Žalm 102 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU

1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Bible, překlad 21. století

1 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. I. 2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne! 3 Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě! 4 Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec. 5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo! 6 Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý! 7 Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách. 8 Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách. 9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka! 10 Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám! 11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil! 12 Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám. II. 13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka. 14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas! 15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí! 16 Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou, 17 až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě. 18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou! 19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni, 20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi, 21 aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil! 22 Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní, 23 národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! III. 24 Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil. 25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá! 26 Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa. 27 Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč. 28 Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí. 29 Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!