Marek 5 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Uzdravení posedlého v Gerase

1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. 2 Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem. 3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. 4 Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. 5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. 6 Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem 7 a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ 8 Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ 9 A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“ 10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11 Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. 12 Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ 13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. 14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. 15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. 16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. 17 Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin. 18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním. 19 Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ 20 Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

— Vzkříšení dcery Jairovy

21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup. 22 Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám 23 a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ 24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj. 25 Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. 26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu. 27 Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. 28 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ 29 A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení. 30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“ 31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“ 32 On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila. 33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu. 34 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“ 35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ 36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“ 37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení. 39 Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ 40 Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo. 41 Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘ 42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. 43 Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.

Bible, překlad 21. století

Legie

1 Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského^[1] kraje. 2 Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem. 3 Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. 4 Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit. 5 Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením. 6 Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena. 7 Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“ 8 (Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“) 9 „Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš. „Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“ 10 A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje. 11 Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat. 12 Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“ 13 Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. 14 Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo. 15 Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. 16 Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty, 17 začali ho prosit, ať opustí jejich kraj. 18 Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat. 19 On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20 Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

Kdo se mě dotkl?

21 Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. 22 Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairos, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. 23 Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“ 24 A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. 25 Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. 26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. 27 Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. 28 Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“ 29 Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena. 30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“ 31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“ 32 On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. 33 Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu. 34 Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

Talitha kum

35 Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“ 36 Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy. 37 Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38 Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, 39 vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“ 40 Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě. 41 Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“ 42 Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, 43 ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.

Bible Kralická

1 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských. 2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého. 3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati, 4 Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti. 5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením. 6 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu, 7 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil. 8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.) 9 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho. 10 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny. 11 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se. 12 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme. 13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři. 14 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo. 15 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se. 16 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích. 17 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich. 18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním. 19 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou. 20 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni. 21 A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře. 22 A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho, 23 A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa. 24 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej. 25 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, 26 A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, 27 Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho. 28 Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. 29 A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. 30 A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? 31 I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? 32 I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila. 33 Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. 34 On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.) 35 A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra? 36 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř. 37 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. 38 I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi. 39 I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí. 40 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela. 41 A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň. 42 A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým. 43 A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

Slovo na cestu

Ježíš vyhání démony do stáda vepřů

1 Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji. 2 Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony, 3 který žil ve starých hrobech vytesaných do skály 4 a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit. 5 Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením. 6-8 Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet: „Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“ 9 „Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho,“ zněla odpověď. 10 A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko. 11 Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů. 12 „Pošli nás do těch prasat,“ volali démoni. 13 Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se. 14 Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči. 15 A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se. 16 Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři. 17 A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel. 18 Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním. 19 Ježíš však odmítl: „Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“ 20 Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.

Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče

21 Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí. 22 Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním 23 a úpěnlivě ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila.“ 24 Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran. 25 V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. 26 Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala. 27-28 Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím.“ 29 A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá. 30 Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: „Kdo se to dotkl mého pláště?“ 31 Jeho učedníci se divili: „Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“ 32 Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl. 33 Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla. 34 On ji ujistil: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit.“ 35 Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc. „Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj,“ oznamovali Jairovi. 36-37 Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: „Jen se neboj a důvěřuj mi!“ Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku. 38-39 Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!“ 40 Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela. 41 Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!“ 42 Dvanáctiletá dívka vstala a chodila. Přítomní oněměli úžasem. 43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo. „Dejte jí najíst,“ připomněl rodičům.

New International Version

Jesus restores a demon-possessed man

1 They went across the lake to the region of the Gerasenes.^[1] 2 When Jesus got out of the boat, a man with an impure spirit came from the tombs to meet him. 3 This man lived in the tombs, and no-one could bind him anymore, not even with a chain. 4 For he had often been chained hand and foot, but he tore the chains apart and broke the irons on his feet. No-one was strong enough to subdue him. 5 Night and day among the tombs and in the hills he would cry out and cut himself with stones. 6 When he saw Jesus from a distance, he ran and fell on his knees in front of him. 7 He shouted at the top of his voice, ‘What do you want with me, Jesus, Son of the Most High God? In God’s name don’t torture me!’ 8 For Jesus had said to him, ‘Come out of this man, you impure spirit!’ 9 Then Jesus asked him, ‘What is your name?’ ‘My name is Legion,’ he replied, ‘for we are many.’ 10 And he begged Jesus again and again not to send them out of the area. 11 A large herd of pigs was feeding on the nearby hillside. 12 The demons begged Jesus, ‘Send us among the pigs; allow us to go into them.’ 13 He gave them permission, and the impure spirits came out and went into the pigs. The herd, about two thousand in number, rushed down the steep bank into the lake and were drowned. 14 Those tending the pigs ran off and reported this in the town and countryside, and the people went out to see what had happened. 15 When they came to Jesus, they saw the man who had been possessed by the legion of demons, sitting there, dressed and in his right mind; and they were afraid. 16 Those who had seen it told the people what had happened to the demon-possessed man – and told about the pigs as well. 17 Then the people began to plead with Jesus to leave their region. 18 As Jesus was getting into the boat, the man who had been demon-possessed begged to go with him. 19 Jesus did not let him, but said, ‘Go home to your own people and tell them how much the Lord has done for you, and how he has had mercy on you.’ 20 So the man went away and began to tell in the Decapolis^[2] how much Jesus had done for him. And all the people were amazed.

Jesus raises a dead girl and heals a sick woman

21 When Jesus had again crossed over by boat to the other side of the lake, a large crowd gathered round him while he was by the lake. 22 Then one of the synagogue leaders, named Jairus, came, and when he saw Jesus, he fell at his feet. 23 He pleaded earnestly with him, ‘My little daughter is dying. Please come and put your hands on her so that she will be healed and live.’ 24 So Jesus went with him. A large crowd followed and pressed round him. 25 And a woman was there who had been subject to bleeding for twelve years. 26 She had suffered a great deal under the care of many doctors and had spent all she had, yet instead of getting better she grew worse. 27 When she heard about Jesus, she came up behind him in the crowd and touched his cloak, 28 because she thought, ‘If I just touch his clothes, I will be healed.’ 29 Immediately her bleeding stopped and she felt in her body that she was freed from her suffering. 30 At once Jesus realised that power had gone out from him. He turned round in the crowd and asked, ‘Who touched my clothes?’ 31 ‘You see the people crowding against you,’ his disciples answered, ‘and yet you can ask, “Who touched me?” ’ 32 But Jesus kept looking around to see who had done it. 33 Then the woman, knowing what had happened to her, came and fell at his feet and, trembling with fear, told him the whole truth. 34 He said to her, ‘Daughter, your faith has healed you. Go in peace and be freed from your suffering.’ 35 While Jesus was still speaking, some people came from the house of Jairus, the synagogue leader. ‘Your daughter is dead,’ they said. ‘Why bother the teacher anymore?’ 36 Overhearing^[3] what they said, Jesus told him, ‘Don’t be afraid; just believe.’ 37 He did not let anyone follow him except Peter, James and John the brother of James. 38 When they came to the home of the synagogue leader, Jesus saw a commotion, with people crying and wailing loudly. 39 He went in and said to them, ‘Why all this commotion and wailing? The child is not dead but asleep.’ 40 But they laughed at him. After he put them all out, he took the child’s father and mother and the disciples who were with him, and went in where the child was. 41 He took her by the hand and said to her, ‘Talitha koum!’ (which means ‘Little girl, I say to you, get up!’). 42 Immediately the girl stood up and began to walk around (she was twelve years old). At this they were completely astonished. 43 He gave strict orders not to let anyone know about this, and told them to give her something to eat.