Přihlaste se zdarma

Izajáš 14

Český ekumenický překlad



1  Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu. 2  Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a Izraelův dům je dostane do dědictví v Hospodinově zemi jako otroky a otrokyně. Tak zajmou ty, kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči.  3  V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, 4  proneseš o babylónském králi pořekadlo: „Jak pominul poháněč, jak pominula knuta!“  5  Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců,  6  jež zběsile bilo národy ranami bez ustání, hněvivě vládlo pronárodům nezkrotným pronásledováním.  7  V míru odpočala celá země, všechno zvučně plesá.  8  I cypřiše se radují nad tebou i libanónské cedry od chvíle, kdy jsi padl: „Už nevstane ten, kdo nás kácel!“  9  I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů.  10  Ti všichni se ozvou a řeknou tobě: „Také jsi jako my pozbyl síly? Už jsi nám podoben!  11  Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.“  12  Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů!  13  A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.  14  Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“  15  Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!  16  Kdo tě uvidí, budou se dívat a divit: „To je ten muž, který zneklidňoval zemi a otřásal královstvími?  17  Svět měnil v poušť, bořil jeho města, vězně nikdy nepropouštěl domů.“  18  Všichni králové pronárodů, všichni leží slavně ve svých hrobkách,  19  ale tebe pohodili mimo hrob jak ohavný výhonek; jsi jako šatem přikryt zavražděnými, porubanými mečem, svrženými do kamenité jámy, jsi jak pošlapaná mršina,  20  nebudeš připojen k nim v hrobě. Vždyť jsi ničil vlastní zemi, vlastní lid jsi vraždil. O potomstvu zlovolníků nebude navěky zmínky.  21  „Připravte jeho synům jatky pro nepravost otců! Nepovstanou, nezmocní se země a svět nezaplní městy.“  22  „Já povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, vymýtím jméno Babylónu i pozůstatek po něm, nástupce i následníka, je výrok Hospodinův. 23  Proměním jej v hnízdiště sýčků a ve slatiny, vymetu jej pometlem zkázy, je výrok Hospodina zástupů.“  



24  Hospodin zástupů přisáhl: „Jak jsem si předsevzal, tak se stane, a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční:  25  Rozdrtím Ašúra ve své zemi, rozšlapu ho na svých horách a z nich sejmu jeho jho. Z ramene jim bude sňato jeho břímě.“  26  To je rozhodnutí učiněné o celé zemi a to je paže napřažená proti všem pronárodům.  27  Když Hospodin zástupů rozhodl, kdo to zruší? Jeho paže je napřažena, kdo ji odvrátí?  



28  V roce, kdy zemřel král Achaz, byl zjeven tento výnos:  29  „Neraduj se, celá Pelišteo, že je polámána hůl, která tě bije, neboť z hadího kořene vzejde bazilišek a jeho plodem bude létající ohnivý had.  30  Prvorození nuzných budou mít pastvu a ubožáci budou odpočívat v bezpečí. Tvůj kořen však umořím hladem a pozůstatek tvého lidu zajde.  31  Kvílej, bráno! Křič, město! Celá Pelištea bude v zmatku. Neboť od severu se už valí dým a nikdo nezůstává stranou svých shromaždišť.“  32  Co odpovědět poslům toho pronároda? Hospodin založil Sijón, k němu se přivinou utištění jeho lidu.  

Izajáš 14

Bible, překlad 21. století



1 Hospodin se totiž slituje nad Jákobem, znovu vyvolí Izrael a dá jim spočinout v jejich vlastní zemi. Přidají se k nim i cizinci a připojí se k domu Jákobovu. 2 Národy se jich ujmou a přivedou je zpět domů a dům Izraele si je v Hospodinově zemi podrobí jako otrokyně a otroky; vezmou do zajetí ty, kdo je zajali, a budou vládnout nad svými tyrany. 3 V den, kdy ti Hospodin dá odpočinout od tvé bolesti, od tvého trápení a těžké poroby, ve které jsi musel otročit, 4 si zazpíváš tento posměšek o babylonském králi: Jaký konec potkal tyrana! Jeho hrůzovláda[1] skončila! 5 Hospodin rozlámal hůl ničemů, žezlo vladařů, 6 jež zuřivě bilo národy neustálými ranami, jež vztekle vládlo nad lidmi nelítostným soužením! 7 Země užívá klid a mír, veselý jásot všude zní. 8 Cypřiše se z tebe radují i libanonské cedry zpívají: „Co jsi padl, nepovstal žádný, kdo by do nás ťal!“ 9 V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení, aby tě přivítalo, jakmile dorazíš. Už kvůli tobě své mrtvé burcuje, všechny někdejší zemské vladaře; už nutí vstát z jejich trůnů všechny krále národů. 10 Ti všichni hlasem jediným tě takto osloví: „Tak už i ty jsi pozbyl sil – jsi na tom stejně jako my! 11 Tvá pýcha klesla do pekla jako tvá pěkná muzika; tvou postelí je hniloba a červi jsou tvá přikrývka!“ 12 Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný,[2] synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ty, jenž jsi srážel národy! 13 Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; 14 vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“ 15 Teď však až do pekla svržen jsi, do jámy nejhlubší! 16 Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím, budou tě zkoumat pohledy: „To je ten muž, který děsil zemi, ten, který třásl říšemi? 17 Ten, kdo pustošil celý svět, kdo jeho města podvracel a vězně domů nepouštěl?“ 18 Králové národů slavně pohřbeni, každý ve své hrobce leží si. 19 Ty jsi však bez hrobu jen tak pohozen jako zavržená ratolest,[3] tak jako roucho zabitých, mečem zohavených, jako pošlapaná zdechlina mezi kamení v jámě hozená. 20 Nebudeš mít pohřeb jako ostatní, neboť jsi svou zemi pustošil a vraždil jsi svůj vlastní lid. Ať navěky není památky po tom zlém plemeni! 21 Připravte jatka pro jeho syny, ať jsou poraženi za otcovské viny, ať už nevstanou, aby ovládali zemi, ať už po světě svá města nešíří! 22 Povstanu totiž proti nim, praví Hospodin zástupů. Vymýtím jméno Babylonu i jeho pozůstatek, jeho potomka i nástupce, praví Hospodin. 23 Obrátím jej v hnízdiště sýčků a v bahnitou mokřinu; metlou zkázy jej vymetu! praví Hospodin zástupů. 



24 Hospodin zástupů přísahá: Co jsem zamýšlel, se stane, co jsem rozhodl, to bude: 25 Ve své zemi rozdrtím Asyřana, na svých horách ho rozdupám. Můj lid bude zbaven jeho jha, jeho břemeno spadne z jejich ramena! 26 Toto je rozhodnutí o celé zemi, ruka vztažená na všechny národy. 27 Hospodin zástupů rozhodl – kdo mu zabrání? Jeho ruka je vztažená – kdo ji odvrátí? 



28 V roce, kdy zemřel král Achaz,[4] zazněl tento ortel: 29 Neradujte se, vy všichni Filištíni, že je zlomena hůl toho, kdo vás bil. Z hadího plemene vzejde bazilišek, jeho plodem bude jedovatý had. 30 Nejchudší z chudých pastvu naleznou, ubozí konečně v bezpečí spočinou, tvůj kořen ale hladem umořím a tvé pozůstatky pobiji. 31 Kvílej, bráno, město, křič! Všichni Filištíni ať se třesou strachy! Od severu se valí vojsko jako dým, nikdo nezaostává za jeho řadami. 32 Co odpovědět poslům pohanů? To, že Hospodin Sion založil – tam jeho ubohý lid najde záštitu. 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28