Marek 14 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Rozhodnutí velekněží

1 Bylo dva dny před Velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. 2 Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“

— Pomazání v Betanii

3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. 4 Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje? 5 Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni. 6 Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. 7 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. 8 Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“

— Úmluva Jidáše a velekněží

10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

— Příprava velikonoční večeře

12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ 13 Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, 14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ 16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.

— Označení zrádce

17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti. 18 A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ 19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ 20 Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. 21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“

— Ustanovení večeře Páně

22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ 23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24 A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. 25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“

— Rozhovor cestou do Getsemane

26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. 27 Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ 28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ 29 Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“ 30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ 31 On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.

— Modlitba v Getsemane

32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ 33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34 A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ 35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36 Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ 37 Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40 A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“

— Zatčení

43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“ 45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho. 46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 48 Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. 49 Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“ 50 Všichni ho opustili a utekli. 51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. 52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

— Ježíš před radou

53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. 54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. 55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“ 59 Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala. 60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ 61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ 62 Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ 63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. 65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.

— Petrovo zapření

66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, 67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“ 68 On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout. 69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“ 70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“ 71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“ 72 Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.

Bible, překlad 21. století

Poslední pomazání

1 Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. 2 Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“ 3 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, 4 někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta? 5 Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů!^[1] Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji. 6 Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného. 7 Chudé tu budete mít vždycky^[2] a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete. 8 Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“ 10 Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

Poslední večeře

12 Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“ 13 Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním. 14 Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 15 On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“ 16 Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. 17 Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. 18 Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“ 19 Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“ 20 „Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. 21 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ 22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ 23 Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni. 24 Tehdy jim řekl: „To je má krev nové^[3] smlouvy, která se prolévá za mnohé. 25 Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ 26 A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

Getsemane

27 Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘^[4] 28 Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“ 29 „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“ 30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“ 31 On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní. 32 Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“ 33 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha. 34 Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“ 35 Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. 36 Tehdy řekl: „Abba,^[5] Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“ 37 Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu? 38 Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“ 39 Znovu odešel a modlil se týmiž slovy. 40 Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci. 41 Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“ 43 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších. 44 Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ 45 Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“^[6] 46 V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho. 47 Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho. 48 Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? 49 Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“ 50 Tehdy ho všichni opustili a utekli. 51 Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho, 52 ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

Před Veleradou

53 Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. 54 Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně. 55 Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ 59 Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala. 60 Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“ 61 On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ 62 „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“^[7] 63 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“ A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. 65 Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

Neznám ho!

66 Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek, 67 a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“ 68 On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.^[8] 69 Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“ 70 On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“ 71 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“ 72 A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.