Marek 10 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— O manželství a rozluce

1 I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem. 2 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. 3 Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ 4 Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ 5 Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. 6 Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; 7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, 8 a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. 9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ 10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. 11 I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; 12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“

— Ježíš a děti

13 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. 14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ 16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

— Bohatý muž

17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 18 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“ 20 On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“ 21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ 22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

— O majetku

23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ 24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! 25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ 26 Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“ 27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ 28 Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ 29 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. 31 Mnozí první budou poslední a poslední první.“

— Třetí předpověď utrpení

32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: 33 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, 34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“

— Žádost synů Zebedeových

35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ 36 Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ 37 Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ 39 Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. 40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ 41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

— Uzdravení slepého Bartimaia

46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. 47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ 50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51 Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ 52 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Bible, překlad 21. století

Co Bůh spojil

1 Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil. 2 Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“ 3 „Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to. 4 „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“^[1] odpověděli. 5 „To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš. 6 „Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘.^[2] 7 ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce^[3] 8 a ti dva budou jedno tělo.‘^[4] A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“ 10 Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali. 11 Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní. 12 Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“

Kdo vejde do Království

13 Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. 14 Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! 15 Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“ 16 Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim. 17 Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“ 18 „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. 19 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“^[5] 20 „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“ 21 Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22 Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku. 23 Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ 24 Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je^[6] vejít do Božího království! 25 To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“ 26 V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“ 27 Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“ 28 „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“ 29 Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu 30 a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. 31 Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

Můžete pít můj kalich?

32 Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát: 33 „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům, 34 budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“ 35 Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“ 36 „Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich. 37 „Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“ 38 „Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“ 39 „Můžeme,“ odvětili. Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji. 40 Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“ 41 A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana. 42 Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. 43 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 44 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech. 45 Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Bartimeus

46 Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův. 47 Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 48 Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A tak toho slepce zavolali. „Hlavu vzhůru!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“ 50 On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi. 51 Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“ „Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec. 52 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.

Bible Kralická

1 A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil. 2 Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho. 3 On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš? 4 Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti. 5 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání. 6 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh. 7 Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své. 8 I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. 10 A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci. 11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní. 12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. 13 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. 14 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží. 15 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. 16 A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával. 17 Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? 18 I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh. 19 Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku. 20 A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti. 21 Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj. 22 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží. 23 A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího. 24 Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. 25 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 26 Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? 27 A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. 28 I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou. 29 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium, 30 Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný. 31 Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první. 32 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi, 33 Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. 34 Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. 35 Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám. 36 On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil? 37 I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé. 38 Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím? 39 A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete, 40 Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest. 41 A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana. 42 Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi. 43 Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. 44 A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. 45 Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé. 46 Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře. 47 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. 48 I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. 49 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě. 50 On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi. 51 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím. 52 Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.

Slovo na cestu

Ježíš učí o manželství a rozvodu

1 Ježíš opustil Kafarnaum a prošel Zajordáním do Judska. I zde ho obklopilo množství lidí a on je začal učit jako obvykle. 2 Přišli však za ním farizejové a pokoušeli se ho nachytat: zeptali se ho, zda je dovolen rozvod. 3 Místo odpovědi jim dal otázku: „Co řekl o rozvodu Mojžíš?“ 4 „K tomu, aby manželství bylo zrušeno, podle Mojžíše stačí, když muž napíše ženě rozlukový list.“ 5 „To byl jen Mojžíšův ústupek tvrdosti lidského srdce,“ řekl na to Ježíš. „Bůh si to tak nikdy nepřál. 6 Hned na počátku stvořil člověka jako nerozlučnou dvojici, muže a ženu. 7 Proto muž opustí své rodiče a připojí se ke své manželce; 8 v tom spojení již nežijí jako dva jedinci, ale stávají se jednou bytostí. 9 A proto člověk nemá právo rozdělit, co Bůh spojil.“ 10 Později se učedníci znovu k té otázce vrátili. 11 Vyložil jim to: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, hřeší stejně, jako by měl ženy dvě. 12 A právě tak rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“

Ježíš žehná malým dětem

13 Lidé nosili k Ježíšovi děti, aby jim žehnal. Učedníci jim domlouvali, aby ho neobtěžovali. 14 Když to Ježíš slyšel, zlobil se: „Neodhánějte ty děti a nebraňte jim, když chtějí ke mně. I jim přece patří Boží království. 15 A říkám vám, že kdo nepřijde k Bohu s dětskou prostotou, nestane se občanem toho království.“ 16 Bral děti do náruče, hladil je a žehnal jim.

Ježíš mluví k bohatému muži

17 Když se zase vydali na cestu, dohonil je nějaký muž a padl před Ježíšem na kolena: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych získal věčný život?“ 18 „Proč mi říkáš dobrý? Vždyť dobrý je jen Bůh,“ odvětil Ježíš. 19 „A k tvé otázce – přikázání přece znáš: nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, lhát, podvádět, budeš si vážit svých rodičů.“ 20 „Mistře, všechno jsem dodržoval od mládí.“ 21 Ježíš ho objal pohledem: „A přece ti něco schází. Jdi a prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým a získáš tak poklad v nebi. Potom se vrať a staň se mým následovníkem.“ 22 Když to ten člověk vyslechl, zesmutněl a odešel s těžkým srdcem. Byl totiž velmi bohatý. 23 Ježíš ho mlčky sledoval očima a pak se otočil k učedníkům: „Jak těžké je pro boháče vejít do Božího království!“ 24 To je zarazilo. Není snad majetek důkazem Boží přízně? „Přátelé, do Božího království se těžko dostanou ti, pro které jsou peníze a majetek smyslem života. 25 Snáze projde velbloud tou uzoučkou brankou, které říkáte jehelné ucho, než bohatý vejde do Božího království.“ 26 To jim dodalo. „Má vůbec někdo naději, že se tam dostane?“ říkali si mezi sebou. 27 Podíval se na ně. „Člověk na to nestačí, ale Bůh je všemocný.“ 28 Tu promluvil Petr: „Ale my jsme se všeho vzdali a šli za tebou.“ 29 „Ujišťuji vás,“ odpověděl Ježíš, „že každému, kdo se z lásky ke mně a pro šíření evangelia něčeho vzdá – ať už domova, života se sourozenci, rodiči, manželkou a dětmi, nebo majetku, 30 se to vrátí stonásobně už zde na zemi (i když neujde pronásledování) a v budoucnosti ho čeká věčný život. 31 Mnozí, kteří u lidí něco znamenají, budou poslední, a těm nejpohrdanějším se tam dostane čestných míst.“

Ježíš potřetí předpovídá svou smrt

32 Když potom byli na cestě do Jeruzaléma, Ježíš šel vpředu a ostatní se drželi za ním. Co jim Ježíš řekl, to je znepokojilo a naplnilo obavami. Zavolal k sobě svých dvanáct učedníků a znovu je připravoval na to, co ho čeká: 33 „Musíme do Jeruzaléma a tam Syn člověka padne do rukou velekněží a učitelů zákona a ti ho odsoudí a vydají pohanům. 34 Budou se mu veřejně vysmívat, plivat na něj, zbičují a zabijí ho. Ale třetí den vstane z mrtvých.“

Ježíš učí o službě druhým

35 Přihlásili se Zebedeovi synové Jakub a Jan: „Mistře, chtěli bychom tě o něco poprosit.“ 36 „Co si ode mne přejete?“ vzhlédl Ježíš. 37 „Až usedneš na trůn, chtěli bychom ti sedět nejblíže se všech, každý z jedné strany vedle tebe.“ 38 „Nevíte, oč prosíte. Můžete pít z kalicha hořkosti, ze kterého musím pít já, a projít křtem utrpení, který mě čeká?“ 39 „Ale jistě,“ přisvědčili. „Dobře, budete pít z mého kalicha a budete pokřtěni stejným křtem. 40 Ale není mou věcí určovat vám pořadí v Božím království. To už je stanoveno.“ 41 Ostatních deset se zlobilo na Jakuba a Jana. 42 Ale Ježíš je svolal dohromady a řekl jim: „Víte, že vládcové mají moc nad národy, a kdo vládne, obvykle druhé utlačuje. 43 Ale mezi vámi to tak být nemá. Naopak, kdo z vás chce být velký, ať všem pokorně slouží. 44 A kdo z vás chce být na předním místě, ať je pomocníkem všech. 45 Vždyť já – Syn člověka – jsem nepřišel na svět proto, aby mi ostatní sloužili, ale abych já sloužil jim a abych položil život pro záchranu mnoha lidí.“

Ježíš uzdravuje slepého žebráka

46 Procházeli také Jerichem, kde se k nim přidal velký zástup. U cesty seděl slepý žebrák Bartimeus – Timeův syn. 47 Když uslyšel, že to jde Ježíš Nazaretský, křičel: „Ježíši z rodu krále Davida, slituj se nade mnou!“ 48 Lidé mu domlouvali, aby mlčel. Ale on volal tím hlasitěji: „Synu Davidův, slituj se nade mnou!“ 49 Ježíš ho uslyšel, zastavil se a přikázal, aby slepce zavolali. Vrátili se tedy k Bartimeovi se vzkazem: „Máš štěstí, Ježíš tě volá – vstaň!“ 50 Slepec odhodil svůj starý kabát, vyskočil a klopýtal k Ježíšovi. 51 „Co pro tebe mohu udělat?“ dotkl se ho Ježíš. „Mistře, chci vidět!“ 52 „Staň se, tvá víra tě zachránila.“ V té chvíli se slepci vrátil zrak a on se vydal také za Ježíšem.

New International Version

Divorce

1 Jesus then left that place and went into the region of Judea and across the Jordan. Again crowds of people came to him, and as was his custom, he taught them. 2 Some Pharisees came and tested him by asking, ‘Is it lawful for a man to divorce his wife?’ 3 ‘What did Moses command you?’ he replied. 4 They said, ‘Moses permitted a man to write a certificate of divorce and send her away.’ 5 ‘It was because your hearts were hard that Moses wrote you this law,’ Jesus replied. 6 ‘But at the beginning of creation God “made them male and female”. (Gn 1,27) 7 “For this reason a man will leave his father and mother and be united to his wife,^[1] 8 and the two will become one flesh.” So they are no longer two, but one flesh. (Gn 2,24) 9 Therefore what God has joined together, let no-one separate.’ 10 When they were in the house again, the disciples asked Jesus about this. 11 He answered, ‘Anyone who divorces his wife and marries another woman commits adultery against her. 12 And if she divorces her husband and marries another man, she commits adultery.’

The little children and Jesus

13 People were bringing little children to Jesus for him to place his hands on them, but the disciples rebuked them. 14 When Jesus saw this, he was indignant. He said to them, ‘Let the little children come to me, and do not hinder them, for the kingdom of God belongs to such as these. 15 Truly I tell you, anyone who will not receive the kingdom of God like a little child will never enter it.’ 16 And he took the children in his arms, placed his hands on them and blessed them.

The rich and the kingdom of God

17 As Jesus started on his way, a man ran up to him and fell on his knees before him. ‘Good teacher,’ he asked, ‘what must I do to inherit eternal life?’ 18 ‘Why do you call me good?’ Jesus answered. ‘No-one is good – except God alone. 19 You know the commandments: “You shall not murder, you shall not commit adultery, you shall not steal, you shall not give false testimony, you shall not defraud, honour your father and mother.”^[2]’ (Ex 20,12; Dt 5,16) 20 ‘Teacher,’ he declared, ‘all these I have kept since I was a boy.’ 21 Jesus looked at him and loved him. ‘One thing you lack,’ he said. ‘Go, sell everything you have and give to the poor, and you will have treasure in heaven. Then come, follow me.’ 22 At this the man’s face fell. He went away sad, because he had great wealth. 23 Jesus looked round and said to his disciples, ‘How hard it is for the rich to enter the kingdom of God!’ 24 The disciples were amazed at his words. But Jesus said again, ‘Children, how hard it is^[3] to enter the kingdom of God! 25 It is easier for a camel to go through the eye of a needle than for someone who is rich to enter the kingdom of God.’ 26 The disciples were even more amazed, and said to each other, ‘Who then can be saved?’ 27 Jesus looked at them and said, ‘With man this is impossible, but not with God; all things are possible with God.’ 28 Then Peter spoke up, ‘We have left everything to follow you!’ 29 ‘Truly I tell you,’ Jesus replied, ‘no-one who has left home or brothers or sisters or mother or father or children or fields for me and the gospel 30 will fail to receive a hundred times as much in this present age: homes, brothers, sisters, mothers, children and fields – along with persecutions – and in the age to come eternal life. 31 But many who are first will be last, and the last first.’

Jesus predicts his death a third time

32 They were on their way up to Jerusalem, with Jesus leading the way, and the disciples were astonished, while those who followed were afraid. Again he took the Twelve aside and told them what was going to happen to him. 33 ‘We are going up to Jerusalem,’ he said, ‘and the Son of Man will be delivered over to the chief priests and the teachers of the law. They will condemn him to death and will hand him over to the Gentiles, 34 who will mock him and spit on him, flog him and kill him. Three days later he will rise.’

The request of James and John

35 Then James and John, the sons of Zebedee, came to him. ‘Teacher,’ they said, ‘we want you to do for us whatever we ask.’ 36 ‘What do you want me to do for you?’ he asked. 37 They replied, ‘Let one of us sit at your right and the other at your left in your glory.’ 38 ‘You don’t know what you are asking,’ Jesus said. ‘Can you drink the cup I drink or be baptised with the baptism I am baptised with?’ 39 ‘We can,’ they answered. Jesus said to them, ‘You will drink the cup I drink and be baptised with the baptism I am baptised with, 40 but to sit at my right or left is not for me to grant. These places belong to those for whom they have been prepared.’ 41 When the ten heard about this, they became indignant with James and John. 42 Jesus called them together and said, ‘You know that those who are regarded as rulers of the Gentiles lord it over them, and their high officials exercise authority over them. 43 Not so with you. Instead, whoever wants to become great among you must be your servant, 44 and whoever wants to be first must be slave of all. 45 For even the Son of Man did not come to be served, but to serve, and to give his life as a ransom for many.’

46 Then they came to Jericho. As Jesus and his disciples, together with a large crowd, were leaving the city, a blind man, Bartimaeus (which means ‘son of Timaeus’), was sitting by the roadside begging. 47 When he heard that it was Jesus of Nazareth, he began to shout, ‘Jesus, Son of David, have mercy on me!’ 48 Many rebuked him and told him to be quiet, but he shouted all the more, ‘Son of David, have mercy on me!’ 49 Jesus stopped and said, ‘Call him.’ So they called to the blind man, ‘Cheer up! On your feet! He’s calling you.’ 50 Throwing his cloak aside, he jumped to his feet and came to Jesus. 51 ‘What do you want me to do for you?’ Jesus asked him. The blind man said, ‘Rabbi, I want to see.’ 52 ‘Go,’ said Jesus, ‘your faith has healed you.’ Immediately he received his sight and followed Jesus along the road.