 10 patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů. 11 Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.
— Soulad lásky
12 Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny. 13 Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním. 14 Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré. Schovala jsem je pro tebe, můj milý.
Píseň písní 7
Bible, překlad 21. století
1Dokola, dokola, Šulamitko! Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem! Copak vidíte na Šulamitce, když mezi námi tancuje?2Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé, dcero knížecí! Křivky tvých boků jako šperky mistrnou rukou tepané.3Pupek tvůj – číše okrouhlá, kořeněné víno v ní nikdy nechybí! Podbřišek tvůj – kupka pšenice ztrácející se v liliích.4Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka.5Tvá šíje, věž z kosti slonové. Tvé oči – nádrže chešbonské při bráně Bat-rabim. Tvůj nos jak libanonská věž k Damašku hledící.6Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se, kadeře ti z hlavy jak roucho splývají – král je polapen v těch pramíncích!7Jak krásná jsi, jak půvabná, lásko, ve svých rozkoších!8Tvá postava se palmě podobá, tvé prsy hroznům datlovým.9Dovol mi prosím na palmu šplhat, její ovoce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína, tvůj dech ať voní jabloní,10tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným! K mému milému už to víno proudí, plyne mi po rtech, po zubech.[1]11Já patřím svému milému a jeho touha patří mně!12Pojď, milý můj, do polí pojďme, mezi trsy heny budem nocovat!13Ráno si přivstanem, k vinicím zamíříme, zda pučí réva, se půjdem podívat, révové květy zda se již otvírají, zda kvete granátový sad – tam ti své milování dám!14Milostná jablíčka[2] svou vůni vydávají, na našem prahu všechny rozkoše, nové i staré, čekají – pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!