1Jób na to odpověděl: 2 „Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo! 3 Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou, 4 neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží. 5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící? 6 Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek? 7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo. 8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám, 9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene. 10 Bylo by to pro mne ještě potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil. 11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel? 12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu? 13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
— Jób odmítá útěchu přátel
14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného. 15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí, 16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje, 17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa, 18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají. 19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby, 20 za své doufání však museli se stydět, přišli k nim a zklamali se. 21 I vy jste teď, jako byste nebyli, při tom děsném pohledu vás jala bázeň. 22 Řekl jsem snad: ‚Dejte mi‘ či: ‚Plaťte za mne vlastním zbožím‘ 23 nebo: ‚Zachraňte mě z rukou protivníka‘ či snad: ‚Vykupte mě z rukou ukrutníků?‘ 24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil. 25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte? 26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá? 27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat. 28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát? 29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, je tady ještě moje spravedlnost! 30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Jób 6
Bible, překlad 21. století
Kéž by mě Bůh zahubil
1Job na to řekl:2„Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!3Byla by těžší, než je písek v moři – to proto slovy se téměř zalykám.4Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.5Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?6Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?7Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!8Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději –9že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit.10Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel.11Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě?12Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové?13Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil?14Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští.15Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí.16Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,17v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.18Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.19Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,20jejich důvěra je ale zamrzí – když k nim dorazí, čeká je zklamání.21Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.22Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘ nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘?23‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘ nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘?24Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.25Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?26To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?27Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali!28Pohleďte na mě, prosím vás – copak bych vám do očí lhal?29Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu!30Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?