Skutky apoštolů 3 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Uzdravení chromého

1 Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. 2 Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. 3 Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. 4 Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“ 5 Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. 6 Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ 7 Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, 8 vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. 9 A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. 10 Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo. 11 Protože se držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu sběhli do sloupoví, kterému se říká Šalomounovo. 12 Když to Petr viděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? 13 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. 14 Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16 A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima. 17 Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. 18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy 20 a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil. 21 On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků. 22 Mojžíš řekl: ‚Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.‘ 23 A ‚každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.‘ 24 Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuela bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech. 25 Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.‘ 26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.“

Bible, překlad 21. století

Co mám, to ti dám

1 Petr a Jan se jednou ve tři hodiny šli účastnit odpoledních modliteb v chrámu. 2 Právě tam byl přinesen jeden muž, chromý od narození. Každý den ho pokládali u chrámových vrat zvaných Krásná brána, aby si od těch, kdo vcházeli do chrámu, něco vyžebral. 3 Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil je o almužnu. 4 Petr mu spolu s Janem pohlédl do očí a řekl: „Podívej se na nás.“ 5 Když vzhlédl, v očekávání, že od nich něco dostane, 6 Petr mu řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a^[1] choď!“ 7 Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla. 8 Vyskočil na nohy a začal chodit. Pak s nimi vešel do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha. 9 Všichni ho tam viděli, jak chodí a chválí Boha, 10 a poznali, že je to ten, který sedával a žebral u Krásné brány. Ohromeni tím, co se mu stalo, byli úžasem bez sebe.

Čiňte pokání

11 Zatímco se ten uzdravený mrzák držel Petra a Jana, všichni se v ohromení seběhli k nim do Šalomounova sloupoví. 12 Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Izraelité, proč se tomu divíte? Proč na nás hledíte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento muž chodí? 13 Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců, oslavil svého služebníka Ježíše, jehož jste sami vydali a zavrhli před Pilátem, který ho chtěl propustit. 14 Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha. 15 Dárce života jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16 Bylo to jeho jméno, co na základě víry v něj dalo sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která se opírá o něj, ho před vašima očima úplně uzdravila. 17 Bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako vaši vůdcové. 18 Bůh to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Mesiáš bude trpět. 19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí, 20 až k vám pošle ohlášeného Mesiáše – Ježíše, 21 který zatím musí zůstat v nebi až do času nápravy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků. 22 Už Mojžíš řekl našim otcům: ‚Hospodin, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka, jako jsem já – toho poslouchejte ve všem, co vám řekne. 23 Každý, kdo by toho Proroka neposlechl, bude vyobcován z lidu.‘^[2] 24 Také Samuel a všichni proroci po něm předpovídali tyto dny. 25 Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.‘^[3] 26 Když Bůh vzkřísil svého Služebníka,^[4] poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností.“

Bible Kralická

1 Petr pak a Jan spolu vstupovali do chrámu v hodinu modlitebnou devátou. 2 A muž nějaký, chromý tak narozený z života matky své, nesen byl, kteréhož sázeli na každý den u dveří chrámových, kteréž slouly Krásné, aby prosil za almužnu těch, kteříž vcházeli do chrámu. 3 Ten uzřev Petra a Jana, ani vcházeti měli do chrámu, prosil jich, aby mu almužnu dali. 4 I pohleděv naň Petr s Janem, řekl: Hleď na nás. 5 A on pilně pohleděl na ně, naděje se, že něco vezme od nich. 6 Tedy řekl Petr: Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď. 7 I ujav jej za ruku jeho pravou, pozdvihl ho, a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubové. 8 A zchytiv se, stál, a chodil, a všel s nimi do chrámu, chodě, a poskakuje, a chvále Boha. 9 A viděl jej všecken lid, an chodí a chválí Boha. 10 I poznali ho, že jest ten, kterýž na almužně sedával u dveří Krásných chrámových. I naplněni jsou strachem a děšením nad tím, což se stalo jemu. 11 A když se ten uzdravený přídržel Petra a Jana, sběhl se k nim všecken lid do síňce, kteráž sloula Šalomounova, předěšen jsa. 12 To viděv Petr, promluvil k lidu: Muži Izraelští, co se divíte tomuto? Anebo co na nás tak pilně hledíte, jako bychom my svou mocí aneb nábožností učinili to, aby tento chodil? 13 Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův, Bůh otců našich, oslavil Syna svého Ježíše, kteréhož jste vy vydali a odepřeli se před tváří Pilátovou, kterýž ho soudil býti hodného propuštění. 14 Vy pak svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedníka, aby vám byl dán. 15 Ale dárce života zamordovali jste, kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých; čehož my svědkové jsme. 16 A skrze víru ve jméno jeho, tohoto, kteréhož vy vidíte a znáte, utvrdilo jest jméno jeho a víra, kteráž jest skrze něho, dala jemu celé zdraví toto před obličejem všech vás. 17 Ale nyní, bratří, vím, že jste to z nevědomí učinili, jako i knížata vaše. 18 Bůh pak to, což předzvěstoval skrze ústa všech proroků, že měl Kristus trpěti, tak jest naplnil. 19 Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně, 20 A poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista. 21 Kteréhož zajisté musí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků. 22 Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete ve všem, cožkoli bude mluviti vám. 23 A staneť se, že každá duše, kteráž by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu mého. 24 Ano i všickni proroci od Samuele a potomních, kteřížkoli mluvili, také jsou o těchto dnech předzvěstovali. 25 Vy jste synové proroků a synové úmluvy, kterouž učinil Bůh s otci našimi, řka k Abrahamovi: V semeni tvém požehnány budou všecky čeledi země. 26 Vám nejprve Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých.

Slovo na cestu

Petr uzdravuje chromého žebráka

1 Petr a Jan šli jednou ve tři hodiny do chrámu, aby se zúčastnili pravidelných odpoledních modliteb. 2 Mezi četnými žebráky tam byl také muž chromý od narození, kterého jeho přátelé každý den přinesli a posadili u chrámových vrat, zvaných Krásná brána. Chodilo tudy hodně lidí a on je prosil o almužnu. 3 Tak požádal i Petra s Janem. 4 Zastavili se u něho a Petr mu řekl: „Podívej se na nás!“ 5 Žebrák dychtivě zvedl oči, protože čekal dobrou almužnu. 6 Petr však pokračoval: „Peníze nemám, ale dám ti cennější dar. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, vstaň a choď!“ 7 Pak uchopil žebráka za napřaženou pravici, pozvedl ho a v tom okamžiku do ochrnutých nohou vstoupila síla. 8 Postavil se, zkusil chodit a za chvíli už mohl jít dovnitř chrámu spolu s apoštoly. Dokonce radostně poskakoval a hlasitě chválil Boha. 9-11 Lidé nevěřili svým očím, ale jasně poznávali, že dlouholetý mrzák, který žebrával u Krásné brány, teď chodí a z vděčnosti k Bohu prozpěvuje. Sbíhali se kolem uzdraveného i kolem apoštolů, kteří zatím došli do Šalomounova podloubí.

Petr káže v chrámu

12 A tak k nim Petr začal mluvit: „Přátelé, proč se divíte? Snad si nemyslíte, že jsme toho člověka uzdravili vlastní mocí nebo mimořádnou zbožností? 13 Kdepak! To Bůh, kterého vyznáváte, Bůh našich praotců – Abrahama, Izáka a Jákoba – tu právě před vámi dokázal moc svého Syna Ježíše. 14 Toho Ježíše, kterého vy jste vydali Římanům a veřejně jste se ho zřekli před Pilátem, ačkoliv ho chtěl zprostit obžaloby. A když vám dal vybrat, koho má propustit, vy jste se zřekli svatého a spravedlivého muže a vyžádali jste milost pro vraha. 15 Toho, kdo vám chtěl dát věčný život, jste zabili! Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my to můžeme osobně dosvědčit. 16 Protože v něho věříme, dal nám sílu uzdravit tohoto muže, kterého znáte po léta jako bezmocného. To, že je teď zdráv, je výsledkem víry v Ježíše Krista.

Odpuštění je pro všechny – i pro Ježíšovy vrahy

17 Uvědomuji si však, bratři, že jste se Ježíše zřekli z nevědomosti a že ani vaši vůdcové netušili, o koho se jedná. 18 Bůh tak vlastně dopustil, aby Kristus trpěl, jak to už dávno předpověděl ústy svých proroků. 19 Přiznejte svou vinu na tomto hrozném činu a proste Boha, aby vám odpustil. 20 Pak se i vy budete moci těšit na dobu, kdy Bůh znovu pošle Ježíše jako vašeho osvoboditele. 21 Teď je v nebi a zůstane tam až do chvíle, kdy se Bůh rozhodne obnovit celý svět, jak to také předpovídali proroci. 22 Tak například Mojžíš přece řekl: ‚Z vašeho národa jednou Bůh povolá nového proroka, podobně jako k vám poslal mne, ale toho budete skutečně poslouchat na slovo. 23 Kdo by se mu nepodřídil, nebude už náležet mezi Boží vyvolené.‘ 24 Samuel a všichni další proroci mluvili často o době, kterou my právě prožíváme. 25 Vy jste syny těch proroků a máte dědický podíl v úmluvě mezi Bohem a Abrahamem. Bůh přece Abrahamovi slíbil: ‚Tvůj potomek bude požehnáním pro všechny národy země.‘ 26 Vám na prvním místě poslal Bůh svého Syna Ježíše, aby vám přinesl všechno dobré a odvrátil vás od vašich špatností.“

New International Version

Peter heals a lame beggar

1 One day Peter and John were going up to the temple at the time of prayer – at three in the afternoon. 2 Now a man who was lame from birth was being carried to the temple gate called Beautiful, where he was put every day to beg from those going into the temple courts. 3 When he saw Peter and John about to enter, he asked them for money. 4 Peter looked straight at him, as did John. Then Peter said, ‘Look at us!’ 5 So the man gave them his attention, expecting to get something from them. 6 Then Peter said, ‘Silver or gold I do not have, but what I do have I give you. In the name of Jesus Christ of Nazareth, walk.’ 7 Taking him by the right hand, he helped him up, and instantly the man’s feet and ankles became strong. 8 He jumped to his feet and began to walk. Then he went with them into the temple courts, walking and jumping, and praising God. 9 When all the people saw him walking and praising God, 10 they recognised him as the same man who used to sit begging at the temple gate called Beautiful, and they were filled with wonder and amazement at what had happened to him.

Peter speaks to the onlookers

11 While the man held on to Peter and John, all the people were astonished and came running to them in the place called Solomon’s Colonnade. 12 When Peter saw this, he said to them: ‘Fellow Israelites, why does this surprise you? Why do you stare at us as if by our own power or godliness we had made this man walk? 13 The God of Abraham, Isaac and Jacob, the God of our fathers, has glorified his servant Jesus. You handed him over to be killed, and you disowned him before Pilate, though he had decided to let him go. 14 You disowned the Holy and Righteous One and asked that a murderer be released to you. 15 You killed the author of life, but God raised him from the dead. We are witnesses of this. 16 By faith in the name of Jesus, this man whom you see and know was made strong. It is Jesus’ name and the faith that comes through him that has completely healed him, as you can all see. 17 ‘Now, fellow Israelites, I know that you acted in ignorance, as did your leaders. 18 But this is how God fulfilled what he had foretold through all the prophets, saying that his Messiah would suffer. 19 Repent, then, and turn to God, so that your sins may be wiped out, that times of refreshing may come from the Lord, 20 and that he may send the Messiah, who has been appointed for you – even Jesus. 21 Heaven must receive him until the time comes for God to restore everything, as he promised long ago through his holy prophets. 22 For Moses said, “The Lord your God will raise up for you a prophet like me from among your own people; you must listen to everything he tells you. 23 Anyone who does not listen to him will be completely cut off from their people.” (Dt 18,15; Dt 18,18; Dt 18,19) 24 ‘Indeed, beginning with Samuel, all the prophets who have spoken have foretold these days. 25 And you are heirs of the prophets and of the covenant God made with your fathers. He said to Abraham, “Through your offspring all peoples on earth will be blessed.” (Gn 22,18; Gn 26,4) 26 When God raised up his servant, he sent him first to you to bless you by turning each of you from your wicked ways.’