Zacharjáš 7 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

KÁZÁNÍ O POSTU - — Výzva k pokání a milosrdenství - Lid je obviňován z povrchnosti a veden k opravdovému pokání.

1 Čtvrtého roku vlády krále Dareia, čtvrtého dne devátého měsíce, totiž měsíce kislevu, stalo se slovo Hospodinovo k Zacharjášovi. 2 Tehdy poslal Bét-el Sar-esera s Regem-melekem a jeho muži, aby si naklonil Hospodina 3 a aby se při domě Hospodina zástupů otázali kněží a proroků: „Mám se nadále pátého měsíce oddávat pláči a odříkání, jak jsem to po léta činil?“ 4 I stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů: 5 „Řekni všemu lidu země i kněžím: Když jste se postili a naříkali pátého a sedmého měsíce, teď už po sedmdesát let, postili jste se opravdu kvůli mně? 6 A když jíte a pijete, nejíte a nepijete si pro sebe? 7 Neprovolával Hospodin právě toto skrze dřívější proroky, když si ještě Jeruzalém a města kolem něho bydlely v klidu a obydlen byl Negeb i Přímořská nížina?“ 8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zacharjášovi: 9 „Toto praví Hospodin zástupů: Vynášejte pravdivé rozsudky a ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování. 10 Neutiskujte vdovu a sirotka, bezdomovce a trpícího, nikdo ať ve svém srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého. 11 Ale oni tomu odmítli věnovat pozornost, svéhlavě se obrátili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli. 12 Srdce měli jako z křemene a neslyšeli zákon ani slova, která posílal Hospodin zástupů svým duchem skrze dřívější proroky. Proto je postihlo velké rozlícení Hospodina zástupů. 13 Kdykoli volal, oni neslyšeli. Ať si volají, já je neslyším, praví Hospodin zástupů. 14 Odvanu je vichrem mezi nejrůznější pronárody, které neznají, a země bude za nimi zpustošena, takže jí nikdo nebude procházet. Tak zpustošili přežádoucí zemi.“

Bible, překlad 21. století

Půst a spravedlnost

1 Čtvrtého dne devátého měsíce (totiž měsíce kislev) ve čtvrtém roce vlády krále Dareia^[1] dostal Zachariáš slovo Hospodinovo. 2 Z Bet-elu totiž poslali Sar-ecera a Regem-melecha s jeho muži, aby prosili Hospodina o přízeň 3 a zeptali se kněží v chrámě Hospodina zástupů a rovněž proroků: „Máme v pátém měsíci truchlit a postit se, jak to děláme už tolik let?“^[2] 4 Tehdy jsem dostal slovo Hospodina zástupů: 5 „Řekni všemu lidu této země i kněžím: Už sedmdesát let se vždy v pátém a sedmém^[3] měsíci postíte a naříkáte – ale copak to děláte pro mě? 6 A když jíte a pijete, copak to neděláte jen sami pro sebe? 7 Nevolal snad Hospodin právě takovými slovy skrze dávné proroky, když se ještě v Jeruzalémě žilo v klidu a pokoji a stejně tak ve městech v jeho okolí, v Negevu i v podhůří?“ 8 Zachariáš dostal slovo Hospodinovo: 9 „Takto promlouval Hospodin zástupů: ‚Prosazujte opravdové právo a jedni druhým projevujte soucit a laskavost. 10 Neutlačujte vdovy a sirotky, přistěhovalce ani chudáky a nevymýšlejte, jak jedni druhým ublížit.‘^[4] 11 Oni to ale odmítli vnímat; vzpurně se otočili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli. 12 V srdci se zatvrdili na křemen, aby neslyšeli Zákon ani slova, která Hospodin zástupů posílal svým Duchem skrze dávné proroky. Tak přišel veliký hněv od Hospodina zástupů.^[5] 13 Když jsem volal, neposlouchali; a tak když volali oni, dělal jsem, že neslyším, praví Hospodin zástupů. 14 Rozprášil jsem je vichřicí mezi všechny národy, které ani neznali. Země pak bez nich zpustla tak, že tudy nešlo ani cestovat. Kvůli nim se z té krásné země stala pustina!“

Bible Kralická

1 Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef, 2 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově, 3 A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let? 4 I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí: 5 Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili? 6 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete? 7 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil? 8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí: 9 Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému. 10 A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém. 11 Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli. 12 A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů. 13 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů. 14 A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Justice and mercy, not fasting

1 In the fourth year of King Darius, the word of the Lord came to Zechariah on the fourth day of the ninth month, the month of Kislev. 2 The people of Bethel had sent Sharezer and Regem-Melek, together with their men, to entreat the Lord 3 by asking the priests of the house of the Lord Almighty and the prophets, ‘Should I mourn and fast in the fifth month, as I have done for so many years?’ 4 Then the word of the Lord Almighty came to me: 5 ‘Ask all the people of the land and the priests, “When you fasted and mourned in the fifth and seventh months for the past seventy years, was it really for me that you fasted? 6 And when you were eating and drinking, were you not just feasting for yourselves? 7 Are these not the words the Lord proclaimed through the earlier prophets when Jerusalem and its surrounding towns were at rest and prosperous, and the Negev and the western foothills were settled?” ’ 8 And the word of the Lord came again to Zechariah: 9 ‘This is what the Lord Almighty said: “Administer true justice; show mercy and compassion to one another. 10 Do not oppress the widow or the fatherless, the foreigner or the poor. Do not plot evil against each other.” 11 ‘But they refused to pay attention; stubbornly they turned their backs and covered their ears. 12 They made their hearts as hard as flint and would not listen to the law or to the words that the Lord Almighty had sent by his Spirit through the earlier prophets. So the Lord Almighty was very angry. 13 ‘ “When I called, they did not listen; so when they called, I would not listen,” says the Lord Almighty. 14 “I scattered them with a whirlwind among all the nations, where they were strangers. The land they left behind them was so desolate that no-one travelled through it. This is how they made the pleasant land desolate.” ’