Matouš 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Uzdravení malomocného

1 Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. 2 Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ 3 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství. 4 Tu mu Ježíš pravil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“

— Uzdravení setníkova sluhy

5 Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: 6 „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ 7 Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“ 8 Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. 9 Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“ 10 Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. 11 Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; 12 ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“ 13 Potom řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.“ A v tu hodinu se sluha uzdravil.

— Činnost v Kafarnaum

14 Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. 15 Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. 16 Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, 17 aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘

— O bezvýhradném následování Ježíše

18 Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh. 19 Jeden zákoník přišel a řekl mu: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 20 Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 21 Jiný z učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.“ 22 Ale Ježíš mu odpověděl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“

— Utišení bouře

23 Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. 24 Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. 25 I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ 26 Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. 27 Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“

— Uzdravení posedlých v Gadaře

28 Když přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. 29 A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ 30 Opodál se páslo veliké stádo vepřů. 31 A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“ 32 On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. 33 Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. 34 A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Bible, překlad 21. století

Naše neduhy sňal

1 Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. 2 Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“ 3 On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. 4 Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš^[1] – na svědectví pro ně.“ 5 Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: 6 „Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“ 7 Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“ 8 Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. 9 Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“ 10 Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! 11 Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12 ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ 13 Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven. 14 Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou. 15 Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat. 16 Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. 17 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“^[2]

Kdo to vůbec je?

18 Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. 19 Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 20 Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 21 Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“ 22 Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“ 23 Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním. 24 Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal. 25 Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“ 26 „Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid. 27 Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

Stádo prasat

28 Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského^[3] kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit. 29 Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“ 30 Opodál se páslo veliké stádo prasat. 31 Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“ 32 „Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. 33 Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli. 34 Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.