Jeremjáš 23 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Zaslíbený král - Hospodin svému lidu sice vezme nehodné krále, ale zaslibuje mu věrného pastýře.

1 „Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy,“ je výrok Hospodinův. 2 Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví proti těm pastýřům, pastýřům svého lidu, toto: „Mé ovce rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám, je výrok Hospodinův. 3 Sám shromáždím pozůstatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich nivy a budou plodné a rozmnoží se. 4 Ustanovím nad nimi pastýře a ti je budou pást, nebudou se již bát ani děsit a žádná nebude pohřešována, je výrok Hospodinův.“ 5 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. 6 V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: ‚Hospodin – naše spravedlnost‘.“ 7 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země,‘ 8 nýbrž: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl a přivedl potomstvo domu Izraelova ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal.‘ Usadí se ve své zemi.“

— Výroky o prorocích - Hospodin povstane proti prorokům, kteří zneužívají jeho jména a klamou lid vlastními smyšlenkami.

9 O prorocích: „Mé srdce je zlomeno v mém nitru, všechny mé kosti se chvějí, jsem jako opilý člověk, jako muž zmožený vínem, kvůli Hospodinu, kvůli jeho svatým slovům. 10 Poněvadž země je plná cizoložníků, truchlí pod kletbou a pastviny na stepi vyschly; oni však běhají za zlem a zmužile si vedou v tom, co není správné. 11 Vždyť jak prorok, tak kněz se rouhají, i ve svém domě nalézám jejich zlé činy, je výrok Hospodinův. 12 Proto bude jejich cesta kluzká, budou vyhnáni do temnoty a v ní padnou; přivedu na ně zlo, rok jejich trestu, je výrok Hospodinův.“ 13 Na samařských prorocích jsem viděl tuto nepatřičnost: Prorokovali ve jménu Baalově a sváděli Izraele, můj lid. 14 Také u jeruzalémských proroků jsem viděl hroznou věc: cizoložství a neustálé klamání. Posilují ruce zlovolníků, aby se nikdo neodvrátil od svých zlých činů. Jsou pro mne všichni jako Sodoma a obyvatelé města jako Gomora. 15 Proto Hospodin zástupů praví proti těm prorokům toto: „Hle, nakrmím je pelyňkem a napojím je otrávenou vodou, protože od jeruzalémských proroků vyšlo rouhačství na celou zemi.“ 16 Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových.“ 17 Stále říkají těm, kteří mě znevažují: „Hospodin promluvil: Budete mít pokoj,“ a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: „Nedolehne na vás nic zlého.“ 18 Kdo však byl v důvěrném obecenství s Hospodinem? Kdo viděl a slyšel jeho slovo? Kdo věnoval pozornost jeho slovu a naslouchal? 19 Hle, vichr Hospodinův! Vzplálo rozhořčení. Vichr víří, stáčí se na hlavu svévolníků. 20 Hospodinův hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nesplní záměry jeho srdce. V posledních dnech to určitě pochopíte. 21 „Já jsem ty proroky neposlal, a přesto běží, nemluvil jsem k nim, a přesto prorokují. 22 Kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků. 23 Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? 24 Může se někdo skrýt ve skrýších a já ho neuvidím? je výrok Hospodinův. Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův.“ 25 „Slyšel jsem, co říkají proroci, kteří v mém jménu prorokují klam. Říkají: ,Měl jsem sen, měl jsem sen.‘ 26 Jak dlouho ještě? Je něco v srdci proroků, kteří prorokují klam, a proroků, kteří prorokují lest svých srdcí? 27 Myslí si, že mé jméno vymýtí z paměti mého lidu svými sny, které si navzájem vypravují? Tak jako zapomněli na mé jméno jejich otcové kvůli Baalovi? 28 Prorok, který má sen, ať vypravuje sen, ale kdo má mé slovo, ať mluví mé slovo pravdivě.“ „Co je slámě do obilí? je výrok Hospodinův. 29 Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“ 30 „Proto hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří kradou jeden druhému má slova. 31 Hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří používají svého jazyka a tvrdí: ‚Výrok Hospodinův.‘ 32 Hle, já jsem proti těm, kdo prorokují klamné sny, je výrok Hospodinův. Vypravují je a svádějí můj lid svými klamy a svou chvástavostí. Já jsem je ani neposlal ani nepověřil, tomuto lidu nejsou k užitku, je výrok Hospodinův.“ 33 „Zeptá-li se tě tento lid, prorok nebo kněz: ‚Jaký je výnos Hospodinův?‘, odvětíš jim: ‚Jaký výnos? Odvrhnu vás, je výrok Hospodinův.‘ 34 Proroka i kněze a lid, kteří užívají rčení: ‚Výnos Hospodinův‘, potrestám, každého i jeho dům. 35 Takto se budete ptát jeden druhého, každý svého bratra: ‚Co odpověděl Hospodin? Co Hospodin promluvil?‘ 36 Nebudete si už připomínat výnos Hospodinův, neboť výnosem je každému jeho vlastní slovo. Vy překrucujete slova Boha živého, Hospodina zástupů, našeho Boha. 37 Takto se budeš ptát proroka: ‚Co ti odpověděl Hospodin?‘ a ‚Co Hospodin promluvil?‘ 38 Budete-li říkat: ‚Výnos Hospodinův,‘ tak tedy toto praví Hospodin: Protože užíváte rčení: ‚Výnos Hospodinův,‘ vzkazuji vám: Neříkejte: ‚Výnos Hospodinův‘! 39 Hle, propůjčím vás nepříteli a odvrhnu od své tváře vás i město, které jsem dal vám i vašim otcům. 40 Uvalím na vás věčnou hanbu a věčnou potupu, která nebude zapomenuta.“

Bible, překlad 21. století

Spravedlivý Výhonek

1 „Běda pastýřům, kteří hubí a rozhánějí ovce na mé pastvině! praví Hospodin. 2 Hospodin, Bůh Izraele, proto prohlašuje o pastýřích pasoucích můj lid: Protože rozháníte a rozptylujete mé ovce a nestaráte se o ně, hle, já s vámi zúčtuji za vaše zločiny, praví Hospodin. 3 Zbytky svého stáda pak shromáždím ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich pastvinu, kde se rozplodí a rozmnoží. 4 Ustanovím nad nimi pastýře, kteří o ně budou pečovat, takže už se nebudou bát a strachovat a nebude už chybět ani jediná, praví Hospodin. 5 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek.^[1] Ten bude vládnout jako moudrý král a nastolí v zemi právo a spravedlnost. 6 Za jeho dnů bude Juda zachráněn a Izrael bude žít v bezpečí. A toto je jméno, jímž bude nazýván: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST.^[2] 7 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už nebudete říkat: ‚Jakože je živ Hospodin, který vyvedl syny Izraele z Egypta,‘ 8 ale: ‚Jakože je živ Hospodin, který vyvedl potomstvo domu Izraele zpět ze severní země a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Vrátí se totiž zpátky do vlasti.“^[3]

Lživí proroci

9 O prorocích: Srdce mám zlomené, kosti se ve mně chvějí, jsem jako opilec, jako muž vínem zmožený – to kvůli Hospodinu, kvůli jeho svatým slovům! 10 Země je totiž plná nevěrníků, pod jejichž kletbou vyprahla, pastviny vyschly, zbyla pustina. Jejich dráha je totiž zlá, jejich moc je nespravedlivá. 11 „Proroci i kněží jsou bezbožní; i ve svém chrámě nacházím jejich zločiny, praví Hospodin. 12 Jejich cesta proto bude kluzká, padnou ve tmě, do níž budou vyhnáni, až na ně dopustím neštěstí v čase, kdy s nimi zúčtuji, praví Hospodin. 13 U proroků v Samaří jsem viděl nechutnost: prorokovali při Baalovi a sváděli Izrael, můj lid. 14 U proroků v Jeruzalémě jsem viděl úděsnost: páchání nevěry a život ve lži; zločincům dodávají odvahy, aby se nikdo neodvrátil od své špatnosti. Všichni jsou pro mě jako Sodoma, všichni v tom městě jsou jako Gomora!“ 15 Nuže, toto praví Hospodin zástupů o těch prorocích: „Hle, nakrmím je pelyňkem a k pití jim dám jed, protože od proroků v Jeruzalémě se šíří bezbožnost do celé země.“ 16 Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, aby vás naplnili falešnou nadějí. Vidění, o kterých mluví, si sami vymysleli, nepocházejí z úst Hospodinových. 17 Těm, kdo mnou pohrdají, stále tvrdí: ‚Hospodin praví: Budete žít v pokoji!‘ Všem, kdo se řídí svým zarputilým srdcem, namlouvají: ‚Nic zlého se vám nestane!‘ 18 Kdo ale stál v radě Hospodinově, aby viděl a slyšel jeho řeč? Kdo dával pozor, aby jeho slova uslyšel?“ 19 Hle, Hospodinova vichřice – jeho hněv už zuří! Na hlavy darebáků snáší se vichr bouřlivý! 20 Hospodinův hněv se neodvrátí, dokud neprovede a nesplní, co ve svém srdci usoudil. V nadcházejících dnech tomu jasně porozumíte. 21 „Neposlal jsem ty proroky, a přesto běží; nemluvil jsem k nim, a přesto prorokují. 22 Kdyby v mé radě bývali stáli, můj lid by seznámili s mými slovy; odvrátili by je od jejich zlé cesty, od jejich zlého jednání. 23 Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko? praví Hospodin. Nejsem snad Bůh i daleko? 24 Může se někdo tak dobře skrýt, že bych ho neviděl? praví Hospodin. Já přece naplňuji nebe i zem! praví Hospodin. 25 Slyšel jsem, co říkají ti proroci, kteří mým jménem prorokují lži. Prý: ‚Měl jsem sen! Měl jsem sen!‘ 26 Jak dlouho ještě? Není snad v srdci proroků, kteří tak prorokují, samá lež? Prorokují podvody, které si sami vymysleli. 27 Myslí si, že těmi sny, které si jedni druhým vyprávějí, přimějí můj lid zapomenout na mé jméno, tak jako na mé jméno zapomněli jejich otcové kvůli Baalovi. 28 Prorok, jemuž se zdál sen, ať si ten sen vypráví. Kdo ale má mé slovo, ten ať je věrně mluví. Co je sláma vedle zrní? praví Hospodin. 29 Není mé slovo jako oheň? praví Hospodin. Jako kladivo skálu drtící? 30 Hle, já jsem proti těm prorokům, praví Hospodin, kteří kradou má slova jedni od druhých. 31 Hle, jsem proti těm prorokům, praví Hospodin, kteří melou jazykem a říkají: ‚Tak praví Hospodin.‘ 32 Hle, jsem proti těm, kteří prorokují lživé sny, praví Hospodin; když je vyprávějí, svádějí můj lid svými nehoráznými výmysly. Já jsem je neposlal a nic jsem jim nesvěřil. Nemohou tomuto lidu nijak pomoci, praví Hospodin.“ 33 „Když se tě někdo z lidu nebo z proroků či z kněží zeptá: ‚Jaký je ortel od Hospodina?‘ – odpovíš: ‚Jaký ortel? Odvrhnu vás! praví Hospodin.‘ 34 Kdokoli z proroků, kněží či lidu se ohání ‚ortelem od Hospodina‘, s takovým i s jeho domem zúčtuji. 35 Jeden druhého se máte ptát: ‚Co Hospodin odpověděl? Co Hospodin říkal?‘ 36 Už ale nemáte ani zmiňovat ‚ortel od Hospodina‘, protože za ortel od Hospodina vydává každý svá vlastní slova. Takhle převracíte slova živého Boha, Hospodina zástupů, našeho Boha! 37 Máte se ptát proroka: ‚Co ti Hospodin odpověděl? Co Hospodin říkal?‘ 38 Protože se však oháníte ‚ortelem od Hospodina‘, nuže toto praví Hospodin: Používáte slova ‚ortel od Hospodina‘, ačkoli jsem vám ta slova říkat zakázal. 39 Proto na vás teď dočista zapomenu a ze své přítomnosti vás odvrhnu i s tím městem, které jsem dal vám a vašim otcům. 40 Uvalím na vás věčnou pohanu a věčnou potupu, jaká se nedá zapomenout!“

Bible Kralická

1 Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé, dí Hospodin. 2 Protož takto praví Hospodin Bůh Izraelský o pastýřích, kteříž pasou lid můj: Vy rozptylujete ovce mé, anobrž rozháníte je, a nenavštěvujete jich; aj, já navštívím vás pro nešlechetnost předsevzetí vašich, dí Hospodin. 3 Ostatek pak ovcí svých já shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal, a přivedu je zase do ovčinců jejich, kdežto ploditi a množiti se budou. 4 Nadto ustanovím nad nimi pastýře, kteříž by je pásli, aby se nebály více, ani strachovaly, ani hynuly, dí Hospodin. 5 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vzbudím Davidovi výstřelek spravedlivý, i kralovati bude král, a šťastně se jemu povede; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude. 6 Za dnů jeho spasen bude Juda, a Izrael bydliti bude bezpečně, a toť jest jméno jeho, kterýmž ho nazývati bude: Hospodin spravedlnost naše. 7 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin,v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské, 8 Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl a kterýž zprovodil símě domu Izraelského z země půlnoční i ze všech zemí, do nichž jsem byl je rozehnal, když se osadí v zemi své. 9 Příčinou proroků potříno jest srdce mé ve mně, pohnuly se všecky kosti mé; jsem jako člověk opilý, a jako muž, kteréhož rozešlo víno, pro Hospodina a pro slova svatosti jeho. 10 Nebo cizoložníků plná jest tato země, a příčinou křivých přísah kvílí země, usvadla pastviska na poušti; jest zajisté utiskování těchto nešlechetné, a moc jejich nepravá. 11 Nebo jakož prorok, tak kněz pokrytství páchají. Také v domě svém nacházím nešlechetnost jejich, dí Hospodin. 12 Pročež budou míti cestu svou podobnou plzkosti v mrákotě, na níž postrčeni budou a padnou, když uvedu na ně bídu v čas navštívení jejich, dí Hospodin. 13 Při prorocích zajisté Samařských viděl jsem nesmyslnost; prorokovali skrze Bále, a svodili lid můj Izraelský. 14 Ale při prorocích Jeruzalémských vidím hroznou věc, že cizoložíce a se lží se obcházejíce, posilňují také rukou nešlechetníků, aby se neobrátil žádný od nešlechetnosti své. Mám všecky za podobné Sodomě, a obyvatele jeho za podobné Gomoře. 15 Protož takto praví Hospodin zástupů o prorocích těchto: Aj, já nakrmím je pelynkem, a napojím je vodami jedovatými; nebo od proroků Jeruzalémských vyšla poškvrna na všecku tuto zemi. 16 Takto praví Hospodin zástupů: Neposlouchejtež slov těch proroků, jenž prorokují vám, prázdných vás zanechávajíce. Vidění srdce svého mluví, ne z úst Hospodinových. 17 Ustavičně říkají těm, kteříž mnou pohrdají: Pravil Hospodin: Pokoj míti budete, a každému chodícímu podlé zdání srdce svého říkají: Nepřijdeť na vás nic zlého. 18 Nebo kdož jest stál v radě Hospodinově, a viděl neb slyšel slovo jeho? Kdo pozoroval slova jeho, neb vyslechl je? 19 Aj, vichřice Hospodinova s prchlivostí vyjde, a to vichřice trvající; nad hlavou nešlechetných trvati bude. 20 Neodvrátíť se hněv Hospodinův, dokudž neučiní a nevykoná úmyslu srdce svého. A tehdáž porozumíte tomu cele, 21 Žeť jsem neposílal těch proroků, ale sami běželi, že jsem nemluvil k nim, a však oni prorokovali. 22 Nebo byť byli stáli v radě mé, jistě že by byli ohlašovali slova má lidu mému, a byliť by je odvraceli od cesty jejich zlé, a od nešlechetnosti předsevzetí jejich. 23 Zdaliž jsem já Bůh jen z blízka? dí Hospodin. A nejsem Bůh i z daleka? 24 Zdaž se ukryje kdo v skrýších, abych já ho neshlédl? dí Hospodin. Zdaliž nebe i země já nenaplňuji? dí Hospodin. 25 Slýchávámť, co říkají ti proroci, kteříž prorokují lež ve jménu mém, říkajíce: Měl jsem sen, měl jsem sen. 26 I dokudž to bude? Zdaliž v srdci těch proroků, kteříž prorokují, není lež? Anobrž jsou proroci lsti srdce svého, 27 Kteříž obmýšlejí to, jak by vyrazili z paměti lidu mému jméno mé sny svými, kteréž vypravují jeden každý bližnímu svému, jako se zapomněli otcové jejich na jméno mé za příčinou Bále. 28 Prorok, kterýž má sen, nechť vypravuje sen, ale kterýž má slovo mé, nechť mluví slovo mé právě. Co jest té plevě do pšenice? dí Hospodin. 29 Zdaliž není slovo mé takové jako oheň, dí Hospodin, a jako kladivo rozrážející skálu? 30 Protož aj já, dí Hospodin, proti těm prorokům, kteříž ukrádají slova má jeden každý před bližním svým. 31 Aj já, dí Hospodin, proti těm prorokům, kteříž chlubně mluví, říkajíce: Praví Hospodin. 32 Aj já, dí Hospodin, proti těm, kteříž prorokují sny lživé, a vypravujíce je, svodí lid můj lžmi svými a žvavostí svou, ješto jsem já jich neposlal, aniž jsem jim přikázal. Pročež naprosto nic neprospívají lidu tomuto, dí Hospodin. 33 Protož, když by se tázal tebe lid tento, neb některý prorok neb kněz, řka: Jaké jest břímě Hospodinovo? tedy rci jim: Jaké břímě? I to: Opustím vás, dí Hospodin. 34 Nebo proroka a kněze toho i lid ten, kterýž by řekl: Břímě Hospodinovo, jistě trestati budu muže toho i dům jeho. 35 Ale takto říkejte jeden každý bližnímu svému a jeden každý bratru svému: Co odpověděl Hospodin? aneb: Co mluvil Hospodin? 36 Břemene pak Hospodinova nepřipomínejte více, sic by břemenem bylo jednomu každému slovo jeho, když byste převraceli slova Boha živého, Hospodina zástupů, Boha našeho. 37 Takto říkati budeš proroku: Coť odpověděl Hospodin? aneb: Co mluvil Hospodin? 38 Ale poněvadž říkáte: Břímě Hospodinovo, tedy takto praví Hospodin: Poněvadž říkáte slovo to: Břímě Hospodinovo, ješto jsem posílal k vám, říkaje: Neříkejte: Břímě Hospodinovo, 39 Protož aj, já jistě zapomenu se na vás do konce, a zavrhu vás i to město, kteréž jsem byl dal vám i otcům vašim, od tváři své, 40 A uvedu na vás pohanění věčné i potupu věčnou, kteráž nepřijde v zapomenutí.

New International Version

The righteous Branch

1 ‘Woe to the shepherds who are destroying and scattering the sheep of my pasture!’ declares the Lord. 2 Therefore this is what the Lord, the God of Israel, says to the shepherds who tend my people: ‘Because you have scattered my flock and driven them away and have not bestowed care on them, I will bestow punishment on you for the evil you have done,’ declares the Lord. 3 ‘I myself will gather the remnant of my flock out of all the countries where I have driven them and will bring them back to their pasture, where they will be fruitful and increase in number. 4 I will place shepherds over them who will tend them, and they will no longer be afraid or terrified, nor will any be missing,’ declares the Lord. 5 ‘The days are coming,’ declares the Lord, ‘when I will raise up for David^[1] a righteous Branch, a King who will reign wisely and do what is just and right in the land. 6 In his days Judah will be saved and Israel will live in safety. This is the name by which he will be called: The Lord Our Righteous Saviour. 7 ‘So then, the days are coming,’ declares the Lord, ‘when people will no longer say, “As surely as the Lord lives, who brought the Israelites up out of Egypt,” 8 but they will say, “As surely as the Lord lives, who brought the descendants of Israel up out of the land of the north and out of all the countries where he had banished them.” Then they will live in their own land.’

Lying prophets

9 Concerning the prophets: My heart is broken within me; all my bones tremble. I am like a drunken man, like a strong man overcome by wine, because of the Lord and his holy words. 10 The land is full of adulterers; because of the curse^[2] the land lies parched and the pastures in the wilderness are withered. The prophets follow an evil course and use their power unjustly. 11 ‘Both prophet and priest are godless; even in my temple I find their wickedness,’ declares the Lord. 12 ‘Therefore their path will become slippery; they will be banished to darkness and there they will fall. I will bring disaster on them in the year they are punished,’ declares the Lord. 13 ‘Among the prophets of Samaria I saw this repulsive thing: they prophesied by Baal and led my people Israel astray. 14 And among the prophets of Jerusalem I have seen something horrible: they commit adultery and live a lie. They strengthen the hands of evildoers, so that not one of them turns from their wickedness. They are all like Sodom to me; the people of Jerusalem are like Gomorrah.’ 15 Therefore this is what the Lord Almighty says concerning the prophets: ‘I will make them eat bitter food and drink poisoned water, because from the prophets of Jerusalem ungodliness has spread throughout the land.’ 16 This is what the Lord Almighty says: ‘Do not listen to what the prophets are prophesying to you; they fill you with false hopes. They speak visions from their own minds, not from the mouth of the Lord. 17 They keep saying to those who despise me, “The Lord says: you will have peace.” And to all who follow the stubbornness of their hearts they say, “No harm will come to you.” 18 But which of them has stood in the council of the Lord to see or to hear his word? Who has listened and heard his word? 19 See, the storm of the Lord will burst out in wrath, a whirlwind swirling down on the heads of the wicked. 20 The anger of the Lord will not turn back until he fully accomplishes the purposes of his heart. In days to come you will understand it clearly. 21 I did not send these prophets, yet they have run with their message; I did not speak to them, yet they have prophesied. 22 But if they had stood in my council, they would have proclaimed my words to my people and would have turned them from their evil ways and from their evil deeds. 23 ‘Am I only a God nearby,’ declares the Lord, ‘and not a God far away? 24 Who can hide in secret places so that I cannot see them?’ declares the Lord. ‘Do not I fill heaven and earth?’ declares the Lord. 25 ‘I have heard what the prophets say who prophesy lies in my name. They say, “I had a dream! I had a dream!” 26 How long will this continue in the hearts of these lying prophets, who prophesy the delusions of their own minds? 27 They think the dreams they tell one another will make my people forget my name, just as their ancestors forgot my name through Baal worship. 28 Let the prophet who has a dream recount the dream, but let the one who has my word speak it faithfully. For what has straw to do with grain?’ declares the Lord. 29 ‘Is not my word like fire,’ declares the Lord, ‘and like a hammer that breaks a rock in pieces? 30 ‘Therefore,’ declares the Lord, ‘I am against the prophets who steal from one another words supposedly from me. 31 Yes,’ declares the Lord, ‘I am against the prophets who wag their own tongues and yet declare, “The Lord declares.” 32 Indeed, I am against those who prophesy false dreams,’ declares the Lord. ‘They tell them and lead my people astray with their reckless lies, yet I did not send or appoint them. They do not benefit these people in the least,’ declares the Lord.

False prophecy

33 ‘When these people, or a prophet or a priest, ask you, “What is the message from the Lord?” say to them, “What message? I will forsake you, declares the Lord.” 34 If a prophet or a priest or anyone else claims, “This is a message from the Lord,” I will punish them and their household. 35 This is what each of you keeps saying to your friends and other Israelites: “What is the Lord’s answer?” or “What has the Lord spoken?” 36 But you must not mention “a message from the Lord” again, because each one’s word becomes their own message. So you distort the words of the living God, the Lord Almighty, our God. 37 This is what you keep saying to a prophet: “What is the Lord’s answer to you?” or “What has the Lord spoken?” 38 Although you claim, “This is a message from the Lord,” this is what the Lord says: you used the words, “This is a message from the Lord,” even though I told you that you must not claim, “This is a message from the Lord.” 39 Therefore, I will surely forget you and cast you out of my presence along with the city I gave to you and your ancestors. 40 I will bring on you everlasting disgrace – everlasting shame that will not be forgotten.’