1 Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.2 Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. 3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?5 A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“7 Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“8 Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ 10 Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“11 On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno.12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“
— Ježíš a děti
13 Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“15 Požehnal jim a šel dál.
— Bohatý mladík
16 A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“17 On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“18 Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,19 cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“20 Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“21 Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“22 Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
— O majetku
23 Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.24 Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“25 Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“26 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ 27 Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“28 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.30 Mnozí první budou poslední a poslední první.“
Matouš 19
Bible, překlad 21. století
Co Bůh spojil
1Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem.2Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.3Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“4„Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘[1]5a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘?[2]6A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“7Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“[3]8Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo.9Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“[4]10„Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.11„Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno.12Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“
Kdo vejde do Království
13Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali.14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“15Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.16Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“17On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“18„A která?“ zeptal se. Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži,19cti otce i matku‘[5] a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“[6]20„To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“21Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“22Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.23Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království.24A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“25Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.26Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“27„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“28Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.29A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku[7] nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život.30Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
Matouš 19
Bible Kralická
1I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.2I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.3I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?4On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je?5A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.6A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj.7Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí?8Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.9Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží.10Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.11On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.12Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.13Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně. Učedlníci pak přimlouvali jim.14Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.15A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.16A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?17A on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázání.18Dí jemu: Kterých? A Ježíš řekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví,19Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.20Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?21Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.22Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.23Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.24A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.25A uslyšavše to učedlníci jeho, i užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti?26A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.27Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to?28A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.29A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.30Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.
Matouš 19
Slovo na cestu
Ježíš učí o manželství a rozvodu
1Po tomto hovoru Ježíš odešel do Judska za Jordánem.2Mnoho lidí šlo za ním a on uzdravoval nemocné.3Přišli za ním i farizejové a chtěli ho vyprovokovat k nějakému výroku, který by mohli použít proti němu. „Může se člověk rozvést z jakéhokoliv důvodu?“ zeptali se.4-6On odpověděl: „Nečetli jste v Písmu, že když na počátku Bůh stvořil muže a ženu, ustanovil: Muž opustí své rodiče, připojí se ke své ženě a stanou se jednou bytostí? Nikdo nemá právo rozdělit to, co Bůh spojil.“7Oni však namítali: „Proč tedy Mojžíš řekl, že muž může propustit manželku jednoduše tím, že jí dá rozlukový lístek?“8Ježíš odpověděl: „Toto ustanovení Mojžíšova zákona je ústupkem vaší tvrdosti a nesnášenlivosti. Původní Boží úmysl to však nikdy nebyl.9Já vám říkám, že kdo se rozvádí z jiného důvodu, než je cizoložství jeho partnera, a uzavírá nový sňatek, dopouští se sám cizoložství.“10Učedníci mu řekli: „Když mohou nastat takové těžkosti mezi mužem a ženou, pak je lepší se neženit.“11On odpověděl: „Tak jednoduché to není. Je zde nutné porozumět Boží vůli.12Jsou tři důvody proto, aby člověk zůstal svobodný: když je k manželství od narození nezpůsobilý, když mu v uzavření sňatku zabránili lidé, nebo když se manželství zřekne dobrovolně pro plnou službu Boží věci. Rozumíte tomu?“
Ježíš žehná malým dětem
13Potom k Ježíšovi nosili malé děti, aby jim žehnal a modlil se za ně. Učedníci však domlouvali těm, kteří děti přivedli, aby Ježíše neobtěžovali.14On jim ale řekl: „Nechte je, ať jdou ke mně, a nebraňte jim. Jejich místo je u mne.“15Kladl na ně ruce a žehnal jim. Pak odtud odešel.
Ježíš mluví s bohatým mužem
16Za Ježíšem přišel jeden mladý člověk a ptal se ho: „Mistře, jakými dobrými skutky mohu získat věčný život?“17Ježíš mu na to řekl: „Snažíš se být dobrý? To se chceš vyrovnat Bohu, který jediný je skutečně dobrý! Plň jeho přikázání a budeš věčně živ.“18„Která to jsou?“ zeptal se mladý muž. Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, lhát,19budeš ctít svoje rodiče, své bližní budeš milovat jako sebe!“20Mladík na to řekl: „To všechno jsem vždycky dodržoval. Co mi ještě chybí?“21Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej celý svůj majetek a peníze rozdej chudým, a tak budeš mít poklad v nebi. Pak se vrať a staň se mým učedníkem.“22Mladík zesmutněl a zklamaně odešel. Měl totiž velký majetek.23Ježíš pak řekl svým učedníkům: „Pro zámožného člověka je velmi nesnadné postavit se na Boží stranu.24Kdybych to měl k něčemu přirovnat, pak snáze projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý branou Božího království.“25Učedníky to překvapilo a ptali se: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“26Ježíš se na ně zadíval a řekl: „V lidských silách to není, ale Bůh dokáže všechno.“27Petr se ozval a řekl: „My jsme se vzdali všeho a jdeme za tebou. Co nás čeká?“28Ježíš odpověděl: „Ujišťuji vás, že až přijdu, abych stvořil nový svět, nad kterým budu panovat v plné slávě, pak vás dvanáct, kteří mne následujete, posadím po svém boku jako soudce celého Izraele.29A každému, kdo se vzdá domova, bratrů, sester, otce, matky, manželky, dětí nebo majetku proto, aby šel za mnou, všechno mu mnohokrát vynahradím a bude mít podíl na věčném životě.30Mnozí první budou poslední a poslední budou první.
Matouš 19
New International Version
Divorce
1When Jesus had finished saying these things, he left Galilee and went into the region of Judea to the other side of the Jordan.2Large crowds followed him, and he healed them there.3Some Pharisees came to him to test him. They asked, ‘Is it lawful for a man to divorce his wife for any and every reason?’4‘Haven’t you read,’ he replied, ‘that at the beginning the Creator “made them male and female,” (Gn 1,27)5and said, “For this reason a man will leave his father and mother and be united to his wife, and the two will become one flesh”? (Gn 2,24)6So they are no longer two, but one flesh. Therefore what God has joined together, let no-one separate.’7‘Why then,’ they asked, ‘did Moses command that a man give his wife a certificate of divorce and send her away?’8Jesus replied, ‘Moses permitted you to divorce your wives because your hearts were hard. But it was not this way from the beginning.9I tell you that anyone who divorces his wife, except for sexual immorality, and marries another woman commits adultery.’10The disciples said to him, ‘If this is the situation between a husband and wife, it is better not to marry.’11Jesus replied, ‘Not everyone can accept this word, but only those to whom it has been given.12For there are eunuchs who were born that way, and there are eunuchs who have been made eunuchs by others – and there are those who choose to live like eunuchs for the sake of the kingdom of heaven. The one who can accept this should accept it.’
The little children and Jesus
13Then people brought little children to Jesus for him to place his hands on them and pray for them. But the disciples rebuked them.14Jesus said, ‘Let the little children come to me, and do not hinder them, for the kingdom of heaven belongs to such as these.’15When he had placed his hands on them, he went on from there.
The rich and the kingdom of God
16Just then a man came up to Jesus and asked, ‘Teacher, what good thing must I do to get eternal life?’17‘Why do you ask me about what is good?’ Jesus replied. ‘There is only One who is good. If you want to enter life, keep the commandments.’18‘Which ones?’ he enquired. Jesus replied, ‘ “You shall not murder, you shall not commit adultery, you shall not steal, you shall not give false testimony,19honour your father and mother,”[1] and “love your neighbour as yourself.” ’ (Ex 20,12; Lv 19,18; Dt 5,16)20‘All these I have kept,’ the young man said. ‘What do I still lack?’21Jesus answered, ‘If you want to be perfect, go, sell your possessions and give to the poor, and you will have treasure in heaven. Then come, follow me.’22When the young man heard this, he went away sad, because he had great wealth.23Then Jesus said to his disciples, ‘Truly I tell you, it is hard for someone who is rich to enter the kingdom of heaven.24Again I tell you, it is easier for a camel to go through the eye of a needle than for someone who is rich to enter the kingdom of God.’25When the disciples heard this, they were greatly astonished and asked, ‘Who then can be saved?’26Jesus looked at them and said, ‘With man this is impossible, but with God all things are possible.’27Peter answered him, ‘We have left everything to follow you! What then will there be for us?’28Jesus said to them, ‘Truly I tell you, at the renewal of all things, when the Son of Man sits on his glorious throne, you who have followed me will also sit on twelve thrones, judging the twelve tribes of Israel.29And everyone who has left houses or brothers or sisters or father or mother or wife[2] or children or fields for my sake will receive a hundred times as much and will inherit eternal life.30But many who are first will be last, and many who are last will be first.