JÓB ODPOVÍDÁ SÓFAROVI - — Jób odmítá Sófarovy řeči
1 Jób na to odpověděl: 2 „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost! 3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví? 4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný. 5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají! 6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci. 7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, 8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. 9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila 10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. 11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm? 12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?
— U Boha je všechna moc
13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum. 14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze. 15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi. 16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí. 17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce, 18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra, 19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody, 20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost, 21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť, 22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co jev šeru smrti, 23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je, 24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot, 25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.
Jób 12
Bible, překlad 21. století
Chci mluvit se Všemohoucím
1Job na to řekl:2„Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!3I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.4Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘5Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘6Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.7Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;8anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:9Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?10V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.11Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?12Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?13Bůh – ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.14Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.15Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.16Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.17Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.18Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.19I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.20Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.21I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.22Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.23Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.24Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.25Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.