Jeremjáš 26 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

O Jeremjášově činnosti a utrpení - JEREMJÁŠOVY ZÁPASY - — Srážka v chrámě - Ani chrám neobstojí, neodvrátí-li se lid od své zlé cesty. Lid je prorokovou řečí pobouřen.

1 Na začátku kralování Jójakíma, syna Jóšijášova, krále judského, stalo se od Hospodina toto slovo: 2 „Toto praví Hospodin: Postav se na nádvoří Hospodinova domu a mluv proti všem judským městům, která se přicházejí klanět do Hospodinova domu, všechna slova, která jsem ti přikázal, abys jim mluvil; neubereš ani slovíčko. 3 Snad uslyší a odvrátí se každý od své zlé cesty a já budu litovat toho, že jsem s nimi chtěl zle naložit za jejich zlé skutky. 4 Řekneš jim: Toto praví Hospodin: Jestliže mě neuposlechnete a nebudete se řídit mým zákonem, který jsem vám vydal, 5 a nebudete-li poslouchat slova mých služebníků proroků, které vám nepřetržitě posílám – a vy jste neposlechli! – 6 naložím s tímto domem jako se Šílem a toto město vydám v zlořečení u všech pronárodů země.“ 7 Kněží, proroci i všechen lid slyšeli Jeremjáše mluvit v Hospodinově domě všechna tato slova. 8 Když Jeremjáš domluvil, co mu Hospodin přikázal mluvit ke všemu lidu, kněží, proroci i všechen lid ho chytili a křičeli: „Zemřeš! 9 Proč jsi v Hospodinově jménu prorokoval, že tento dům bude jako Šílo a že toto město bude v troskách, bez obyvatele?“ Všechen lid se proti Jeremjášovi v Hospodinově domě srotil. 10 Když judští velmožové slyšeli tato slova, vystoupili z domu královského do Hospodinova domu a posadili se při vchodu do Hospodinovy Nové brány.

— Obvinění a osvobození - Prorokova neohroženost a vzpomínka na slova Micheáše Mórešetského zdrží kněze a proroky, aby Jeremjáše neusmrtili.

11 Kněží a proroci řekli velmožům a všemu lidu: „Tento muž zasluhuje smrt za to, co o tomto městě prorokoval, jak jste na vlastní uši slyšeli.“ 12 Jeremjáš všem velmožům a všemu lidu odpověděl: „Hospodin mě poslal, abych prorokoval o tomto domě a o tomto městě všechna slova, která jste slyšeli. 13 Nyní napravte své cesty a své skutky, poslouchejte Hospodina, svého Boha, a Hospodin bude litovat toho, že proti vám mluvil zlé věci. 14 Pokud jde o mne, jsem ve vašich rukou, naložte se mnou, jak pokládáte za dobré a správné. 15 Ale vězte, když mě usmrtíte, uvedete na sebe, na toto město i na jeho obyvatele nevinnou krev. Vždyť mě k vám Hospodin opravdu posílá, abych vám přednesl všechna tato slova.“ 16 Velmožové i všechen lid nato kněžím a prorokům odvětili: „Tento muž nezasluhuje smrt. Vždyť k nám mluvil ve jménu Hospodina, našeho Boha.“ 17 Někteří muži ze starších země povstali a řekli celému shromáždění lidu: 18 „Za dnů Chizkijáše, krále judského, prorokoval Micheáš Mórešetský a řekl všemu judskému lidu: ‚Toto praví Hospodin zástupů: Sijón bude zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.‘ 19 Dal ho snad Chizkijáš, král judský, a celý Juda usmrtit? Zdalipak se nebál Hospodina a neprosil Hospodina o shovívavost? Hospodin pak litoval, že proti nim mluvil ty zlé věci. Dopustili bychom se velikého zla sami proti sobě.“

— Smrt proroka Urijáše - Prorok, který se spoléhá na jinou moc a hledá pomoc jinde než u Hospodina, dojde jen zklamání.

20 V Hospodinově jménu prorokoval také muž Urijáš, syn Šemajášův z Kirjat-jearímu. Prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi stejnými slovy jako Jeremjáš. 21 Král Jójakím a všichni jeho bohatýři i všichni velmožové slyšeli jeho slova. Král ho chtěl usmrtit. Když o tom Urijáš uslyšel, bál se a uprchl a přišel až do Egypta. 22 Ale král Jójakím poslal do Egypta muže s Elnátanem, synem Akbórovým, poslal je do Egypta. 23 Odvedli Urijáše z Egypta a přivedli ho ke králi Jójakímovi. Ten ho zabil mečem a jeho mrtvolu pohodil u hrobů prostého lidu. 24 Avšak s Jeremjášem byla ruka Achíkama, syna Šáfanova. Ten jej nevydal do rukou lidu, který jej chtěl usmrtit.

Bible, překlad 21. století

Teď zemřeš!

1 Na počátku vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, přišlo od Hospodina toto slovo: 2 „Tak praví Hospodin: Postav se na nádvoří Hospodinova domu a promluv ke všem, kteří se z judských měst přicházejí klanět v Hospodinově domě. Vyřiď jim všechno, co ti přikazuji, ani jediné slovo nevynechej. 3 Snad poslechnou a odvrátí se každý od své zlé cesty, abych i já upustil od zla, které jsem na ně chtěl dopustit za to, jak zle se chovali. 4 Řekni jim – ‚Tak praví Hospodin: Jestliže mě neposlechnete a nebudete se řídit mým Zákonem, který jsem vám dal, 5 a nebudete poslouchat slova mých služebníků proroků, které k vám znovu a znovu posílám (a vy jste je neposlouchali!), 6 pak s tímto chrámem naložím jako se svatyní v Šílu^[1] a z tohoto města učiním nadávku mezi všemi národy na zemi.‘“ 7 Kněží, proroci i všechen lid poslouchali, jak Jeremiáš mluví tato slova v Hospodinově chrámu. 8 Jakmile ale Jeremiáš domluvil všechno, co mu Hospodin přikázal říci, vtom ho všechen lid, kněží i proroci chytili a křičeli: „Teď zemřeš! 9 Jak se opovažuješ prorokovat Hospodinovým jménem, že tento chrám dopadne jako Šílo a že z tohoto města zbude vylidněná pustina?!“ A všechen lid se v Hospodinově chrámu sbíhal k Jeremiášovi. 10 Když se o tom doslechli judští velmoži, odebrali se z královského paláce vzhůru do Hospodinova chrámu a zasedli v průchodu Hospodinovy Nové brány. 11 Kněží a proroci tehdy velmožům a všemu lidu řekli: „Ten muž zaslouží smrt! Prorokoval přece proti tomuto městu – slyšeli jste to na vlastní uši!“^[2] 12 Jeremiáš na to všem velmožům i všemu lidu řekl: „Hospodin mě poslal prorokovat o tomto chrámu a městě všechno to, co jste slyšeli. 13 Proto teď napravte své cesty a své jednání, poslechněte Hospodina, svého Boha, a Hospodin upustí od zla, kterým vám hrozil. 14 Pokud jde o mě – hle, jsem ve vašich rukou. Udělejte se mnou, co uznáte za dobré a správné, 15 ale vězte, že když mě zabijete, uvalíte na sebe i na toto město a jeho obyvatele nevinnou krev. Opravdu mě k vám totiž poslal Hospodin, abych vám vyřídil všechna tato slova.“ 16 Velmoži a všechen lid tehdy řekli kněžím a prorokům: „Ten muž nezaslouží smrt. Mluvil k nám přece jménem Hospodina, našeho Boha.“ 17 Také někteří stařešinové země vstali a promluvili ke všemu shromážděnému lidu: 18 „Za dnů judského krále Ezechiáše prorokoval Micheáš Morešetský. Ten řekl všemu judskému lidu – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Sion bude jak pole rozorán, z Jeruzaléma bude trosek hromada a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina.‘^[3] 19 Nechal ho snad judský král Ezechiáš a všechen Juda zabít? Naopak, ulekl se Hospodina a snažil se ho usmířit, takže Hospodin upustil od zla, kterým jim hrozil. My tu ale sami na sebe přivoláváme smrtelné neštěstí.“ 20 Hospodinovým jménem prorokoval také jistý Uriáš, syn Šemajášův, z Kiriat-jearim. Prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi přesně tak jako Jeremiáš. 21 Jakmile král Joakim se všemi svými veliteli a velmoži uslyšeli jeho slova, chtěl ho nechat zabít. Uriáš se o tom ale doslechl a ve strachu utekl do Egypta. 22 Král Joakim tam za ním poslal Elnatana, syna Achborova, a jeho muže, 23 kteří Uriáše z Egypta unesli a přivedli ho ke králi Joakimovi. Ten ho dal popravit mečem a jeho mrtvolu pohodil na veřejném hřbitově. 24 Nad Jeremiášem ale držel ruku Achikam, syn Šafanův,^[4] takže nepadl do rukou lidu, který ho chtěl zabít.

Bible Kralická

1 Na počátku kralování Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto od Hospodina, řkoucí: 2 Takto praví Hospodin: Postav se v síňci domu Hospodinova, a mluv ke všechněm městům Judským, přicházejícím klaněti se v domě Hospodinově, všecka slova, kteráž tobě přikazuji mluviti k nim, neujímejž slova, 3 Zdali by aspoň uposlechli, a odvrátili se jeden každý od cesty své zlé, abych litoval zlého kteréž myslím učiniti jim pro nešlechetnost předsevzetí jejich. 4 Rciž tedy jim: Takto praví Hospodin: Neuposlechnete-li mne, abyste chodili v zákoně mém, kterýž jsem předložil vám, 5 Poslouchajíce slov služebníků mých proroků, kteréž já posílám k vám, jakož jste, když jsem je, ráno přivstávaje posílal, neposlouchali: 6 Jistě žeť naložím s domem tímto jako s Sílo, a město toto vydám v proklínání všechněm národům země. 7 Slyšeli pak kněží a proroci, i všecken lid Jeremiáše mluvícího slova ta v domu Hospodinovu. 8 I stalo se, že hned, jakž přestal Jeremiáš mluviti všeho, cožkoli přikázal Hospodin mluviti ke všemu lidu, jali jej ti kněží a proroci i všecken lid ten, řkouce: Smrtí umřeš. 9 Proč jsi prorokoval ve jménu Hospodinovu, řka: Stane se jako Sílo domu tomuto, a město toto tak spustne, že nebude v něm žádného obyvatele? Shromažďoval se pak všecken lid k Jeremiášovi do domu Hospodinova. 10 Tedy uslyšavše knížata Judská ty věci, přišli z domu královského do domu Hospodinova, a posadili se u dveří brány Hospodinovy nové. 11 I řekli kněží a proroci těm knížatům a všemu lidu, řkouce:Hoden jest smrti muž tento; nebo prorokoval proti městu tomuto, jakž jste slyšeli v své uši. 12 Tedy promluvil Jeremiáš ke všechněm knížatům těm i ke všemu lidu, řka: Hospodin poslal mne, abych prorokoval o domu tomto i o městě tomto všecky ty věci, kteréž jste slyšeli. 13 Protož nyní polepšte cest svých a předsevzetí svých, a poslouchejte hlasu Hospodina Boha svého, i bude litovati Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti vám. 14 Já pak aj, v rukou vašich jsem, učiňte mi, což se vám za dobré a spravedlivé vidí. 15 Ale však jistotně vězte, usmrtíte-li mne, že krev nevinnou na sebe uvedete, i na město toto, i na obyvatele jeho; nebo v pravdě poslal mne Hospodin k vám, abych mluvil v uši vaše všecka slova tato. 16 I řekli knížata i všecken lid kněžím a těm prorokům: Nemáť nikoli muž tento odsuzován býti na smrt, poněvadž ve jménu Hospodina Boha našeho mluvil nám. 17 Tedy povstali někteří z starších té země, a promluvili ke všemu shromáždění lidu, řkouce: 18 Micheáš Moraštický prorokoval za času Ezechiáše krále Judského, a pravil všemu lidu Judskému, řka: Takto praví Hospodin zástupů: Sion jako pole orán bude, a Jeruzalém jako hromady, hora pak domu tohoto jako lesové vysocí. 19 Zdaliž hned proto usmrtil jej Ezechiáš král Judský a všecken Juda? Zdaliž neulekl se Hospodina, a nemodlil se Hospodinu? I litoval Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti nim. Protož my činíme velmi zlou věc proti dušem svým. 20 A byl také muž prorokující ve jménu Hospodinovu, Uriáš syn Semaiášův z Kariatjeharim, kterýž prorokoval o městě tomto i o zemi této v táž všecka slova jako Jeremiáš. 21 A když uslyšel král Joakim a všickni udatní jeho, i všecka knížata slova jeho, hned usiloval král usmrtiti jej. O čemž uslyšev Uriáš, bál se, a utíkaje, přišel do Egypta. 22 Ale poslal král Joakim některé do Egypta, Elnatana syna Achborova i jiné s ním do Egypta. 23 Kteříž vyvedše Uriáše z Egypta, přivedli jej k králi Joakimovi. I zabil jej mečem, a vhodil tělo jeho do hrobů lidu obecného. 24 A však ruka Achikamova syna Safanova byla při Jeremiášovi, aby ho nevydával v ruku lidu k usmrcení jeho.

New International Version

Jeremiah threatened with death

1 Early in the reign of Jehoiakim son of Josiah king of Judah, this word came from the Lord: 2 ‘This is what the Lord says: Stand in the courtyard of the Lord’s house and speak to all the people of the towns of Judah who come to worship in the house of the Lord. Tell them everything I command you; do not omit a word. 3 Perhaps they will listen and each will turn from their evil ways. Then I will relent and not inflict on them the disaster I was planning because of the evil they have done. 4 Say to them, “This is what the Lord says: if you do not listen to me and follow my law, which I have set before you, 5 and if you do not listen to the words of my servants the prophets, whom I have sent to you again and again (though you have not listened), 6 then I will make this house like Shiloh and this city a curse^[1] among all the nations of the earth.” ’ 7 The priests, the prophets and all the people heard Jeremiah speak these words in the house of the Lord. 8 But as soon as Jeremiah finished telling all the people everything the Lord had commanded him to say, the priests, the prophets and all the people seized him and said, ‘You must die! 9 Why do you prophesy in the Lord’s name that this house will be like Shiloh and this city will be desolate and deserted?’ And all the people crowded around Jeremiah in the house of the Lord. 10 When the officials of Judah heard about these things, they went up from the royal palace to the house of the Lord and took their places at the entrance of the New Gate of the Lord’s house. 11 Then the priests and the prophets said to the officials and all the people, ‘This man should be sentenced to death because he has prophesied against this city. You have heard it with your own ears!’ 12 Then Jeremiah said to all the officials and all the people: ‘The Lord sent me to prophesy against this house and this city all the things you have heard. 13 Now reform your ways and your actions and obey the Lord your God. Then the Lord will relent and not bring the disaster he has pronounced against you. 14 As for me, I am in your hands; do with me whatever you think is good and right. 15 Be assured, however, that if you put me to death, you will bring the guilt of innocent blood on yourselves and on this city and on those who live in it, for in truth the Lord has sent me to you to speak all these words in your hearing.’ 16 Then the officials and all the people said to the priests and the prophets, ‘This man should not be sentenced to death! He has spoken to us in the name of the Lord our God.’ 17 Some of the elders of the land stepped forward and said to the entire assembly of people, 18 ‘Micah of Moresheth prophesied in the days of Hezekiah king of Judah. He told all the people of Judah, “This is what the Lord Almighty says: ‘ “Zion will be ploughed like a field, Jerusalem will become a heap of rubble, the temple hill a mound overgrown with thickets.” (Mi 3,12) 19 ‘Did Hezekiah king of Judah or anyone else in Judah put him to death? Did not Hezekiah fear the Lord and seek his favour? And did not the Lord relent, so that he did not bring the disaster he pronounced against them? We are about to bring a terrible disaster on ourselves!’ 20 (Now Uriah son of Shemaiah from Kiriath Jearim was another man who prophesied in the name of the Lord; he prophesied the same things against this city and this land as Jeremiah did. 21 When King Jehoiakim and all his officers and officials heard his words, the king was determined to put him to death. But Uriah heard of it and fled in fear to Egypt. 22 King Jehoiakim, however, sent Elnathan son of Akbor to Egypt, along with some other men. 23 They brought Uriah out of Egypt and took him to King Jehoiakim, who had him struck down with a sword and his body thrown into the burial place of the common people.) 24 Furthermore, Ahikam son of Shaphan supported Jeremiah, and so he was not handed over to the people to be put to death.