Marek 7 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Tradice otců

1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. 2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. ( 3 Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. 4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.) 5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“ 6 Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘ 8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ 9 A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! 10 Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ 11 Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu),‘ 12 již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; 13 tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“

— Co člověka znesvěcuje

14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: 15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. 16 Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 17 Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. 18 Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, 19 poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. 20 A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. 21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“

— Víra syrofenické ženy

24 Vstal a odešel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; 25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; 26 a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. 27 On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ 28 Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ 29 Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ 30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

— Uzdravení hluchoněmého

31 Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. 32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. 33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, 34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘ 35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. 36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. 37 Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.“

Bible, překlad 21. století

Co člověka špiní

1 Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše 2 a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma‘ (to jest neumytýma) rukama. 3 Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. 4 Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.^[1] 5 Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?“ 6 On jim odpověděl: „Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno: ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený. 7 Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.‘^[2] 8 Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.“ 9 Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici! 10 Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘^[3] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘^[4] 11 Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu), 12 tak už podle vás nemusí pro svého otce nebo matku nic udělat. 13 Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.“ 14 Znovu pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte. 15 [16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“^[5] 17 Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství. 18 On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit? 19 Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy. 20 Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází. 21 Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. 23 Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“

Víra pohanské ženy

24 Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru.^[6] Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit. 25 Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám 26 a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona. Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka, 27 a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“ 28 Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“ 29 „Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“ 30 Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.

Efatha!

31 Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru. 32 Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku. 33 On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. 34 Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Efatha!“ což znamená: „Otevři se!“ 35 Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně. 36 Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali. 37 Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!“

Bible Kralická

1 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. 2 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to. 3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. 4 A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. 5 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? 6 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. 7 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská. 8 Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte. 9 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali. 10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře. 11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje, 12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své, 13 Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. 14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. 15 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka. 16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš. 17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. 18 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti? 19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. 20 Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka. 21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, 22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. 23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka. 24 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti. 25 Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. 26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. 27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům. 28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. 29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. 30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. 31 Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. 32 I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. 33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 34 A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se. 35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. 36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali. 37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

Slovo na cestu

Ježíš hovoří o skryté čistotě

1 Jednou za Ježíšem přišli z Jeruzaléma farizejové a učitelé zákona. 2 Všimli si, že jeho učedníci nedodržují obřad umývání rukou před jídlem a tak porušují židovskou tradici. 3 Židé a zvláště znalci zákona úzkostlivě lpěli na zvycích svých předků a nedotkli se jídla dříve, než si pečlivě umyli ruce. 4 A když přišli z trhu, vždy se umyli celí, než se pustili do přípravy pokrmů. Stejně pečliví byli i při omývání číší, džbánů a kuchyňského nádobí. Už po staletí dodržovali mnoho podobných předpisů. 5 Teď tedy dotírali na Ježíše: „Proč tvoji učedníci nedodržují zvyky našich předků a jedí neumytýma rukama?“ 6 „Pokrytci!“ odrazil je. „Pravdivě o vás řekl Izajáš: ‚Ústa mají plná Boha, ale srdce prázdné. 7 Jejich obřady jsou k ničemu, jejich učení nic než lidské výmysly.‘ 8 Opomíjíte skutečné Boží příkazy a nahrazujete je svými předpisy. 9 Vždyť vy vlastně rušíte Boží zákon ve jménu svých tradic. 10 Tak například Mojžíš vám tlumočil toto přikázání Božího zákona: ‚Měj v úctě svého otce i svou matku.‘ K tomu dodal, že každý, kdo by třeba jen nadával svým rodičům, propadá trestu smrti. 11-12 Vy však připouštíte, aby člověk zanedbával své rodiče, kteří potřebují pomoc, jestliže má výmluvu: ‚Nemohu se o vás postarat, protože to, co z mého výdělku mělo patřit vám, jsem odevzdal jako příspěvek v chrámu.‘ 13 Tak stavíte svoje názory nad Boží zákon. A to je jenom jeden příklad z mnoha.“ 14 Pak k sobě přivolal zástup lidí a řekl jim: 15-16 „Poslouchejte mě a snažte se porozumět. To, co sníte, nemůže nijak ublížit vaší duši; ničíte ji však, když se zabýváte nečistými a zlými myšlenkami a šíříte je kolem sebe.“ 17 Když potom vešel do nějakého domu, aby si odpočinul, začali se ho učedníci vyptávat na význam toho, co právě řekl. 18 „Ani vy tomu nerozumíte?“ divil se Ježíš. „Nechápete, že duši člověka nemůže uškodit to, co snědl? 19 Vždyť jídlo neznečišťuje nitro; projde jen žaludkem a vychází ven.“ 20 K tomu připojil: „Člověku škodí to, co pochází z jeho nitra. 21 Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost, 22 nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti. 23 To je to zlo, které vychází z nitra člověka a odděluje ho od Boha.“

Ježíš vyhání démona z dívky

24 Když opustil Ježíš Galileu, odešel na sever do pohanské Fénicie, kde se ubytoval v jednom domě. Chtěl utajit svou přítomnost, ale bylo to marné; už se o něm vědělo i tam. 25 Tak o něm uslyšela i jedna Syroféničanka. 26 Přišla a prosila ho na kolenou, aby uzdravil její pomatenou dceru. 27 Ježíš jí odpověděl: „Přišel jsem především pro ty, kdo se hlásí k živému Bohu. Nech nejprve najíst děti. Nebylo by správné vzít jim jídlo a hodit je štěňatům.“ 28 Žena se však nevzdala: „To je pravda, Pane, ale i štěňata sbírají pod stolem, co dětem upadne.“ 29 „Když to vidíš tak,“ řekl jí, „jdi klidně domů, tvoje dcera je zdravá.“ 30 Vrátila se tedy domů, kde nalezla dítě, jak klidně spí, beze stopy pomatenosti.

Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování

31 Z Fénicie se Ježíš vracel velikou oklikou zpět ke Genezaretskému jezeru, až se ocitl na území Desítiměstí. 32 Tamější lidé k němu přivedli hluchoněmého člověka a žádali, aby ho uzdravil. 33 Ježíš si vzal muže stranou od zástupu. Nasliněným prstem se dotkl jeho jazyka a vložil mu své prsty do uší. (To byla jeho řeč k hluchoněmému.) 34 Pak se Ježíš krátce pomodlil a zvolal: „Otevři se!“ 35 V té chvíli začal muž slyšet a srozumitelně mluvit. 36 Pak Ježíš žádal všechny shromážděné, aby se o tom nikomu nezmiňovali; ale čím více jim to zakazoval, tím více o tom mluvili, protože se s něčím podobným ještě nesetkali. 37 Lidé žasli a říkali: „To už je schopen napravit všechno, když hluchým vrací sluch a němým řeč.“

New International Version

That which defiles

1 The Pharisees and some of the teachers of the law who had come from Jerusalem gathered round Jesus 2 and saw some of his disciples eating food with hands that were defiled, that is, unwashed. 3 (The Pharisees and all the Jews do not eat unless they give their hands a ceremonial washing, holding to the tradition of the elders. 4 When they come from the market-place they do not eat unless they wash. And they observe many other traditions, such as the washing of cups, pitchers and kettles.^[1]) 5 So the Pharisees and teachers of the law asked Jesus, ‘Why don’t your disciples live according to the tradition of the elders instead of eating their food with defiled hands?’ 6 He replied, ‘Isaiah was right when he prophesied about you hypocrites; as it is written: ‘ “These people honour me with their lips, but their hearts are far from me. 7 They worship me in vain; their teachings are merely human rules.” (Iz 29,13) 8 You have let go of the commands of God and are holding on to human traditions.’ 9 And he continued, ‘You have a fine way of setting aside the commands of God in order to observe^[2] your own traditions! 10 For Moses said, “Honour your father and mother,”^[3] and, “Anyone who curses their father or mother is to be put to death.”^[4] (Ex 20,12; Ex 21,17; Lv 20,9; Dt 5,16)

Ex 20,12Ex 21,17Lv 20,9Dt 5,16

11 But you say that if anyone declares that what might have been used to help their father or mother is Corban (that is, devoted to God) – 12 then you no longer let them do anything for their father or mother. 13 Thus you nullify the word of God by your tradition that you have handed down. And you do many things like that.’ 14 Again Jesus called the crowd to him and said, ‘Listen to me, everyone, and understand this. 15-16 Nothing outside a person can defile them by going into them. Rather, it is what comes out of a person that defiles them.’^[5] 17 After he had left the crowd and entered the house, his disciples asked him about this parable. 18 ‘Are you so dull?’ he asked. ‘Don’t you see that nothing that enters a person from the outside can defile them? 19 For it doesn’t go into their heart but into their stomach, and then out of the body.’ (In saying this, Jesus declared all foods clean.) 20 He went on: ‘What comes out of a person is what defiles them. 21 For it is from within, out of a person’s heart, that evil thoughts come – sexual immorality, theft, murder, 22 adultery, greed, malice, deceit, lewdness, envy, slander, arrogance and folly. 23 All these evils come from inside and defile a person.’

Jesus honours a Syro-Phoenician woman’s faith

24 Jesus left that place and went to the vicinity of Tyre.^[6] He entered a house and did not want anyone to know it; yet he could not keep his presence secret. 25 In fact, as soon as she heard about him, a woman whose little daughter was possessed by an impure spirit came and fell at his feet. 26 The woman was a Greek, born in Syrian Phoenicia. She begged Jesus to drive the demon out of her daughter. 27 ‘First let the children eat all they want,’ he told her, ‘for it is not right to take the children’s bread and toss it to the dogs.’ 28 ‘Lord,’ she replied, ‘even the dogs under the table eat the children’s crumbs.’ 29 Then he told her, ‘For such a reply, you may go; the demon has left your daughter.’ 30 She went home and found her child lying on the bed, and the demon gone.

Jesus heals a deaf and mute man

31 Then Jesus left the vicinity of Tyre and went through Sidon, down to the Sea of Galilee and into the region of the Decapolis.^[7] 32 There some people brought to him a man who was deaf and could hardly talk, and they begged Jesus to place his hand on him. 33 After he took him aside, away from the crowd, Jesus put his fingers into the man’s ears. Then he spat and touched the man’s tongue. 34 He looked up to heaven and with a deep sigh said to him, ‘Ephphatha!’ (which means ‘Be opened!’). 35 At this, the man’s ears were opened, his tongue was loosed and he began to speak plainly. 36 Jesus commanded them not to tell anyone. But the more he did so, the more they kept talking about it. 37 People were overwhelmed with amazement. ‘He has done everything well,’ they said. ‘He even makes the deaf hear and the mute speak.’