Jób 17

Český ekumenický překlad

1  Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá. 2  Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím. 3  Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním? 4  Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš. 5  Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak. 6  Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá. 7  Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín. 8  Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem. 9  Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější. 10  Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím. 11  Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala. 12  Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko. 13  I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách. 14  Jámě řeknu: ‚Tys můj otec,‘ červům: ‚Matko má, má sestro.‘ 15  Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří? 16  Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“ 

Jób 17

Bible, překlad 21. století

1 Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.2 Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!3 Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil?4 Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!5 Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘6 Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.7 Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.8 Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘9 Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.10 Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!11 Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.12 Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘13 Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,14 mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami –15 kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne?16 Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“