Ezechiel 7 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Ohlášení konce - Boží lítost nad proradným lidem má - své meze, spáchané násilnosti volají po soudu.

1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Ty, lidský synu, slyš. Toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi: Je konec, přišel konec na všechny čtyři strany země! 3 Tvůj konec už je tady. Dám průchod svému hněvu proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a obrátím na tebe všechny tvé ohavnosti. 4 Nebude mi tě líto a nebudu znát soucit, obrátím tvé cesty proti tobě a tvé ohavnosti vyvstanou uprostřed tebe. I poznáte, že já jsem Hospodin.“ 5 Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, přichází zlo za zlem. 6 Přišel konec, konec přišel, bude s tebou skoncováno, hle, konec přišel! 7 Naplňuje se, obyvateli země, tvůj úděl, přichází čas, blízký je den zmatku; na horách ustane výskání. 8 Už brzy na tebe vyleji své rozhořčení, tím se dovrší můj hněv proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a obrátím na tebe všechny tvé ohavnosti. 9 Nebude mi tě líto a nebudu znát soucit, obrátím tvé cesty proti tobě a vyvstanou tvé ohavnosti uprostřed tebe. I poznáte, že jsem to já, Hospodin, kdo bije. 10 Hle, ten den, hle, přišel! Úděl se naplnil. Rozkvetla hůl, vypučela zpupnost. 11 Násilí se rozrostlo v hůl svévole. Nic nebude z nich, nic nebude z jejich hlučení a shlukování, nebude nad nimi bědováno. 12 Přišel čas, nastal ten den. Kdo kupuje, ať se neraduje, kdo prodává, ať netruchlí, poněvadž přichází rozhorlení na všechen hlučící dav země. 13 Kdo prodává, nevrátí se k tomu, co prodal, i kdyby zůstal naživu. Vidění týkající se všeho jejího hlučícího davu se nezvrátí, nikdo, kdo žije ve své nepravosti, se nevzchopí. 14 Zatroubí se na trubku a všechno bude připraveno, ale do boje nevyjde nikdo, poněvadž přichází mé rozhorlení na všechen její hlučící dav. 15 Venku řádí meč a doma mor a hlad; kdo je na poli, zemře mečem, a kdo v městě, toho pozře hlad a mor. 16 A vyváznou-li někteří z nich a budou na horách, jako holubi v roklích, budou všichni sténat, každý pro vlastní nepravost. 17 Všechny ruce ochabnou a všechna kolena se rozplynou jak voda. 18 Lidé se přepásají žíněnou suknicí, přikryje je zděšení, na všech tvářích bude stud, na všech hlavách lysina. 19 Vyházejí své stříbro na ulice a zlato jim bude nečistotou. V den Hospodinovy prchlivosti je jejich stříbro a zlato nevysvobodí. Nenasytí se a své útroby si nenaplní, poněvadž jejich nepravost je přivede k pádu. 20 Nádherné okrasy Boží užili ve své pýše k zhotovení obrazů svých ohavných, ohyzdných model; proto jsem jim ji změnil v nečistotu. 21 Vydám ji v lup do rukou cizáků a za kořist svévolníků v zemi, a ti ji znesvětí. 22 Odvrátím od nich svou tvář, cizáci znesvětí můj poklad, přijdou na něj lupiči a znesvětí jej. 23 Udělej řetěz, neboť země je plná krve, jež volá po soudu, a město je plné násilí. 24 Proto přivedu nejhorší z pronárodů a ti obsadí jejich domy. Učiním přítrž pýše mocných a znesvěceni budou, kdo je posvěcují. 25 Přichází tíseň, budou hledat pokoj, ale žádný nebude. 26 Valí se neštěstí za neštěstím a přichází zpráva za zprávou. Budou vyhledávat vidění od proroka, ale kněz bude bez zákona a starci bez soudnosti. 27 Král bude truchlit, kníže se obleče v úděs a ruce lidu země ochrnou hrůzou. Naložím s nimi podle jejich cesty a za jejich zvyklosti je budu soudit. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Bible, překlad 21. století

Je konec!

1 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi: Konec! Konec je se čtyřmi kouty země! 3 Už s tebou konec je – svůj hněv sešlu na tebe. Budu tě soudit podle tvých cest, všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe. 4 Neslituji se, neušetřím tě! Ano, uvalím tvé cesty na tebe, tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane a poznáte, že já jsem Hospodin. 5 Toto praví Panovník Hospodin: Zlo za zlem^[1] – hle, už tu je! 6 Je konec, konec je, tvůj konec nadešel – hle, už tu je! 7 Tvůj zánik nadešel, obyvateli země! Ten čas už tu je, blíží se onen den^[2] – místo jásotu je na horách děs! 8 Hned teď na tebe vyliji svůj hněv, mé rozhořčení padne na tebe. Budu tě soudit podle tvých cest, všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe. 9 Neslituji se, neušetřím tě! Uvalím tvé cesty na tebe, tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane a poznáte, že já Hospodin jsem ten, kdo vás bije. 10 Hle, ten den – hle, už tu je! Zkáza propukla, hůl rozkvetla,^[3] pýcha vypučela, 11 krutost vyrostla ve kmen zla. Nezbude nikdo z nich, nikdo z jejich množství, nic z jejich jmění, nic z jejich nádhery. 12 Ten čas už tu je, už nastal onen den! Kdo kupuje, nejásej, kdo prodává, nermuť se – na celý ten dav totiž padá hněv! 13 Kdo prodává, pokud snad přežije, nezíská, co prodal, nazpátek. Vidění o tom davu nebude vzato zpět: Žádný z nich kvůli své vině naživu neudrží se. 14 Na trubku troubí se, vše připraveno je, nikdo však nejde do boje – na celý ten dav dopadá můj hněv! 15 Venku je meč, doma hlad a mor; kdo je v krajině, mečem zahyne, kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej. 16 Uniknou-li utečenci, do hor utečou, všichni však jako holubi v roklích naříkat budou nad vinou svou. 17 Každá ruka tehdy ochabne a každé stehno bude zmáčené. 18 Jejich oděvem bude pytlovina a přikryje je hrůza; každá hlava bude oholena a na všech tvářích hanba. 19 Své stříbro vyházejí do ulic, zlato budou mít za odpadky. Jejich stříbro ani zlato je nebude moci zachránit v den Hospodinova zuření. Nebudou se jím moci nasytit, nenaplní si jím útroby – způsobilo jim jenom hřích. 20 Ze vší té nádhery, kterou se chlubili, si vyrobili své ohavné obrazy. Udělali z toho své hnusné modly, a já s tím naložím jako s odpadky. 21 Cizincům to vydám za kořist, ať to uloupí nejhorší lotři na zemi, jen ať to znesvětí! 22 Svou tvář od nich odvrátím, až znesvětí mou skrýš, až do ní vpadnou lupiči a celou ji znesvětí. 23 Připrav řetězy! Protože zemi naplnily popravy a ve městě je samé násilí, 24 přivedu nejhorší mezi národy, aby jejich domy zabrali. S pýchou těch mocných skoncuji a jejich svatyně budou znesvěceny. 25 Přichází děs! Budou hledat pokoj – zbytečně! 26 Valí se pohroma za pohromou, zlá zpráva jedna za druhou. Od proroka se budou dožadovat vidění a skončí vyučování od kněží i rady od starších. 27 Králi nezbude než truchlení, kníže zahalí se zděšením a ruce prostých lidí hrůza ochromí. Podle jejich cest s nimi naložím; odsoudím je tak, jak sami soudili, a poznají, že já jsem Hospodin.“