Genesis 49 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Jákobova závěť - Prorockými slovy se Jákob loučí se svými syny, dává jim příkaz o svém pohřbu a umírá.

1 I povolal Jákob své syny a řekl: „Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká. 2 Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce. 3 Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ. 4 Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil! 5 Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí. 6 V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky. 7 Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli. 8 Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9 Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10 Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. 11 Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12 Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. 13 Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem. 14 Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá. 15 Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím. 16 Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele. 17 Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. – 18 Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine! 19 Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne. 20 Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat. 21 Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy. 22 Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. 23 Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. 24 Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, 25 z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. 26 Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. 27 Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.“ 28 To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním. 29 Také jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna, 30 do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob. 31 Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu. 32 To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců.“ 33 Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.

Bible, překlad 21. století

Jákobova závěť

1 Jákob tenkrát svolal své syny: „Sejděte se, ať vám oznámím, co vás potká ve dnech budoucích. 2 Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi: 3 Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci. 4 Jak voda vzkypěl jsi – ztratil jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstoupil jsi, mé lože odvážil ses poskvrnit. 5 Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí. 6 Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru. 7 Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím. 8 Judo, tebe tví bratři budou chválit,^[1] tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se sklánějí. 9 Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice – kdo přiměje ho vstát? 10 Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy. 11 K vinnému keři přiváže oslíka, k ušlechtilé révě oslátko své. Ve víně své roucho vypere, v krvi hroznů svůj šat. 12 Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou. 13 Zabulon u mořského břehu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k dalekému Sidonu se přivine. 14 Isachar je osel houževnatý, mezi ohradami ležící. 15 Až uvidí odpočinek, jak dobrý je, a zemi, jak je líbezná, hřbet sehne, aby břímě nosil, stane se nevolníkem, otrokem! 16 Dan soudit bude^[2] lid svůj jako jeden z kmenů Izraele. 17 Hadem na cestě bude Dan, růžkatou zmijí na stezce, jež koně uštkne do paty a jezdec se skácí zpět. 18 Ó Hospodine, čekám na tvé spasení! 19 Gád^[3] – horda se na něj nahrne, on se však v patách vrhne za ní. 20 Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky obstará. 21 Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné kolouchy. 22 Josef je ratolest plodná, plodná ratolest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou. 23 Zraňovali ho, stříleli, lukostřelci jej stíhali. 24 Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže rukou jeho z rukou Mocného Jákobova. Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův – 25 od Boha tvého otce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požehná tě požehnáním nebes nahoře, požehnáním propasti ležící dole, požehnáním prsou jakož i lůna! 26 Požehnání tvého otce překonala požehnání mých rodičů až k vrcholům věčných návrší. Na hlavu Josefovu nechť přijdou, na temeno vyvoleného z bratří! 27 Benjamín jako dravý vlk ráno úlovek bude žrát a večer svou kořist rozdělí.“ 28 Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.

Pochovejte mě k mým otcům

29 Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského, 30 do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště. 31 Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu. 32 To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“ 33 A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.

Bible Kralická

1 Povolal pak Jákob synů svých, a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnů. 2 Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého. 3 Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly. 4 Prudce sběhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na lůže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé. 5 Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich. 6 Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolně vyvrátili zed. 7 Zlořečená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli. 8 Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých; klaněti se budou tobě synové otce tvého. 9 Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho? 10 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové. 11 Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj. 12 Červenějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko. 13 Zabulon bydliti bude na břehu mořském, a na přístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu. 14 Izachar osel silný, ležící mezi dvěma břemeny. 15 A vida odpočinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude daně. 16 Dan souditi bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských. 17 Budeť Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět. 18 Spasení tvého očekávám, ó Hospodine! 19 Gád, vojsko přemůže jej, však on svítězí potom. 20 Asser, tučný bude pokrm jeho, a onť vydávati bude rozkoše královské. 21 Neftalím jako laň vypuštěná, vydávaje výmluvnosti krásné. 22 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed. 23 Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci: 24 Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův; 25 Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvůj, kterýž spomáhá tobě, a od všemohoucího, kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života. 26 Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho. 27 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a večer rozdělí kořisti. 28 Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal. 29 A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského, 30 V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu. 31 Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu. 32 Koupeno pak bylo pole a jeskyně, kteráž na něm, od synů Het. 33 A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na ložci a umřel; a připojen jest k lidu svému.

New International Version

Jacob blesses his sons

1 Then Jacob called for his sons and said: ‘Gather round so that I can tell you what will happen to you in days to come. 2 ‘Assemble and listen, sons of Jacob; listen to your father Israel. 3 ‘Reuben, you are my firstborn, my might, the first sign of my strength, excelling in honour, excelling in power. 4 Turbulent as the waters, you will no longer excel, for you went up onto your father’s bed, onto my couch and defiled it. 5 ‘Simeon and Levi are brothers – their swords^[1] are weapons of violence. 6 Let me not enter their council, let me not join their assembly, for they have killed men in their anger and hamstrung oxen as they pleased. 7 Cursed be their anger, so fierce, and their fury, so cruel! I will scatter them in Jacob and disperse them in Israel. 8 ‘Judah,^[2] your brothers will praise you; your hand will be on the neck of your enemies; your father’s sons will bow down to you. 9 You are a lion’s cub, Judah; you return from the prey, my son. Like a lion he crouches and lies down, like a lioness – who dares to rouse him? 10 The sceptre will not depart from Judah, nor the ruler’s staff from between his feet,^[3] until he to whom it belongs^[4] shall come and the obedience of the nations shall be his. 11 He will tether his donkey to a vine, his colt to the choicest branch; he will wash his garments in wine, his robes in the blood of grapes. 12 His eyes will be darker than wine, his teeth whiter than milk.^[5] 13 ‘Zebulun will live by the seashore and become a haven for ships; his border will extend towards Sidon. 14 ‘Issachar is a scrawny^[6] donkey lying down among the sheepfolds.^[7] 15 When he sees how good is his resting-place and how pleasant is his land, he will bend his shoulder to the burden and submit to forced labour. 16 ‘Dan^[8] will provide justice for his people as one of the tribes of Israel. 17 Dan will be a snake by the roadside, a viper along the path, that bites the horse’s heels so that its rider tumbles backwards. 18 ‘I look for your deliverance, Lord. 19 ‘Gad^[9] will be attacked by a band of raiders, but he will attack them at their heels. 20 ‘Asher’s food will be rich; he will provide delicacies fit for a king. 21 ‘Naphtali is a doe set free that bears beautiful fawns.^[10] 22 ‘Joseph is a fruitful vine, a fruitful vine near a spring, whose branches climb over a wall.^[11] 23 With bitterness archers attacked him; they shot at him with hostility. 24 But his bow remained steady, his strong arms stayed^[12] supple, because of the hand of the Mighty One of Jacob, because of the Shepherd, the Rock of Israel, 25 because of your father’s God, who helps you, because of the Almighty,^[13] who blesses you with blessings of the skies above, blessings of the deep springs below, blessings of the breast and womb. 26 Your father’s blessings are greater than the blessings of the ancient mountains, than^[14] the bounty of the age-old hills. Let all these rest on the head of Joseph, on the brow of the prince among^[15] his brothers. 27 ‘Benjamin is a ravenous wolf; in the morning he devours the prey, in the evening he divides the plunder.’ 28 All these are the twelve tribes of Israel, and this is what their father said to them when he blessed them, giving each the blessing appropriate to him.

The death of Jacob

29 Then he gave them these instructions: ‘I am about to be gathered to my people. Bury me with my fathers in the cave in the field of Ephron the Hittite, 30 the cave in the field of Machpelah, near Mamre in Canaan, which Abraham bought along with the field as a burial place from Ephron the Hittite. 31 There Abraham and his wife Sarah were buried, there Isaac and his wife Rebekah were buried, and there I buried Leah. 32 The field and the cave in it were bought from the Hittites.^[16]’ 33 When Jacob had finished giving instructions to his sons, he drew his feet up into the bed, breathed his last and was gathered to his people.