1 Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli:2 „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“3 On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?4 Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘5 Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar,‘6 ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: 8 ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 9 marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘“ 10 Svolal zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte:11 Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ 12 Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“13 Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.14 Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ 15 Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“16 On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví?17 Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje?18 To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.20 To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“
— Víra kananejské ženy
21 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.22 A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“23 Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“24 On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“25 Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“26 On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“27 A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“28 Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.
— Uzdravování u Galilejského moře
29 Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.30 Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil,31 takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského.
— Nasycení čtyř tisíců
32 Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“33 Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“34 Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“35 I nařídil zástupu usednout na zem;36 potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.37 I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.38 Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39 Potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.
Matouš 15
Bible, překlad 21. století
Co člověka špiní
1Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma.2„Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“3„A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš.4„Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘[1] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘[2]5Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘6ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo.7Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:8‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.9Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.‘“[3]10Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte.11Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“12Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“13„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna.14Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“15„Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.16„Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš.17„Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy?18Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka.19Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.20Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“
Víra pohanské ženy
21Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu.22Jedna kanaánská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“23On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“24Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“25Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“26„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.27Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“28„Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Sedm chlebů a pár rybek
29Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam.30Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval.31Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.32Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“33„Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“34„Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš. „Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.35Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem,36vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.37A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů.38Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.
Matouš 15
Bible Kralická
1A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:2Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.3A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?4Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.5Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.6A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:8Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.9Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.10A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.11Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.12Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?13A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.14Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.15I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.16Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?17Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?18Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.19Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.20Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.21A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.22A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.23Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.24On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.25Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.26On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.27A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.28Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.29A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.30I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,31Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.32Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.33I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?34I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.35I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.36A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.37I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.38Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
Matouš 15
Slovo na cestu
Ježíš mluví o skryté čistotě
1Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou:2„Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“3Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání?4Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘5-6Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz.7Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:8‚Tento lid říká, že mne ctí, ale jejich srdce je ode mne daleko.9Jejich uctívání je bezcenné, protože vyučují svým vlastním zákonům místo Božím.‘ “10Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět:11Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“12Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“13On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo.14Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“15Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“16Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte?17Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla?18Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka.19Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy.20To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“
Ježíš vyhání démona z dívky
21Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje.22Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“23Ale on na to nic neříkal. Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“24Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“25Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“26„Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl.27Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“28„Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování
29Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera.30Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval.31Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.
Ježíš sytí čtyři tisíce
32Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“33Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“34„Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš. „Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci.35Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili.36Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným.37-38Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků.39Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.
Matouš 15
New International Version
That which defiles
1Then some Pharisees and teachers of the law came to Jesus from Jerusalem and asked,2‘Why do your disciples break the tradition of the elders? They don’t wash their hands before they eat!’3Jesus replied, ‘And why do you break the command of God for the sake of your tradition?4For God said, “Honour your father and mother”[1] and “Anyone who curses their father or mother is to be put to death.”[2] (Ex 20,12; Ex 21,17; Lv 20,9; Dt 5,16)5But you say that if anyone declares that what might have been used to help their father or mother is “devoted to God,”6they are not to “honour their father or mother” with it. Thus you nullify the word of God for the sake of your tradition.7You hypocrites! Isaiah was right when he prophesied about you:8‘ “These people honour me with their lips, but their hearts are far from me.9They worship me in vain; their teachings are merely human rules.” ’ (Iz 29,13)10Jesus called the crowd to him and said, ‘Listen and understand.11What goes into someone’s mouth does not defile them, but what comes out of their mouth, that is what defiles them.’12Then the disciples came to him and asked, ‘Do you know that the Pharisees were offended when they heard this?’13He replied, ‘Every plant that my heavenly Father has not planted will be pulled up by the roots.14Leave them; they are blind guides.[3] If the blind lead the blind, both will fall into a pit.’15Peter said, ‘Explain the parable to us.’16‘Are you still so dull?’ Jesus asked them.17‘Don’t you see that whatever enters the mouth goes into the stomach and then out of the body?18But the things that come out of a person’s mouth come from the heart, and these defile them.19For out of the heart come evil thoughts – murder, adultery, sexual immorality, theft, false testimony, slander.20These are what defile a person; but eating with unwashed hands does not defile them.’
The faith of a Canaanite woman
21Leaving that place, Jesus withdrew to the region of Tyre and Sidon.22A Canaanite woman from that vicinity came to him, crying out, ‘Lord, Son of David, have mercy on me! My daughter is demon-possessed and suffering terribly.’23Jesus did not answer a word. So his disciples came to him and urged him, ‘Send her away, for she keeps crying out after us.’24He answered, ‘I was sent only to the lost sheep of Israel.’25The woman came and knelt before him. ‘Lord, help me!’ she said.26He replied, ‘It is not right to take the children’s bread and toss it to the dogs.’27‘Yes it is, Lord,’ she said. ‘Even the dogs eat the crumbs that fall from their master’s table.’28Then Jesus said to her, ‘Woman, you have great faith! Your request is granted.’ And her daughter was healed at that moment.
Jesus feeds the four thousand
29Jesus left there and went along the Sea of Galilee. Then he went up on a mountainside and sat down.30Great crowds came to him, bringing the lame, the blind, the crippled, the mute and many others, and laid them at his feet; and he healed them.31The people were amazed when they saw the mute speaking, the crippled made well, the lame walking and the blind seeing. And they praised the God of Israel.32Jesus called his disciples to him and said, ‘I have compassion for these people; they have already been with me three days and have nothing to eat. I do not want to send them away hungry, or they may collapse on the way.’33His disciples answered, ‘Where could we get enough bread in this remote place to feed such a crowd?’34‘How many loaves do you have?’ Jesus asked. ‘Seven,’ they replied, ‘and a few small fish.’35He told the crowd to sit down on the ground.36Then he took the seven loaves and the fish, and when he had given thanks, he broke them and gave them to the disciples, and they in turn to the people.37They all ate and were satisfied. Afterwards the disciples picked up seven basketfuls of broken pieces that were left over.38The number of those who ate was four thousand men, besides women and children.39After Jesus had sent the crowd away, he got into the boat and went to the vicinity of Magadan.