1 Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.2 Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.3 I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.4 Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.5 Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.7 Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.8 A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.9 Kdo má uši, slyš!“
— Důvod řeči v podobenstvích
10 Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“11 On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.12 Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.14 A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. 15 Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘ 16 Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
— Výklad podobenství o rozsévači
18 Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.19 Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.20 U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;21 ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.22 U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.23 U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“
— Podobenství o pleveli mezi pšenicí
24 Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.25 Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.26 Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘28 On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘29 On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
— Podobenství o hořčičném zrnu
31 Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli;32 je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
— Podobenství o kvasu
33 Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“34 Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,35 aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘
— Výklad podobenství o pleveli
36 Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!“37 On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka38 a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého;39 nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.40 Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.41 Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,42 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.43 Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“
— Podobenství o pokladu v poli
44 „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
— Podobenství o perle
45 Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly,46 objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
— Podobenství o rybářské síti
47 Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;48 když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.49 Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
— O nových a starých pokladech
51 „Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“52 A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“
— Kázání v Nazaretě
53 Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.54 Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?55 Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?56 A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“57 A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“58 A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.
Matouš 13
Bible, překlad 21. století
Podobenství o rozsévači
1Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera.2Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu3a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.4A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.6Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.7Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.8Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.9Kdo má uši, slyš!“10Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“11„Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není.12Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.14Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.15Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘[1]16Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.17Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.18Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači:19Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty.20Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá,21ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá.22Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.23Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“
Jiná podobenství o Království
24Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno.25Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.26Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.27Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘28Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘29Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.30Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“31Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.32To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“33Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,[2] až nakonec všechno zkvasilo.“34To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil.35Tak se naplnilo slovo proroka: „Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“[3]36Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“37Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,38pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho Zlého.39Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.40Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa.41Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo,42a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.43Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!44Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.45Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly46najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.47Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné.48Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí.49Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých50a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.51Pochopili jste to všechno?“ „Ano,“ odpověděli mu.52Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“
Prorok beze cti
53Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.54Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?55Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?56Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“57A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“58A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.
Matouš 13
Bible Kralická
1A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře.2I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.3I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.4A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.5Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země.6Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.7Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je.8A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.9Kdo má uši k slyšení, slyš.10Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?11On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.12(Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.)13Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí.14A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.15Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil.16Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.17Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.18Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.19Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest.20Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.21Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší.22Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá učiněno bez užitku.23V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý.24Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.25Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel.26A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.27I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol?28A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?29On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.30Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.31Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.32Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.33Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.34Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,35Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.36Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.37On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka.38A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.39A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé.40Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto.41Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,42A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.43A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.44Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.45Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel.46Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji.47Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;48Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.49Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,50A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.51Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.52On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.53I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.54A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?55Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?56A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?57I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.58I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.
Matouš 13
Slovo na cestu
Ježíš vypráví podobenství o rozsévači
1Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera.2Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit.3Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně. Tentokrát začal vyprávět:4„Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je.5Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky,6ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky.7Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky.8Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet.9Víte, co tím myslím?“
Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači
10Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“11Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto.12Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno.13Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou.14Tak se na nich plní Izajášovo proroctví: ‚Budete poslouchat, ale neporozumíte, budete se dívat, ale neuvidíte.15Protože srdce tohoto lidu otupělo, jsou hluší a zavřeli oči, aby neviděli, neslyšeli a neporozuměli, aby se neobrátili k Bohu, kde by mohli být uzdraveni.‘16Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší.17Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno.18A teď k tomu příběhu o rozsévači.19Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto.20-21Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí.22Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí.23Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“
Ježíš vypráví podobenství o plevelu
24Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno.25V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele.26-27Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘28‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl. ‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se.29Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici.30Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “
Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu
31Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli.32Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“33Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“34V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství.35Tak se naplnilo staré proroctví: „Budu mluvit v obrazech a vypovím, co bylo skryto od stvoření světa.“
Ježíš vysvětluje podobenství o plevelu
36Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli.37„Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní.38Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému.39Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé.40Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa.41Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo.42Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství.43A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom!
Ježíš vypráví podobenství o pokladu, perle a síti
44Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal.45-46Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji.47Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové.48Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí.49Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných50a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství.51Porozuměli jste všemu?“ „Ano,“ odpověděli.52Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“
Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit
53-54Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc?55Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři!56I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“57-58Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“
Matouš 13
New International Version
The parable of the sower
1That same day Jesus went out of the house and sat by the lake.2Such large crowds gathered round him that he got into a boat and sat in it, while all the people stood on the shore.3Then he told them many things in parables, saying: ‘A farmer went out to sow his seed.4As he was scattering the seed, some fell along the path, and the birds came and ate it up.5Some fell on rocky places, where it did not have much soil. It sprang up quickly, because the soil was shallow.6But when the sun came up, the plants were scorched, and they withered because they had no root.7Other seed fell among thorns, which grew up and choked the plants.8Still other seed fell on good soil, where it produced a crop – a hundred, sixty or thirty times what was sown.9Whoever has ears, let them hear.’10The disciples came to him and asked, ‘Why do you speak to the people in parables?’11He replied, ‘Because the knowledge of the secrets of the kingdom of heaven has been given to you, but not to them.12Whoever has will be given more, and they will have an abundance. Whoever does not have, even what they have will be taken from them.13This is why I speak to them in parables: ‘Though seeing, they do not see; though hearing, they do not hear or understand.14In them is fulfilled the prophecy of Isaiah: ‘ “You will be ever hearing but never understanding; you will be ever seeing but never perceiving.15For this people’s heart has become calloused; they hardly hear with their ears, and they have closed their eyes. Otherwise they might see with their eyes, hear with their ears, understand with their hearts and turn, and I would heal them.”[1] (Iz 6,9; Iz 6,10)16But blessed are your eyes because they see, and your ears because they hear.17For truly I tell you, many prophets and righteous people longed to see what you see but did not see it, and to hear what you hear but did not hear it.18‘Listen then to what the parable of the sower means:19when anyone hears the message about the kingdom and does not understand it, the evil one comes and snatches away what was sown in their heart. This is the seed sown along the path.20The seed falling on rocky ground refers to someone who hears the word and at once receives it with joy.21But since they have no root, they last only a short time. When trouble or persecution comes because of the word, they quickly fall away.22The seed falling among the thorns refers to someone who hears the word, but the worries of this life and the deceitfulness of wealth choke the word, making it unfruitful.23But the seed falling on good soil refers to someone who hears the word and understands it. This is the one who produces a crop, yielding a hundred, sixty or thirty times what was sown.’
The parable of the weeds
24Jesus told them another parable: ‘The kingdom of heaven is like a man who sowed good seed in his field.25But while everyone was sleeping, his enemy came and sowed weeds among the wheat, and went away.26When the wheat sprouted and formed ears, then the weeds also appeared.27‘The owner’s servants came to him and said, “Sir, didn’t you sow good seed in your field? Where then did the weeds come from?”28‘ “An enemy did this,” he replied. ‘The servants asked him, “Do you want us to go and pull them up?”29‘ “No,” he answered, “because while you are pulling up the weeds, you may uproot the wheat with them.30Let both grow together until the harvest. At that time I will tell the harvesters: first collect the weeds and tie them in bundles to be burned; then gather the wheat and bring it into my barn.” ’
The parables of the mustard seed and the yeast
31He told them another parable: ‘The kingdom of heaven is like a mustard seed, which a man took and planted in his field.32Though it is the smallest of all seeds, yet when it grows, it is the largest of garden plants and becomes a tree, so that the birds come and perch in its branches.’33He told them still another parable: ‘The kingdom of heaven is like yeast that a woman took and mixed into about thirty kilograms of flour until it worked all through the dough.’34Jesus spoke all these things to the crowd in parables; he did not say anything to them without using a parable.35So was fulfilled what was spoken through the prophet: ‘I will open my mouth in parables, I will utter things hidden since the creation of the world.’ (Ž 78,2)
The parable of the weeds explained
36Then he left the crowd and went into the house. His disciples came to him and said, ‘Explain to us the parable of the weeds in the field.’37He answered, ‘The one who sowed the good seed is the Son of Man.38The field is the world, and the good seed stands for the people of the kingdom. The weeds are the people of the evil one,39and the enemy who sows them is the devil. The harvest is the end of the age, and the harvesters are angels.40‘As the weeds are pulled up and burned in the fire, so it will be at the end of the age.41The Son of Man will send out his angels, and they will weed out of his kingdom everything that causes sin and all who do evil.42They will throw them into the blazing furnace, where there will be weeping and gnashing of teeth.43Then the righteous will shine like the sun in the kingdom of their Father. Whoever has ears, let them hear.
The parables of the hidden treasure and the pearl
44‘The kingdom of heaven is like treasure hidden in a field. When a man found it, he hid it again, and then in his joy went and sold all he had and bought that field.45‘Again, the kingdom of heaven is like a merchant looking for fine pearls.46When he found one of great value, he went away and sold everything he had and bought it.
The parable of the net
47‘Once again, the kingdom of heaven is like a net that was let down into the lake and caught all kinds of fish.48When it was full, the fishermen pulled it up on the shore. Then they sat down and collected the good fish in baskets, but threw the bad away.49This is how it will be at the end of the age. The angels will come and separate the wicked from the righteous50and throw them into the blazing furnace, where there will be weeping and gnashing of teeth.51‘Have you understood all these things?’ Jesus asked. ‘Yes,’ they replied.52He said to them, ‘Therefore every teacher of the law who has become a disciple in the kingdom of heaven is like the owner of a house who brings out of his storeroom new treasures as well as old.’
A prophet without honour
53When Jesus had finished these parables, he moved on from there.54Coming to his home town, he began teaching the people in their synagogue, and they were amazed. ‘Where did this man get this wisdom and these miraculous powers?’ they asked.55‘Isn’t this the carpenter’s son? Isn’t his mother’s name Mary, and aren’t his brothers James, Joseph, Simon and Judas?56Aren’t all his sisters with us? Where then did this man get all these things?’57And they took offence at him. But Jesus said to them, ‘A prophet is not without honour except in his own town and in his own home.’58And he did not do many miracles there because of their lack of faith.