Jan 5 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Uzdravení u rybníka Bethesda

1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. 3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. 4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, a trpěl kteroukoli nemocí. 5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. 6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ 7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ 9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. 10 Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ 11 Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ 12 Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“ 13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl. 14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ 15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. 16 A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. 17 On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ 18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.

— O Synovu poslání

19 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. 20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. 21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce. 22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal. 24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. 25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. 26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. 27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas 29 a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. 30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

— Ježíšovo svědectví

31 „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32 Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé. 33 Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě. 34 Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni. 35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle. 36 Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal. 37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář 38 a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. 39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. 40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. 41 Nečekám slávu od lidí. 42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu. 43 Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44 Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! 45 Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. 46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. 47 Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“

Bible, překlad 21. století

Vstaň a choď

1 Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány nádrž hebrejsky zvaná Bethesda,^[1] u něhož je pět sloupořadí. 3 [4] Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.^[2] 5 Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet osm let. 6 Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. „Chceš být uzdraven?“ zeptal se ho. 7 „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do nádrže, když se zvíří voda,“ odpověděl mu nemocný. „Když tam zamířím, někdo mě předstihne.“ 8 „Vstaň, vezmi si lehátko a choď!“ řekl mu Ježíš. 9 A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit. Ten den však byla sobota. 10 Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: „Je sobota, nesmíš nosit lehátko!“ 11 On jim však odpověděl: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si lehátko a choď.‘“ 12 „Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi si lehátko a choď‘?!“ ptali se ho. 13 To ovšem ten uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu. 14 Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“ 15 Ten člověk pak odešel a oznámil židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš.

Syn dělá to, co Otec

16 Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal v sobotu. 17 Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já.“ 18 A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu. 19 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. 20 Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli. 21 Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. 22 Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal. 24 Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života. 25 Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. 26 Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, 27 a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas 29 a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu. 30 Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 31 Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32 Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé. 33 Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě. 34 Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu. 35 On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas. 36 Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. 37 A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář. 38 Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal. 39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. 40 Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život. 41 Nepřijímám chválu od lidí, 42 ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku. 43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44 Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte. 45 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. 46 Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. 47 Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“

Bible Kralická

1 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. 2 Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. 3 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. 4 Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. 5 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. 6 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? 7 Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje. 8 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. 9 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den. 10 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi. 11 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď. 12 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď? 13 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě. 14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo. 15 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil. 16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu. 17 Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám. 18 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu. 19 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí. 20 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili. 21 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. 22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu, 23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. 24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. 25 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou. 26 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě. 27 A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest. 28 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. 29 A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu. 30 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy. 31 Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé. 32 Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně. 33 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě. 34 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli. 35 Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho. 36 Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal. 37 A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli. 38 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte. 39 Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. 40 A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. 41 Chvály od lidí jáť nepřijímám. 42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě. 43 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete. 44 Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? 45 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte. 46 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal. 47 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?

Slovo na cestu

Ježíš uzdravuje ochrnutého u rybníka

1 O dalším židovském svátku se Ježíš zase vracel do Jeruzaléma. 2 Ve městě nedaleko Ovčí brány je rybník zvaný Bethesda. 3-4 Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv. 5 Mezi postiženými ležel muž nemocný už třicet osm let. 6 Když ho Ježíš uviděl a zjistil, že je už dlouho nemocen, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ 7 „Chci, Pane, ale nemohu,“ odpověděl mu ubohý muž. „Sám se špatně pohybuji a nemám nikoho, kdo by mi pomohl v pravý čas do vřídla. Ať se namáhám, jak chci, pokaždé mě někdo předběhne.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď.“ 9 Muž se zvedl, sebral svoje věci a šel. Po nemoci nebylo ani památky. 10 Protože se to stalo v sobotu, Židé napomínali uzdraveného: „Nesluší se, abys dnes něco nosil.“ 11 „Vím,“ odpověděl. „Ale poručil mi to člověk, který mne uzdravil.“ 12 „A kdo to byl?“ ptali se rozhořčeně Židé. 13 To ovšem uzdravený nevěděl, protože se mu Ježíš ztratil v davu. 14 Později se setkali v chrámu. Ježíš mu řekl: „Važ si toho, že jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco mnohem horšího.“ 15 Muž běžel za Židy a oznámil jim, že ho uzdravil Ježíš. 16 Židé začali na Ježíše dotírat, že ruší sobotní řád. 17 Ježíš jim však řekl: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření, proto ani já nemohu odpočívat.“ 18 Ta slova Židé považovali za rouhání a rozhodli se, že Ježíše zabijí.

Ježíš se prohlašuje za Božího syna

19 Ježíš na jejich hrozby odpověděl: „Syn může opravdu dělat jen to, co vidí, že dělá jeho Otec. A činí to právě tak jako on. Vždyť 20 Otec miluje svého Syna a ukazuje mu všechno, co sám koná. Budete žasnout nad ještě většími skutky. 21 Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít. 22 Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi, 23 aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal. 24 Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu. 25 Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít, 26 protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život. 27 A také jedině jemu dal právo konat soud. 28 Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas 29 a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení. 30 Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.

Ježíš dokazuje, že je Boží syn

31 Jistě by nepůsobilo věrohodně, kdybych sám dokazoval, že jsem Boží Syn. 32 Já mám někoho, kdo by pro mne svědčil. 33 Sami jste poslali k Janu Křtiteli a on vydal pravdivé svědectví. 34 Nemusím však stavět na lidském svědectví, ale připomínám to pro vaši záchranu. 35 Jan Křtitel zářil jako pochodeň a vy jste se radovali z jeho světla. Ale bylo to jen na čas. 36 Je tu ještě závažnější svědectví, a to jsou moje skutky. 37 Otec mi je uložil, abych je vykonal. Vydal o mně svědectví i můj Otec, který mne poslal. 38 Ale vy jste jeho hlas nikdy neslyšeli a nemáte o něm ani zdá ní. Jeho slovo ve vás neutkvělo a tomu, kterého poslal, nevěříte. 39 Zkoumáte Písmo a domníváte se, že jeho plněním získáte věčný život. Ale i ono svědčí o mně. 40 Vy mne odmítáte a tak zavrhujete život. 41 Nechci, abyste mi děkovali nebo mne chválili, 42 vždyť já vás dobře znám a poznal jsem, že nemáte pravý vztah k Bohu. 43 Přišel jsem k vám v Božím pověření a to vás dráždí. Kdybych přišel se svým vlastním programem, přijali byste mne s nadšením. 44 Jak byste mi mohli uvěřit, když se chcete líbit lidem a ne Bohu. 45 Nemyslete si, já na vás nebudu Otci žalovat. Na to stačí Mojžíšův zákon, na jehož plnění tolik spoléháte. 46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože on o mně psal. 47 Když nevěříte jemu, jak byste mohli věřit mně.“

New International Version

The healing at the pool

1 Some time later, Jesus went up to Jerusalem for one of the Jewish festivals. 2 Now there is in Jerusalem near the Sheep Gate a pool, which in Aramaic is called Bethesda^[1] and which is surrounded by five covered colonnades. 3-4 Here a great number of disabled people used to lie – the blind, the lame, the paralysed.^[2] 5 One who was there had been an invalid for thirty-eight years. 6 When Jesus saw him lying there and learned that he had been in this condition for a long time, he asked him, ‘Do you want to get well?’ 7 ‘Sir,’ the invalid replied, ‘I have no-one to help me into the pool when the water is stirred. While I am trying to get in, someone else goes down ahead of me.’ 8 Then Jesus said to him, ‘Get up! Pick up your mat and walk.’ 9 At once the man was cured; he picked up his mat and walked. The day on which this took place was a Sabbath, 10 and so the Jewish leaders said to the man who had been healed, ‘It is the Sabbath; the law forbids you to carry your mat.’ 11 But he replied, ‘The man who made me well said to me, “Pick up your mat and walk.” ’ 12 So they asked him, ‘Who is this fellow who told you to pick it up and walk?’ 13 The man who was healed had no idea who it was, for Jesus had slipped away into the crowd that was there. 14 Later Jesus found him at the temple and said to him, ‘See, you are well again. Stop sinning or something worse may happen to you.’ 15 The man went away and told the Jewish leaders that it was Jesus who had made him well.

The authority of the Son

16 So, because Jesus was doing these things on the Sabbath, the Jewish leaders began to persecute him. 17 In his defence Jesus said to them, ‘My Father is always at his work to this very day, and I too am working.’ 18 For this reason they tried all the more to kill him; not only was he breaking the Sabbath, but he was even calling God his own Father, making himself equal with God. 19 Jesus gave them this answer: ‘Very truly I tell you, the Son can do nothing by himself; he can do only what he sees his Father doing, because whatever the Father does the Son also does. 20 For the Father loves the Son and shows him all he does. Yes, and he will show him even greater works than these, so that you will be amazed. 21 For just as the Father raises the dead and gives them life, even so the Son gives life to whom he is pleased to give it. 22 Moreover, the Father judges no-one, but has entrusted all judgment to the Son, 23 that all may honour the Son just as they honour the Father. Whoever does not honour the Son does not honour the Father, who sent him. 24 ‘Very truly I tell you, whoever hears my word and believes him who sent me has eternal life and will not be judged but has crossed over from death to life. 25 Very truly I tell you, a time is coming and has now come when the dead will hear the voice of the Son of God and those who hear will live. 26 For as the Father has life in himself, so he has granted the Son also to have life in himself. 27 And he has given him authority to judge because he is the Son of Man. 28 ‘Do not be amazed at this, for a time is coming when all who are in their graves will hear his voice 29 and come out – those who have done what is good will rise to live, and those who have done what is evil will rise to be condemned. 30 By myself I can do nothing; I judge only as I hear, and my judgment is just, for I seek not to please myself but him who sent me.

Testimonies about Jesus

31 ‘If I testify about myself, my testimony is not true. 32 There is another who testifies in my favour, and I know that his testimony about me is true. 33 ‘You have sent to John and he has testified to the truth. 34 Not that I accept human testimony; but I mention it that you may be saved. 35 John was a lamp that burned and gave light, and you chose for a time to enjoy his light. 36 ‘I have testimony weightier than that of John. For the works that the Father has given me to finish – the very works that I am doing – testify that the Father has sent me. 37 And the Father who sent me has himself testified concerning me. You have never heard his voice nor seen his form, 38 nor does his word dwell in you, for you do not believe the one he sent. 39 You study^[3] the Scriptures diligently because you think that in them you have eternal life. These are the very Scriptures that testify about me, 40 yet you refuse to come to me to have life. 41 ‘I do not accept glory from human beings, 42 but I know you. I know that you do not have the love of God in your hearts. 43 I have come in my Father’s name, and you do not accept me; but if someone else comes in his own name, you will accept him. 44 How can you believe since you accept glory from one another but do not seek the glory that comes from the only God^[4]? 45 ‘But do not think I will accuse you before the Father. Your accuser is Moses, on whom your hopes are set. 46 If you believed Moses, you would believe me, for he wrote about me. 47 But since you do not believe what he wrote, how are you going to believe what I say?’