Zacharjáš 11 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Pastýř dobrý a zlý - Hospodin ruší svou smlouvu a falešnou jednotu lidu.

1 Otevři svá vrata, Libanóne, ať tvé cedry pozře oheň. 2 Kvílej, cypřiši, že padl cedr, že vznešené stromy propadly záhubě. Kvílejte, bášanské duby, že padl neprostupný hvozd. 3 Slyš, jak pastýři kvílejí, že jejich vznešené nivy propadly záhubě. Slyš, jak lvíčata řvou, že pýcha Jordánu propadla záhubě. 4 Toto praví Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené k zabití. 5 Ti, kdo je kupují, zabíjejí je a za vinu nepykají; kdo je prodávají, říkají: ‚Požehnán buď Hospodin, to jsem se obohatil‘; a žádný z jejich pastýřů nemá s nimi soucit. 6 Ani já už nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusy rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu.“ 7 Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval „Vlídnost“ a druhou jsem nazval „Pouto“ a pásl jsem ovce. 8 V jediném měsíci jsem vyhnal tři pastýře, neboť jsem s nimi ztratil trpělivost a také oni o mě nestáli. 9 Řekl jsem: „Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má být zahnáno, ať je zahnáno; a které zůstanou, ať se požerou navzájem.“ 10 Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. 11 I byla onoho dne zrušena a ty nejutištěnější ze stáda, které se mě držely, poznaly, že to je slovo Hospodinovo. 12 Řekl jsem tedy: „Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být.“ Tu mi odvážili jako mzdu třicet šekelů stříbra. 13 Nato mi Hospodin řekl: „Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocenili.“ I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem je v Hospodinově domě tavičovi. 14 Pak jsem zlomil druhou hůl, Pouto, na znamení, že ruším bratrství mezi Judou a Izraelem. 15 Ale Hospodin mi řekl: „Znovu si vezmi výstroj pošetilého pastýře, 16 neboť dám povstat v zemi pastýři, jenž zahnané nevyhledá, nebude pátrat po ztraceném, polámanou nebude léčit, o vyčerpanou se nepostará. Bude se krmit masem těch nejtučnějších, strhne jim paznehty. 17 Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Paže ať mu nadobro uschne a pravé oko úplně vyhasne.“

Bible, překlad 21. století

1 Své brány, Libanone, otevři – tvé cedry oheň pohltí! 2 Kvílejte, cypřiše – cedry padly, velikáni jsou zničeni! Kvílejte, duby bášanské – ten hustý les je vykácen! 3 Slyš, to kvílejí pastýři – jejich skvělé louky zničeny! Slyš, to řvou mladí lvi – jordánské houštiny zničeny!

Ovce a pastýři

4 Toto mi řekl Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku. 5 Ti, kdo je kupují, je zabíjejí bez výčitek svědomí. Ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Sláva Hospodinu, to jsem bohatý!‘ Jejich vlastní pastýři je nešetří. 6 Proto ani já už nebudu šetřit obyvatele této země, praví Hospodin. Hle, vydám lidi napospas jejich bližním a napospas jejich králi. Rozbijí tu zemi na kusy, ale já je nevysvobodím.“ 7 Pásl jsem tedy ovce určené na porážku pro ty, kdo s nimi kupčili. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval Náklonnost a druhou Jednota.^[1] Začal jsem pást ty ovce 8 a za jediný měsíc jsem vyhnal tři pastýře. Pak mi ale s nimi došla trpělivost a také ovce už mě měly dost. 9 Proto jsem řekl: „Nebudu vás pást. Co je na umření, ať umře; co se ztratilo, ať je ztraceno; a ty zbývající ať se spolu třeba požerou!“ 10 Vzal jsem hůl jménem Náklonnost a zlámal ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. 11 Toho dne byla zrušena. Obchodníci s ovcemi, kteří mě pozorovali, tehdy poznali, že to je slovo od Hospodina. 12 Řekl jsem jim: „Jestli chcete, vyplaťte mi mzdu. A jestli ne, nevadí.“ Vyplatili mi tedy mzdu – třicet stříbrných. 13 Tehdy mi Hospodin řekl: „Hoď to hrnčířovi – tu úžasnou cenu, kterou mě ocenili!“ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a hodil je hrnčířovi u Hospodinova chrámu. 14 Potom jsem zlámal druhou hůl jménem Jednota, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem. 15 Tehdy mi Hospodin řekl: „Převlékni se ještě za ztřeštěného pastýře. 16 Hle, vzbudím totiž v zemi pastýře, který se nebude starat o ztracené, nebude hledat maličké, nebude hojit zraněné, ba ani zdravé krmit nebude. Ty vypasené však bude jíst; bude je rvát i s kopýtky.^[2] 17 Běda mému ničemnému pastýři, který opouští stádo! Meč na jeho paži, na jeho pravé oko! Ať mu ta paže úplně ochrne, ať mu to pravé oko oslepne!“

Bible Kralická

1 Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé. 2 Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený. 3 Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu. 4 Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané, 5 Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi. 6 Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich. 7 Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce, 8 A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne. 9 Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé. 10 Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem. 11 A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest. 12 Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných. 13 I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře. 14 Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem. 15 I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého. 16 Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme. 17 Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 Open your doors, Lebanon, so that fire may devour your cedars! 2 Wail, you juniper, for the cedar has fallen; the stately trees are ruined! Wail, oaks of Bashan; the dense forest has been cut down! 3 Listen to the wail of the shepherds: their rich pastures are destroyed! Listen to the roar of the lions; the lush thicket of the Jordan is ruined!

Two shepherds

4 This is what the Lord my God says: ‘Shepherd the flock marked for slaughter. 5 Their buyers slaughter them and go unpunished. Those who sell them say, “Praise the Lord, I am rich!” Their own shepherds do not spare them. 6 For I will no longer have pity on the people of the land,’ declares the Lord. ‘I will give everyone into the hands of their neighbours and their king. They will devastate the land, and I will not rescue anyone from their hands.’ 7 So I shepherded the flock marked for slaughter, particularly the oppressed of the flock. Then I took two staffs and called one Favour and the other Union, and I shepherded the flock. 8 In one month I got rid of the three shepherds. The flock detested me, and I grew weary of them 9 and said, ‘I will not be your shepherd. Let the dying die, and the perishing perish. Let those who are left eat one another’s flesh.’ 10 Then I took my staff called Favour and broke it, revoking the covenant I had made with all the nations. 11 It was revoked on that day, and so the oppressed of the flock who were watching me knew it was the word of the Lord. 12 I told them, ‘If you think it best, give me my pay; but if not, keep it.’ So they paid me thirty pieces of silver. 13 And the Lord said to me, ‘Throw it to the potter’ – the handsome price at which they valued me! So I took the thirty pieces of silver and threw them to the potter at the house of the Lord. 14 Then I broke my second staff called Union, breaking the family bond between Judah and Israel. 15 Then the Lord said to me, ‘Take again the equipment of a foolish shepherd. 16 For I am going to raise up a shepherd over the land who will not care for the lost, or seek the young, or heal the injured, or feed the healthy, but will eat the meat of the choice sheep, tearing off their hooves. 17 ‘Woe to the worthless shepherd, who deserts the flock! May the sword strike his arm and his right eye! May his arm be completely withered, his right eye totally blinded!’