Ozeáš 2 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Den Jizreelu - Hospodin zaslibuje svému lidu, že jej rozmnoží a vysvobodí.

1 Izraelských synů bude však zase jak mořského písku: nikdo je nezměří, nikdo je nesečte. Na místě, kde se jim říká: „Nejste lid můj,“ bude se jim říkat: “Synové živého Boha.“ 2 Synové judští a synové izraelští budou pospolu shromážděni, ustanoví si jedinou hlavu a vyjdou z této země. Veliký bude den Jizreelu. 3 Řekněte svým bratřím: „Lide můj,“ svým sestrám: “Omilostněná.“

— Přelíčení proti cizoložnici - Hospodin miluje svůj lid, a proto potrestá jeho nevěrnost.

4 Veďte spor proti své matce, veďte spor, vždyť ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať odstraní ze své tváře znamení smilství, zprostřed svých ňader znak cizoložství! 5 Jinak ji svléknu do naha, vystavím ji, jak byla v den svého zrození. Učiním z ní poušť, obrátím ji v suchopár, umořím ji žízní. 6 Ani nad jejími syny se neslituji, jsou to synové smilstva. 7 Smilstva se dopouští jejich matka, hanebnosti jejich rodička; říká: „Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají vodu a chléb, vlnu a len, olej a nápoje.“ 8 Proto zahradím tvou cestu hložím. Postavím před ni zeď, aby nenašla své stezky. 9 Bude se honit za svými milenci, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak si řekne: “Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži, tehdy mi bývalo lépe než teď.“ 10 Nechce pochopit, že já jsem jí dával obilí, mošt i čerstvý olej, že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem – a oni to dávali Baalovi. 11 Proto vezmu své obilí zpět v jeho době, i mošt v příhodný čas; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jež měly přikrývat její nahotu. 12 Tehdy odkryji její hanbu před zraky jejích milenců. Žádný ji nevytrhne z mé ruky. 13 Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem. 14 Zpustoším její révu i fíkovník, o nichž říká: „To je má odměna, kterou mi dali moji milenci.“ Proměním je v divočinu, bude je požírat polní zvěř. 15 Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův.

— Hospodinova smlouva - Hospodin miluje svůj lid, a proto obnovuje smlouvu milosti.

16 Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci. 17 Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. 18 V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: “Můj muži,“ a nenazveš mě už: „Můj Baale.“ 19 Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat. 20 V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. 21 Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, 22 zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. 23 V onen den odpovím, je výrok Hospodinův, odpovím nebesům a ona odpovědí zemi, 24 země pak odpoví obilí, moštu a oleji a ony odpovědí Jizreelu (to je Bůh rozsívá). 25 Vseji jej pro sebe do země, Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: “Tys můj lid,“ a on řekne: „Můj Bože!“

Bible, překlad 21. století

1 Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat.^[1] Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“ 2 Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele! 3 Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.

Nevěrná manželka

4 Žalujte matku svou, žalujte, neboť mi není manželkou a já nejsem jejím manželem! Ať očistí svou tvář od smilstva, cizoložství ať mezi prsy nechová – 5 jinak ji svléknu donaha, abych ji obnaženou ukázal jako v den, kdy se zrodila, a obrátím ji v poušť a suchopár, aby žízní zmírala. 6 Ani její děti nebudu milovat, protože jsou to děti ze smilstva. 7 Jejich matka totiž smilnila, nestydatá byla jejich rodička. Říkala: „Půjdu za svými milenci, kteří mi jídlo i vodu dávají, kteří mi dávají vlnu i len, olej i nápoje.“ 8 Proto jí zatarasím cestu trním a zastavím ji zdí, aby netrefila svými stezkami. 9 Za svými milenci se požene, ale nedožene je, bude je hledat, ale nenajde. Tehdy si řekne: „Vrátím se zpátky za svým manželem, vždyť mi s ním bylo líp než teď!“ 10 Až dosud ale uznat nechtěla, že jsem jí obilí, víno i olej dával já, že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata, které utráceli na Baala. 11 Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět a v době vinobraní víno své; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jimiž se přikrývala ve své nahotě. 12 Brzy odhalím její sprostotu před zraky jejích milenců a nikdo ji nezachrání přede mnou. 13 Ukončím veškeré její veselí, její svátky i její novoluní, její soboty i všechny její slavnosti. 14 Zpustoším její vinice i fíkové sady, o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“ a proměním je v lesní houštiny, kde budou požírány divokými zvířaty. 15 Potrestám ji za ty dny, ve kterých uctívá baaly kadidly a ozdobená náušnicemi a sponami chodí za svými milenci – na mě však vůbec nemyslí, praví Hospodin.

Zasnoubím si tě navěky

16 Pak si ji ale znovu nakloním; povedu ji po poušti, kde k ní láskyplně promluvím. 17 Její vinice jí tehdy navrátím, Rokle neštěstí^[2] se jí stane Bránou k naději, a tehdy mi odpoví jako zamlada, jako v den, kdy vyšla z Egypta. 18 Toho dne, praví Hospodin, mi budeš říkat: „Manželi“ – Baalem^[3] mě nenazveš už nikdy víc. 19 Jména baalů totiž z tvých úst odstraním, aby už nebyli svým jménem vzýváni. 20 V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim s divokou zvěří a s ptáky na nebi i s havětí, co leze po zemi; luk, meč a válku ze země vymýtím, všem dám odpočinout v bezpečí. 21 Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě právem a spravedlností, láskou a milosrdenstvím. 22 Zasnoubím si tě také věrností, abys poznala, kdo je Hospodin. 23 V ten den odpovím, praví Hospodin, odpovím nebi a to odpoví zemi. 24 Země odpoví obilí, vínu i oleji a to vše odpoví Jizreeli.^[4] 25 Do země si jej zaseji a nad Lo-ruchamou se smiluji.^[5] Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“ a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“^[6]

Bible Kralická

1 Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá. 2 Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých, 3 Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní. 4 Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva. 5 Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých. 6 A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla. 7 Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní. 8 Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále. 9 Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její, 10 A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé. 11 A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím. 12 Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní. 13 A budu na ní vyhledávati dnů Bálů,v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin. 14 Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu. 15 A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské. 16 I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj. 17 Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém. 18 A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně. 19 I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství. 20 Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina. 21 I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi. 22 Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele. 23 Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.

New International Version

1 ^[1] ‘Say of your brothers, “My people”, and of your sisters, “My loved one”.

Israel punished and restored

2 ‘Rebuke your mother, rebuke her, for she is not my wife, and I am not her husband. Let her remove the adulterous look from her face and the unfaithfulness from between her breasts. 3 Otherwise I will strip her naked and make her as bare as on the day she was born; I will make her like a desert, turn her into a parched land, and slay her with thirst. 4 I will not show my love to her children, because they are the children of adultery. 5 Their mother has been unfaithful and has conceived them in disgrace. She said, “I will go after my lovers, who give me my food and my water, my wool and my linen, my olive oil and my drink.” 6 Therefore I will block her path with thornbushes; I will wall her in so that she cannot find her way. 7 She will chase after her lovers but not catch them; she will look for them but not find them. Then she will say, “I will go back to my husband as at first, for then I was better off than now.” 8 She has not acknowledged that I was the one who gave her the grain, the new wine and oil, who lavished on her the silver and gold – which they used for Baal. 9 ‘Therefore I will take away my corn when it ripens, and my new wine when it is ready. I will take back my wool and my linen, intended to cover her naked body. 10 So now I will expose her lewdness before the eyes of her lovers; no-one will take her out of my hands. 11 I will stop all her celebrations: her yearly festivals, her New Moons, her Sabbath days – all her appointed festivals. 12 I will ruin her vines and her fig-trees, which she said were her pay from her lovers; I will make them a thicket, and wild animals will devour them. 13 I will punish her for the days she burned incense to the Baals; she decked herself with rings and jewellery, and went after her lovers, but me she forgot,’ declares the Lord. 14 ‘Therefore I am now going to allure her; I will lead her into the wilderness and speak tenderly to her. 15 There I will give her back her vineyards, and will make the Valley of Achor^[2] a door of hope. There she will respond^[3] as in the days of her youth, as in the day she came up out of Egypt. 16 ‘In that day,’ declares the Lord, ‘you will call me “my husband”; you will no longer call me “my master^[4]”. 17 I will remove the names of the Baals from her lips; no longer will their names be invoked. 18 In that day I will make a covenant for them with the beasts of the field, the birds in the sky and the creatures that move along the ground. Bow and sword and battle I will abolish from the land, so that all may lie down in safety. 19 I will betroth you to me for ever; I will betroth you in^[5] righteousness and justice, in^[6] love and compassion. 20 I will betroth you in^[7] faithfulness, and you will acknowledge the Lord. 21 ‘In that day I will respond,’ declares the Lord – ‘I will respond to the skies, and they will respond to the earth; 22 and the earth will respond to the grain, the new wine and the olive oil, and they will respond to Jezreel.^[8] 23 I will plant her for myself in the land; I will show my love to the one I called “Not my loved one^[9]”. I will say to those called “Not my people^[10]”, “You are my people”; and they will say, “You are my God.” ’