1 Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:2 „Víte, že za dva dny budou Velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“ 3 Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,4 a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí.5 Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“
— Pomazání v Betanii
6 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,7 přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.8 Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?9 Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“10 Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek.11 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.12 Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.13 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“
— Úmluva Jidáše a velekněží
14 Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím15 a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
— Příprava velikonoční večeře
17 Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“18 On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“19 Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
— Označení zrádce
20 Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,21 a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“22 Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“23 On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“25 Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“
— Ustanovení večeře Páně
26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“27 Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.29 Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“
— Rozhovor cestou do Getsemane
30 Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.31 Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘32 Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“33 Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“34 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“35 Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.
— Modlitba v Getsemane
36 Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.38 Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“39 Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“40 Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“43 A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.44 Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.46 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“
— Zatčení Ježíšovo
47 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.48 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“49 A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.50 Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.51 Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.52 Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.53 Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?54 Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“55 V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.56 Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.
— Ježíš před radou
57 Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.58 Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.59 Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.60 Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva61 a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“62 Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“63 Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“64 Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“65 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.66 Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“ 67 Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře68 a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“
— Petrovo zapření
69 Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“70 Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“71 Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“72 On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“73 Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“74 Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout;75 tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Matouš 26
Bible, překlad 21. století
Poslední pomazání
1Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:2„Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“3Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu,4aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho.5Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.6Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného,7přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu.8Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta?9Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“10Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného.11Chudé tu budete mít vždycky,[1] ale mě vždycky mít nebudete.12Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb.13Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“14Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím.15„Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.[2]16Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.
Poslední večeře
17Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“18Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“[3]19Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.20Večer, když byl za stolem s Dvanácti,21uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“22Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“23„Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim.24„Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“25Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.26Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“27Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni;28toto je má krev nové smlouvy,[4] která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.29Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“30A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.
Getsemane
31Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘[5]32Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“33„I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“34Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“35Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.36Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“37Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha.38„Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“39Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“40Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi.41„Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“42Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“43A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou.44Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.45Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.46Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“47Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu.48Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“49Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“50Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho.51Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.52Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou.53Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů?54Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“55V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě.56Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.
Před Veleradou
57Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší.58Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.59Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti.60Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva,61kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“62Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“63Ježíš ale mlčel. „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.64„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“[6]65Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání!66Co o tom soudíte?“ „Ať zemře!“ vykřikli.67Pak mu začali plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi68a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“
Neznám ho!
69Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“70On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“71Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“72Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.73Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“74Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“ A vtom zakokrhal kohout.75Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Matouš 26
Bible Kralická
1I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:2Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.3Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.4A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.5Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.6Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,7Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.8A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?9Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.10A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.11Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.12Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.13Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.14Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,15Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.16A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.17Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?18On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.19I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.20A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.21A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.22I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?23On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.24Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.25Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.26A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.27A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.28Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.29Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.30A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.31Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.32Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.33Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.34Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.35Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.36Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.37A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.38Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.39A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.40I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?41Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.42Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.43I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.44A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.45Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.46Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.47A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.48Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.49A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.50I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.51A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.52Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.53Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?54Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?55V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.56Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.57A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.58Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.59Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,60I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,61A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.62A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?63Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?64Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.65Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.66Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.67Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,68Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?69Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.70On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.71A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.72A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.73A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.74Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.75I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.
Matouš 26
Slovo na cestu
Náboženští vůdcové chtějí Ježíše zabít
1Když Ježíš dokončil tento výklad, řekl svým učedníkům:2„Jak víte, za dva dny budou Velikonoce a já budu zrazen a ukřižován.“3V tu dobu se sešla židovská velerada v paláci nejvyššího kněze Kaifáše.4Radili se, jak by se Ježíše nenápadně zmocnili a zprovodili ho ze světa.5Dohodli se, že by to nemělo být o velikonočních svátcích, aby to nevzbudilo rozruch mezi shromážděnými poutníky.
Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí
6Mezitím byl Ježíš pozván v Betanii do domu Šimona, zvaného Malomocný.7Byli již u stolu, když k Ježíšovi přistoupila žena. Měla alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem, a ten mu všechen vetřela do vlasů.8Učedníci tím byli pohoršeni: „Takové plýtvání!9To se dalo výhodně prodat a peníze mohli dostat chudí!“10Ježíš to slyšel a řekl: „Proč jí to máte za zlé? Prokázala mi dobrou službu.11Chudých bude mezi vámi vždy dost, ale já s vámi už dlouho nebudu.12Tato žena mne pomazala olejem, a tak vlastně připravila mé tělo k pohřbu.13To, co učinila, neupadne v zapomenutí, ale spolu se zvěstí o mém díle záchrany to bude připomínáno.“
Jidáš domlouvá zradu Ježíše
14Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím15a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“ A oni mu dali třicet stříbrňáků.16Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr.
Učedníci připravují velikonoční večeři
17První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“18Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: „Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka.“19Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
20-21Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: „Jeden z vás mne zradí.“22To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: „To myslíš mne, Pane?“23On odpověděl: „Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou.24Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“25Jidáš se ho zeptal: „Mistře, jsem to já?“ On odpověděl: „Ano.“26Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“27Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni,28to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem.29Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“30Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu.
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
31Tam Ježíš řekl: „Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.‘ –32Ale až povstanu k životu, sejdeme se spolu v Galileji.“33Petr rozhorleně protestoval: „Kdyby tě všichni opustili, já tedy ne!“34Ale Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, že ještě této noci, dřív než zakokrhá kohout, mne třikrát zapřeš.“35Petr zvolal: „To raději s tebou umřu, než bych tě zapřel!“ A stejně mluvili i ostatní.
Ježíš prožívá muka v zahradě
36Potom přišli na místo zvané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy se tady posaďte a já se jdu modlit.“37Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň.38Řekl jim: „Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru.“39Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Můj Otče! Jestli je to možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty.“40Pak se vrátil k těm třem a oni spali.41„Petře,“ budil ho, „to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo.“42Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“43Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni.44Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy.45Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí.46Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“
Ježíš je zrazen a zajat
47Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou.48Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí.49A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: „Buď zdráv, Mistře!“ řekl a políbil ho.50Ježíš mu řekl: „Příteli, co to děláš?“ Tu se však Ježíše chopili a zajali ho.51Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho.52Ježíš řekl svému obránci: „Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází.53Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko?54Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?“55Pak se obrátil k ozbrojencům: „Přitáhli jste na mne jako na rebela. Proč jste mě nezatkli už v chrámu, kde jsem vám denně kázal? Já vím proč!56Plníte tak přesně prorocké předpovědi.“ V té chvíli ho všichni jeho učedníci opustili a rozutekli se.
Kaifáš vyslýchá Ježíše
57Zatčeného Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se sešla velerada.58Petr je z povzdálí následoval až k veleknězovu paláci. Vešel na nádvoří a vmísil se mezi služebnictvo, aby věděl, jak to dopadne.59Velekněží i celá rada se snažili pomocí křivého svědectví Ježíše obvinit tak, aby ho mohli odsoudit k smrti.60Ale i když sehnali mnoho falešných svědků, přece se nepodařilo najít vhodnou obžalobu. Nakonec vystoupili dva61a shodně vypovídali: „Tento muž řekl, že má moc zničit chrám a ve třech dnech ho znovu vystavět.“62Nato vstal nejvyšší velekněz a řekl Ježíšovi: „Jak se obhájíš proti této obžalobě?“63Ale Ježíš mlčel. Tu sáhl velekněz k poslednímu prostředku: „Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?“64Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu.“65-66Velekněz si na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: „To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?“67-68Odpověděli: „Zaslouží si smrt!“ Pak mu někteří plivali do obličeje, bili ho po hlavě a tloukli holí s výsměchem: „Když jsi Mesiáš, hádej, kdo ti teď dal ránu!“
Petr zapírá, že zná Ježíše
69Petr zatím seděl venku na nádvoří. Tu si ho všimla jedna služka: „Ty jsi také byl s tím Ježíšem z Galileje!“70Ale Petr přede všemi popřel: „Ani nevím, o čem mluvíš!“71Pak si to namířil k bráně, kde ho uviděla jiná a upozornila okolostojící: „Tento člověk chodil s Ježíšem z Nazaretu.“72Petr se však zapřísahal a řekl: „Vůbec toho člověka neznám.“73Oni se však kolem něj shlukli a doráželi: „Určitě k němu patříš! Je to znát na tvém nářečí!“74Petr se dušoval a přísahal, že Ježíše opravdu nezná. V tom okamžiku se ozval kohout75a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Dříve než zakokrhá kohout, třikrát mne zapřeš.“ Vyběhl ven a hořce se rozplakal.
Matouš 26
New International Version
The plot against Jesus
1When Jesus had finished saying all these things, he said to his disciples,2‘As you know, the Passover is two days away – and the Son of Man will be handed over to be crucified.’3Then the chief priests and the elders of the people assembled in the palace of the high priest, whose name was Caiaphas,4and they schemed to arrest Jesus secretly and kill him.5‘But not during the festival,’ they said, ‘or there may be a riot among the people.’
Jesus anointed at Bethany
6While Jesus was in Bethany in the home of Simon the Leper,7a woman came to him with an alabaster jar of very expensive perfume, which she poured on his head as he was reclining at the table.8When the disciples saw this, they were indignant. ‘Why this waste?’ they asked.9‘This perfume could have been sold at a high price and the money given to the poor.’10Aware of this, Jesus said to them, ‘Why are you bothering this woman? She has done a beautiful thing to me.11The poor you will always have with you,[1] but you will not always have me. (Dt 15,11)12When she poured this perfume on my body, she did it to prepare me for burial.13Truly I tell you, wherever this gospel is preached throughout the world, what she has done will also be told, in memory of her.’
Judas agrees to betray Jesus
14Then one of the Twelve – the one called Judas Iscariot – went to the chief priests15and asked, ‘What are you willing to give me if I deliver him over to you?’ So they counted out for him thirty pieces of silver.16From then on Judas watched for an opportunity to hand him over.
The Last Supper
17On the first day of the Festival of Unleavened Bread, the disciples came to Jesus and asked, ‘Where do you want us to make preparations for you to eat the Passover?’18He replied, ‘Go into the city to a certain man and tell him, “The Teacher says: my appointed time is near. I am going to celebrate the Passover with my disciples at your house.” ’19So the disciples did as Jesus had directed them and prepared the Passover.20When evening came, Jesus was reclining at the table with the Twelve.21And while they were eating, he said, ‘Truly I tell you, one of you will betray me.’22They were very sad and began to say to him one after the other, ‘Surely you don’t mean me, Lord?’23Jesus replied, ‘The one who has dipped his hand into the bowl with me will betray me.24The Son of Man will go just as it is written about him. But woe to that man who betrays the Son of Man! It would be better for him if he had not been born.’25Then Judas, the one who would betray him, said, ‘Surely you don’t mean me, Rabbi?’ Jesus answered, ‘You have said so.’26While they were eating, Jesus took bread, and when he had given thanks, he broke it and gave it to his disciples, saying, ‘Take and eat; this is my body.’27Then he took a cup, and when he had given thanks, he gave it to them, saying, ‘Drink from it, all of you.28This is my blood of the[2] covenant, which is poured out for many for the forgiveness of sins.29I tell you, I will not drink from this fruit of the vine from now on until that day when I drink it new with you in my Father’s kingdom.’30When they had sung a hymn, they went out to the Mount of Olives.
Jesus predicts Peter’s denial
31Then Jesus told them, ‘This very night you will all fall away on account of me, for it is written: ‘ “I will strike the shepherd, and the sheep of the flock will be scattered.” (Za 13,7)32But after I have risen, I will go ahead of you into Galilee.’33Peter replied, ‘Even if all fall away on account of you, I never will.’34‘Truly I tell you,’ Jesus answered, ‘this very night, before the cock crows, you will disown me three times.’35But Peter declared, ‘Even if I have to die with you, I will never disown you.’ And all the other disciples said the same.
Gethsemane
36Then Jesus went with his disciples to a place called Gethsemane, and he said to them, ‘Sit here while I go over there and pray.’37He took Peter and the two sons of Zebedee along with him, and he began to be sorrowful and troubled.38Then he said to them, ‘My soul is overwhelmed with sorrow to the point of death. Stay here and keep watch with me.’39Going a little farther, he fell with his face to the ground and prayed, ‘My Father, if it is possible, may this cup be taken from me. Yet not as I will, but as you will.’40Then he returned to his disciples and found them sleeping. ‘Couldn’t you men keep watch with me for one hour?’ he asked Peter.41‘Watch and pray so that you will not fall into temptation. The spirit is willing, but the flesh is weak.’42He went away a second time and prayed, ‘My Father, if it is not possible for this cup to be taken away unless I drink it, may your will be done.’43When he came back, he again found them sleeping, because their eyes were heavy.44So he left them and went away once more and prayed the third time, saying the same thing.45Then he returned to the disciples and said to them, ‘Are you still sleeping and resting? Look, the hour has come, and the Son of Man is delivered into the hands of sinners.46Rise! Let us go! Here comes my betrayer!’
Jesus arrested
47While he was still speaking, Judas, one of the Twelve, arrived. With him was a large crowd armed with swords and clubs, sent from the chief priests and the elders of the people.48Now the betrayer had arranged a signal with them: ‘The one I kiss is the man; arrest him.’49Going at once to Jesus, Judas said, ‘Greetings, Rabbi!’ and kissed him.50Jesus replied, ‘Do what you came for, friend.’[3] Then the men stepped forward, seized Jesus and arrested him.51With that, one of Jesus’ companions reached for his sword, drew it out and struck the servant of the high priest, cutting off his ear.52‘Put your sword back in its place,’ Jesus said to him, ‘for all who draw the sword will die by the sword.53Do you think I cannot call on my Father, and he will at once put at my disposal more than twelve legions of angels?54But how then would the Scriptures be fulfilled that say it must happen in this way?’55In that hour Jesus said to the crowd, ‘Am I leading a rebellion, that you have come out with swords and clubs to capture me? Every day I sat in the temple courts teaching, and you did not arrest me.56But this has all taken place that the writings of the prophets might be fulfilled.’ Then all the disciples deserted him and fled.
Jesus before the Sanhedrin
57Those who had arrested Jesus took him to Caiaphas the high priest, where the teachers of the law and the elders had assembled.58But Peter followed him at a distance, right up to the courtyard of the high priest. He entered and sat down with the guards to see the outcome.59The chief priests and the whole Sanhedrin were looking for false evidence against Jesus so that they could put him to death.60But they did not find any, though many false witnesses came forward. Finally two came forward61and declared, ‘This fellow said, “I am able to destroy the temple of God and rebuild it in three days.” ’62Then the high priest stood up and said to Jesus, ‘Are you not going to answer? What is this testimony that these men are bringing against you?’63But Jesus remained silent. The high priest said to him, ‘I charge you under oath by the living God: Tell us if you are the Messiah, the Son of God.’64‘You have said so,’ Jesus replied. ‘But I say to all of you: from now on you will see the Son of Man sitting at the right hand of the Mighty One and coming on the clouds of heaven.’[4] (Ž 110,1; Da 7,13)65Then the high priest tore his clothes and said, ‘He has spoken blasphemy! Why do we need any more witnesses? Look, now you have heard the blasphemy.66What do you think?’ ‘He is worthy of death,’ they answered.67Then they spat in his face and struck him with their fists. Others slapped him68and said, ‘Prophesy to us, Messiah. Who hit you?’
Peter disowns Jesus
69Now Peter was sitting out in the courtyard, and a servant-girl came to him. ‘You also were with Jesus of Galilee,’ she said.70But he denied it before them all. ‘I don’t know what you’re talking about,’ he said.71Then he went out to the gateway, where another servant-girl saw him and said to the people there, ‘This fellow was with Jesus of Nazareth.’72He denied it again, with an oath: ‘I don’t know the man!’73After a little while, those standing there went up to Peter and said, ‘Surely you are one of them; your accent gives you away.’74Then he began to call down curses, and he swore to them, ‘I don’t know the man!’ Immediately a cock crowed.75Then Peter remembered the word Jesus had spoken: ‘Before the cock crows, you will disown me three times.’ And he went outside and wept bitterly.