Žalm 22 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL

1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

Bible, překlad 21. století

I.

1 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání? 3 Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid. 4 Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval. 5 Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval. 6 K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni. 7 Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa. 8 Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá: 9 „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“ 10 To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí. 11 Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty! 12 Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník! 13 Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští. 14 Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi! 15 Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém. 16 Patro mám suché^[1] jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě! 17 Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli,^[2] 18 všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají, 19 o moje šaty dělí se, o moje roucho losují. 20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc! 21 Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou!

II.

22 Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola! 23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit: 24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej! 25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá! 26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli. 27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky! 28 Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy. 29 Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy! 30 Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou! 31 Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky. 32 Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!