1 Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.2 Řekl jim: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.3 Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.4 Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.5 Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘6 A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.7 V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ‚hoden je dělník své mzdy ‘! Nepřecházejte z domu do domu.8 A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;9 uzdravujte tam nemocné a vyřiďte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.‘10 Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:11 ‚Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.‘12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu.
— Běda nevěřícím městům
13 Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.14 Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.15 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!16 Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“
— Návrat Sedmdesáti
17 Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“18 Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.19 Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.20 Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
— Chvála vykoupení v Synu
21 V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.22 Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ 23 Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.24 Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“
— Podobenství o milosrdném Samařanu
25 Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“26 Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“27 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘„28 Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ 29 Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“30 Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.31 Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.32 A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.33 Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;34 přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.35 Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“37 Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
— Marie a Marta
38 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,39 která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.40 Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.42 Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“
Lukáš 10
Bible, překlad 21. století
Beránci mezi vlky
1Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát[1] a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít.2Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.3Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky.4Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.5Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘6Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám.7V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.8V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou.9Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘10Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:11‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘12Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.13Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.14Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám.15A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.16Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“
Vaše jména jsou v nebesích
17Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“18Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk.19Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží.20Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“21V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.22Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“23V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte.24Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“
Kdo je můj bližní?
25A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“26Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“27Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘[2] a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“[3]28„Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“29On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli.31Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.32Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.33Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem.34Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj.35Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘36Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“37„Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.
Jen jedno je potřeba
38Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta.39Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova.40Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“41Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi.42Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“
Lukáš 10
Bible Kralická
1Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.2A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.3Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.4Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.5A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu.6A bude-liť tu který syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.7A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.8Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.9A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží.10A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:11Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.12Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude nežli tomu městu.13Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.14A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.15A ty Kafarnaum, které jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.16Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.17Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.18I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.19Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.20Avšak z toho se neradujte, žeť se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.21V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je maličkým. Ovšem, Otče, neb tak se líbilo před tebou.22Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.23A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.24Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, a neslyšeli.25A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?26A on řekl k němu: V Zákoně co jest psáno? Kterak čteš?27A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.28I řekl mu Ježíš: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.29On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?30I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.31I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.32Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.33Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.34A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.35Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.36Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?37A on řekl: Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.38I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.39A ta měla sestru, jménem Mariji, kterážto seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.40Ale Marta pečliva byla při mnohé službě Pánu. Kterážto přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.41A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.42Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.
Lukáš 10
Slovo na cestu
Ježíš vysílá sedmdesát učedníků
1Ježíš vybral ještě jiných sedmdesát svých následovníků a poslal je ve dvojicích napřed do míst, která chtěl později sám navštívit.2Řekl jim: „Úroda je bohatá, ale ženců je málo. Proste Boha, ať pošle dělníky na svoji sklizeň.3Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky.4Neberte s sebou žádnou peněženku, ani mošnu, ani náhradní obuv. Nemarněte čas zbytečným povídáním.5Do kteréhokoliv domu vejdete, pozdravte je přáním pokoje.6Přijmou-li vás přátelsky, usídlí se skutečně v tom domě pokoj, který jste jim přáli. Odmítnou-li vás, vám pokoj zůstane, a oni ho budou postrádat.7-8Tam, kde vás přijmou, zůstaňte potřebnou dobu a nerozpakujte se přijmout jejich pohostinnost, protože dělník má právo na svou mzdu.9V tom místě uzdravujte nemocné a hlásejte, že docela nablízku je Boží moc a milosrdenství, že Kristus je zde.10Tam, kde vás nepřijmou, vyjděte do ulic a řekněte:11‚Nechceme od vás nic, i ten váš prach setřásáme ze svých nohou. Vezměte však na vědomí, že i k vám přichází Kristus, a protože ho odmítáte, čeká vás Boží soud.12Budete na tom hůř než lidé ze Sodomy, kteří neměli takovou příležitost jako vy.‘ “13Pak Ježíš začal hovořit o galilejských městech, kde mu tak mnozí neuvěřili: „Běda ti, Korozaim, běda ti, Betsaido!14Kdyby se v pohanských městech Týru a Sidónu děly takové zázraky jako u vás, dávno by činili pokání ze všeho zlého, kterého se kdy dopustili. A tak Týru a Sidónu bude v den posledního soudu snesitelněji než vám.15Poroste až do nebe tvá pýcha, Kafarnaum? Tvůj pád bude veliký!“16Potom učedníkům ještě dodal: „Kdo vám bude naslouchat, naslouchá mně, kdo vámi pohrdne, pohrdá i mnou. A kdo mne odmítne, odmítne toho, který mne poslal – samého Boha!“
Návrat sedmdesáti učedníků
17Později se těch sedmdesát učedníků vrátilo s radostnými zprávami: „Pane, dařilo se nám vyhnat i démony, když jsme vyslovili tvé jméno.“18Ježíš řekl: „Mám před očima satanovu konečnou porážku.19Už teď vám dávám moc zašlapávat síly tohoto nepřítele, jako když člověk hubí jedovaté hady a štíry. Nebojte se jich, neuškodí vám.20Z toho se však neradujte, že se vám mocnosti zla podrobují, ale radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“21Boží Duch naplnil Ježíše v té chvíli velkou radostí, takže se modlil: „Děkuji ti, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl před učenými a rozumáři tyto skutečnosti a odkrýváš je dětsky prostým lidem. Ano, Otče, tak se ti to líbí.22Všechno jsi mi svěřil; jen ty víš, kdo jsem já, a já vím, kdo jsi ty. Nikdo není schopen tě pochopit, pokud mu to neobjasním.“23Pak se obrátil na své učedníky a řekl jim: „Radujte se, že to všechno smíte vidět na vlastní oči.24Mnozí proroci a králové si přáli vidět a slyšet, co vy teď spoluprožíváte, ale nebylo jim to dáno.“
Ježíš vypráví podobenství o milosrdném Samařanu
25Jeden z učitelů zákona chtěl přivést Ježíše do úzkých a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych si zajistil věčný život?“26Ježíš mu odpověděl otázkou: „Co o tom říká Mojžíšův zákon? Co tam čteš?“27Muž na to uvedl slova ze zákona: „Miluj Pána Boha z celého srdce, z celé duše, vší silou a celým rozumem a svého bližního miluj tak, jako miluješ sebe.“28„Správně,“ řekl Ježíš, „řiď se podle toho a přijdeš do nebe.“29Učitel zákona se však nechtěl tak lehce vzdát, a proto se ještě zeptal. „Ale kdo je můj bližní?“30Na to mu Ježíš vyprávěl následující příběh: „Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet.31Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu.32I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc.33Nakonec přišel jeden muž ze Samaří. Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto.34Zapomněl na starou nenávist mezi Židy a Samařany, ošetřil přepadeného a ovázal mu rány. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval.35Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.‘ “36„Co myslíš,“ zeptal se Ježíš, „který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?“37Učitel zákona odpověděl: „Ten, který mu pomohl.“ Ježíš na to řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Ježíš navštěvuje Marii a Martu
38Ježíš s učedníky pokračoval v cestě. V jedné vesnici je do svého domu pozvala žena jménem Marta.39Její sestra Marie se posadila a pozorně naslouchala Ježíšovým slovům.40Marta měla zatím plné ruce práce s pohoštěním. Za chvíli přišla k Ježíšovi s výčitkou: „Pane, nevidíš, co mám práce, a že Marie si jen tak sedí? Pošli ji, ať mi pomůže!“41Ježíš jí odpověděl: „Milá Marto, ty se moc staráš a příliš se namáháš pro věci, které za to nestojí.42Člověk potřebuje jen málo. Doopravdy vlastně jen jedno. Marie to pochopila a to jí nikdo nevezme.“
Lukáš 10
New International Version
Jesus sends out the seventy-two
1After this the Lord appointed seventy-two[1] others and sent them two by two ahead of him to every town and place where he was about to go.2He told them, ‘The harvest is plentiful, but the workers are few. Ask the Lord of the harvest, therefore, to send out workers into his harvest field.3Go! I am sending you out like lambs among wolves.4Do not take a purse or bag or sandals; and do not greet anyone on the road.5‘When you enter a house, first say, “Peace to this house.”6If someone who promotes peace is there, your peace will rest on them; if not, it will return to you.7Stay there, eating and drinking whatever they give you, for the worker deserves his wages. Do not move around from house to house.8‘When you enter a town and are welcomed, eat what is offered to you.9Heal those there who are ill and tell them, “The kingdom of God has come near to you.”10But when you enter a town and are not welcomed, go into its streets and say,11“Even the dust of your town we wipe from our feet as a warning to you. Yet be sure of this: the kingdom of God has come near.”12I tell you, it will be more bearable on that day for Sodom than for that town.13‘Woe to you, Chorazin! Woe to you, Bethsaida! For if the miracles that were performed in you had been performed in Tyre and Sidon, they would have repented long ago, sitting in sackcloth and ashes.14But it will be more bearable for Tyre and Sidon at the judgment than for you.15And you, Capernaum, will you be lifted to the heavens? No, you will go down to Hades.[2]16‘Whoever listens to you listens to me; whoever rejects you rejects me; but whoever rejects me rejects him who sent me.’17The seventy-two returned with joy and said, ‘Lord, even the demons submit to us in your name.’18He replied, ‘I saw Satan fall like lightning from heaven.19I have given you authority to trample on snakes and scorpions and to overcome all the power of the enemy; nothing will harm you.20However, do not rejoice that the spirits submit to you, but rejoice that your names are written in heaven.’21At that time Jesus, full of joy through the Holy Spirit, said, ‘I praise you, Father, Lord of heaven and earth, because you have hidden these things from the wise and learned, and revealed them to little children. Yes, Father, for this is what you were pleased to do.22‘All things have been committed to me by my Father. No-one knows who the Son is except the Father, and no-one knows who the Father is except the Son and those to whom the Son chooses to reveal him.’23Then he turned to his disciples and said privately, ‘Blessed are the eyes that see what you see.24For I tell you that many prophets and kings wanted to see what you see but did not see it, and to hear what you hear but did not hear it.’
The parable of the good Samaritan
25On one occasion an expert in the law stood up to test Jesus. ‘Teacher,’ he asked, ‘what must I do to inherit eternal life?’26‘What is written in the Law?’ he replied. ‘How do you read it?’27He answered, ‘ “Love the Lord your God with all your heart and with all your soul and with all your strength and with all your mind”; and, “Love your neighbour as yourself.” ’ (Lv 19,18; Dt 6,5)28‘You have answered correctly,’ Jesus replied. ‘Do this and you will live.’29But he wanted to justify himself, so he asked Jesus, ‘And who is my neighbour?’30In reply Jesus said: ‘A man was going down from Jerusalem to Jericho, when he was attacked by robbers. They stripped him of his clothes, beat him and went away, leaving him half-dead.31A priest happened to be going down the same road, and when he saw the man, he passed by on the other side.32So too, a Levite, when he came to the place and saw him, passed by on the other side.33But a Samaritan, as he travelled, came where the man was; and when he saw him, he took pity on him.34He went to him and bandaged his wounds, pouring on oil and wine. Then he put the man on his own donkey, brought him to an inn and took care of him.35The next day he took out two denarii[3] and gave them to the innkeeper. “Look after him,” he said, “and when I return, I will reimburse you for any extra expense you may have.” (Mt 20,2)36‘Which of these three do you think was a neighbour to the man who fell into the hands of robbers?’37The expert in the law replied, ‘The one who had mercy on him.’ Jesus told him, ‘Go and do likewise.’
At the home of Martha and Mary
38As Jesus and his disciples were on their way, he came to a village where a woman named Martha opened her home to him.39She had a sister called Mary, who sat at the Lord’s feet listening to what he said.40But Martha was distracted by all the preparations that had to be made. She came to him and asked, ‘Lord, don’t you care that my sister has left me to do the work by myself? Tell her to help me!’41‘Martha, Martha,’ the Lord answered, ‘you are worried and upset about many things,42but few things are needed – or indeed only one.[4] Mary has chosen what is better, and it will not be taken away from her.’