List Jakubův 2 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Bohatí a chudí

1 Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. 2 Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. 3 A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ 4 Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? 5 Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? 6 Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? 7 Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? 8 Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. 9 Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. 10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. 11 Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon. 12 Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody. 13 Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

— Víra a skutky

14 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? 15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16 a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? 17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. 18 Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. 19 Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. 20 Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? 21 Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? 22 Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? 23 Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘. 24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! 25 Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? – 26 Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Bible, překlad 21. století

Víra a předpojatost

1 Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. 2 Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech? 3 Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ – 4 copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem? 5 Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují? 6 Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech? 7 Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni? 8 Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“^[1] dobře děláte. 9 Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky. 10 Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech. 11 Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“^[2] Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon. 12 Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. 13 Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

Víra a skutky

14 K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? 15 Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? 16 Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude? 17 Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá. 18 Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. 19 Ty věříš, že je jediný Bůh?^[3] Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se! 20 Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?^[4] 21 Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář? 22 Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění! 23 Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“^[5] a byl označen za Božího přítele.^[6] 24 Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře. 25 Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy? 26 Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

Bible Kralická

1 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista. 2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu, 3 A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých; 4 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých? 5 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují? 6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují? 7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi? 8 Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte. 9 Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky. 10 Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen. 11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona. 12 Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte. 13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku. 14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? 15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu, 16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude? 17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě. 18 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých. 19 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se. 20 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá? 21 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? 22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla? 23 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest. 24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko? 25 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši? 26 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

Slovo na cestu

Pravá víra

1 Bratři, jestliže věříte v Ježíše Krista, který je slavným Pánem všech, nemůžete měřit lidi podle kabátu. 2 Představte si, že do vašeho shromáždění přijde bohatě oblečený host se zlatým prstenem na ruce a hned za ním obyčejný člověk v obnošených šatech. 3 K prvnímu budete samá pozornost a uvedete ho na pěkné místo, zatímco druhého si ani nevšimnete a necháte ho někde stát. 4 Čeho jste se dopustili? Udělali jste rozdíl mezi lidmi, a navíc podle zvrácených měřítek. 5 Nezapomeňte, že Bůh si často z bezvýznamných lidí vírou dělá osobnosti a otevírá dveře do svého království těm, kdo ho milují, ne těm, kdo na to mají. 6 A vy byste s takovým člověkem pohrdli! Copak vás právě vlivní lidé nepronásledují a nevláčejí po soudech? 7 Vždyť právě oni se tak často posmívají jménu toho, který je pro vás vším! 8 Korunou Božích přikázání je láska. Jednáte správně, posloucháte-li příkaz Písma: „Miluj svého bližního právě tak, jako miluješ sebe!“ 9 Nadržovat jednomu a přehlížet druhého je podle tohoto zákona hřích. 10 Člověk, který chce přísně dodržovat Boží zákon, ale v jedné věci se od něho odchyluje, je vinen právě tak jako ten, kdo porušuje celý zákon. 11 Bůh, který řekl „Nezabiješ!“ řekl také „Nezcizoložíš!“. A tak i když jsi nikoho nezabil, ale porušil jsi nevěrou manželství, stejně jsi porušil zákon. 12 Každý z vás bude souzen podle toho, zda se ve svém životě řídil či neřídil Božím zákonem lásky. Proto dávejte pozor na to, co říkáte a jak jednáte. 13 Kdo jedná nemilosrdně, hrozí mu přísný soud. Milosrdenství však soud převažuje. 14 Co by vám byla platná víra, bratři, kdybyste podle ní nežili? Myslíte, že vás taková víra spasí? 15 Řekněme, že někdo z vašich přátel bude hladovět a nebude mít co na sebe. 16 Řeknete-li mu: „Tak se měj dobře, ať nenachladneš a nemáš hlad!“ a sami mu nedáte ani jídlo ani oblečení, jakou to má cenu? 17 Víra, která se neprojevuje činy, je sama o sobě mrtvá a bezcenná. 18 Máte-li jen takovou víru, pak vám může někdo namítnout: „Ty mluvíš o své víře. Dokaž ji svými činy. A o mně říkáš, že víru nemám. O mé víře svědčí činy.“ 19 Věříš, že je Bůh. To je dobře. Ale nezapomeň, že v Boha věří i ďábel, ale nic mu to nepomůže. Chvěje se před Božím soudem. 20 Vy bláhoví, ještě chcete, abych vás přesvědčoval o bezcennosti víry, která není dokázána skutky? 21 Čím projevil Abraham svou víru? Tím, že byl ochoten i k takovému činu, jako obětovat Bohu svého syna Izáka. 22 U něho šla víra ruku v ruce s činem a dozrála poslušností. 23 O takovou víru jde v Písmu, když čteme: „Abraham uvěřil Bohu, Bůh se k němu přiznal a nazval ho svým přítelem.“ 24 Vidíte, že Bůh může přijmout člověka jen tehdy, když svou víru dokazuje skutky. 25 Poslušný čin víry zachránil i prostitutku Rachab, když ukryla izraelské zvědy a umožnila jim útěk. 26 Víra bez činů je jako tělo bez duše.

New International Version

Favouritism forbidden

1 My brothers and sisters, believers in our glorious Lord Jesus Christ must not show favouritism. 2 Suppose a man comes into your meeting wearing a gold ring and fine clothes, and a poor man in filthy old clothes also comes in. 3 If you show special attention to the man wearing fine clothes and say, ‘Here’s a good seat for you,’ but say to the poor man, ‘You stand there’ or ‘Sit on the floor by my feet,’ 4 have you not discriminated among yourselves and become judges with evil thoughts? 5 Listen, my dear brothers and sisters: has not God chosen those who are poor in the eyes of the world to be rich in faith and to inherit the kingdom he promised those who love him? 6 But you have dishonoured the poor. Is it not the rich who are exploiting you? Are they not the ones who are dragging you into court? 7 Are they not the ones who are blaspheming the noble name of him to whom you belong? 8 If you really keep the royal law found in Scripture, ‘Love your neighbour as yourself,’ you are doing right. (Lv 19,18) 9 But if you show favouritism, you sin and are convicted by the law as law-breakers. 10 For whoever keeps the whole law and yet stumbles at just one point is guilty of breaking all of it. 11 For he who said, ‘You shall not commit adultery,’^[1] also said, ‘You shall not murder.’^[2] If you do not commit adultery but do commit murder, you have become a law-breaker. (Ex 20,13; Ex 20,14; Dt 5,17; Dt 5,18)

Ex 20,13Ex 20,14Dt 5,17Dt 5,18

12 Speak and act as those who are going to be judged by the law that gives freedom, 13 because judgment without mercy will be shown to anyone who has not been merciful. Mercy triumphs over judgment.

Faith and deeds

14 What good is it, my brothers and sisters, if someone claims to have faith but has no deeds? Can such faith save them? 15 Suppose a brother or a sister is without clothes and daily food. 16 If one of you says to them, ‘Go in peace; keep warm and well fed,’ but does nothing about their physical needs, what good is it? 17 In the same way, faith by itself, if it is not accompanied by action, is dead. 18 But someone will say, ‘You have faith; I have deeds.’ Show me your faith without deeds, and I will show you my faith by my deeds. 19 You believe that there is one God. Good! Even the demons believe that – and shudder. 20 You foolish person, do you want evidence that faith without deeds is useless^[3]? 21 Was not our father Abraham considered righteous for what he did when he offered his son Isaac on the altar? 22 You see that his faith and his actions were working together, and his faith was made complete by what he did. 23 And the scripture was fulfilled that says, ‘Abraham believed God, and it was credited to him as righteousness,’ and he was called God’s friend. (Gn 15,6) 24 You see that a person is considered righteous by what they do and not by faith alone. 25 In the same way, was not even Rahab the prostitute considered righteous for what she did when she gave lodging to the spies and sent them off in a different direction? 26 As the body without the spirit is dead, so faith without deeds is dead.