Ester 5 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Ester před králem - Ester nepozvána předstupuje před krále a zve jej s Hamanem na hostinu.

1 Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a stanula na vnitřním nádvoří králova domu proti královu domu. Král seděl na svém královském trůnu v královském domě proti vchodu do domu. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]Když se vznešeně upravila, vzývala Boha Vševidoucího, Spasitele. Pak vzala s sebou dvě komorné; o jednu se opírala jakoby rozmařile, druhá šla za ní a nesla jí vlečku. Rděla se nad rozkvětem své vlastní krásy a její obličej byl jasný a milý, ale její srdce bylo sevřeno strachem. Když prošla všemi dveřmi, stanula před králem; seděl na královském trůnu a měl na sobě úplný slavnostní úbor, byl celý ve zlatě a v drahokamech a vypadal velmi hrozivě. Zvedl obličej žhoucí slávou a pohleděl s nejvyšším hněvem, až královna ztrácela vědomí a zesinala, takže se musela nachýlit k hlavě komorné, která šla před ní. Tu Bůh změnil králova ducha k mírnosti; král se opanoval, sestoupil z trůnu, uchopil ji do náruče, dokud se nevzchopila, a domlouval jí pokojnými slovy: „Co je ti, Ester? Já jsem tvůj bratr, buď dobré mysli, nezemřeš! Naše nařízení je jen pro obecný lid. Pojď ke mně!“[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] 2 Jakmile spatřil královnu Ester stojící na nádvoří, získala jeho přízeň. Král vztáhl k Ester zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se hlavice žezla. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]Řekla mu: „Viděla jsem tě, pane, jako Božího anděla. Srdce se mi rozbouřilo strachem z tvé slávy. Neboť jsi, pane, hodný obdivu a tvůj obličej je plný milosti.“ Zatímco mluvila, upadla do mdlob. Král se vylekal a všecko jeho služebnictvo ji povzbuzovalo.[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] 3 Tu jí král řekl: „Co ti je, královno Ester? Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království ti bude dáno.“ 4 Ester odpověděla: „Uzná-li král za vhodné, nechť král s Hamanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila.“ 5 Král řekl: „Rychle jděte pro Hamana, ať se splní Esteřino přání!“ I přišel král s Hamanem na hostinu, kterou Ester připravila. 6 Když popíjeli víno, řekl král Ester: „Jaká je tvá prosba? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království ti bude vyhověno.“ 7 Ester odpověděla: „Toto je má prosba a žádost: 8 Jestliže jsem získala královu přízeň a jestliže král uzná za vhodné splnit mou prosbu a vyhovět mé žádosti, nechť opět přijde král s Hamanem na hostinu, kterou pro ně připravím; zítra pak učiním, jak praví král.“ 9 Onoho dne vyšel Haman rozradostněný a rozjařený. Avšak když spatřil v královské bráně Mordokaje, že nepovstal ani se před ním netřásl strachem, byl naplněn Haman proti Mordokajovi rozhořčením. 10 Ale ovládl se a šel domů. Pak poslal pro své oblíbence a pro svou ženu Zereš. 11 Vypočítával jim slávu svého bohatství a množství svých synů i všechno, čím ho král povýšil a povznesl nad velmože a královy služebníky. 12 A pokračoval: „Kromě toho nepozvala královna Ester na hostinu, kterou připravila, nikoho jiného než mne spolu s králem, a také na zítřek jsem k ní pozván spolu s králem. 13 Ale z toho všeho nic nemám, dokud se musím dívat na toho žida Mordokaje, jak sedí v královské bráně.“ 14 Tu mu řekla jeho žena Zereš i všichni jeho oblíbenci: „Ať udělají kůl vysoký padesát loket, a ráno řekni králi, aby naň Mordokaje pověsili. Jdi na hostinu s králem radostně.“ Hamanovi se ta řeč líbila a dal udělat kůl.

Bible, překlad 21. století

Esteřina slavnost

1 Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a vstoupila do vnitřní dvorany královského paláce přímo před komnatu krále. V královské síni naproti vchodu seděl na svém trůnu král. 2 Když spatřil královnu Ester, jak stojí v dvoraně, získala si jeho srdce. Ukázal na ni svým zlatým žezlem, Ester přistoupila a dotkla se jeho konce. 3 „Copak chceš, královno Ester? Žádej půl říše a bude ti vyhověno,“ řekl jí král. 4 „Kdyby král ráčil, mohl by prosím král dnes přijít s Hamanem na hostinu, kterou jsem pro něj připravila?“ odpověděla Ester. 5 „Hned jděte pro Hamana,“ král na to, „ať se Ester splní, co žádá!“ Král i Haman pak přišli na hostinu, kterou Ester připravila. 6 Nad pohárem vína se král Ester otázal: „Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se.“ 7 „Mé přání?“ odvětila Ester. „Co žádám? 8 Ráčí-li král laskavě vyhovět mému přání a splnit mou žádost, nechť král přijde s Hamanem na hostinu, kterou jim zítra vystrojím. Tehdy králi odpovím na jeho otázku.“ 9 Toho dne Haman odcházel veselý a v dobrém rozmaru. V paláci ale potkal Mordechaje a ten před ním nevstal, ani se nepohnul. Haman se na Mordechaje rozlítil, 10 ale ovládl se a šel domů. Sezval své přátele, také svou ženu Zereš, 11 a vykládal jim, jaký je proslulý boháč a kolik má synů a čím vším ho král poctil a vůbec jak ho král povýšil nad velmože i královské dvořany. 12 „Dokonce,“ povídá Haman, „královna Ester vystrojila hostinu, na kterou nepozvala kromě krále už nikoho, jenom mě! Dokonce jsem k ní spolu s králem pozván i na zítra! 13 Jenže to všechno je mi na nic, když se musím dívat, jak si ten Žid Mordechaj sedí na královském dvoře!“ 14 Jeho žena i všichni přátelé mu tedy poradili: „Nech postavit kůl na padesát loktů^[1] vysoký a hned ráno řekni králi, ať na něj Mordechaje pověsí. Pak můžeš jít s králem vesele na hostinu.“ Ta rada se Hamanovi zalíbila, a tak dal postavit ten kůl.

Bible Kralická

1 Stalo se potom dne třetího, oblékši se Ester v roucho královské, postavila se v síni vnitřní domu královského, naproti pokoji královskému. Král pak seděl na stolici své královské, v pokoji královském naproti dveřím domu. 2 Stalo se, pravím, když uzřel král Ester královnu, ana stojí v síni, že milostí jsa k ní nakloněn, vztáhl král k Ester berlu zlatou, kterouž držel v ruce své. Tedy přistoupivši Ester, dotkla se konce berly. 3 I řekl jí král: Co jest tobě, královno Ester? A jaká jest prosba tvá? Až do polovice království dáno bude tobě. 4 Odpověděla Ester: Jestliže se králi za dobré vidí, nechať přijde král s Amanem dnes na hody, kteréž jsem jemu připravila. 5 I řekl král: Zavolejte rychle Amana, ať naplní žádost Estery. A tak přišel král s Amanem na hody, kteréž byla připravila Ester. 6 Potom řekl král k Ester, napiv se vína. Jaká jest žádost tvá? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Bys pak žádala až do polovice království, staneť se. 7 I odpověděla Ester: Žádost má a prosba má jest: 8 Nalezla-li jsem milost u krále, a jestliže se králi za dobré vidí povoliti žádosti mé, a naplniti prosbu mou, aby ještě přišel král i Aman na hody, kteréž jim připravím, a zítra učiním podlé slova královského. 9 A tak vyšel Aman dne toho, vesel jsa a dobré mysli. Ale když viděl Aman Mardochea v bráně královské, že ani nepovstal, ani se nehnul před ním, naplněn jest Aman hněvem proti Mardocheovi. 10 A však zdržel se Aman, až přišel do domu svého, a poslav, povolal přátel svých a Zeres ženy své. 11 I vypravoval jim Aman o slávě bohatství svého, i o množství synů svých, i o všem, čímž ho zvelebil král, a jak ho vyvýšil nad knížata i služebníky královské. 12 A doložil Aman: Nadto nepozvala Ester královna s králem na hody, kteréž byla připravila jen mne, a ještě i k zejtří pozván jsem od ní s králem. 13 Ale všecko to nic mi neprospívá, pokudžkoli vídám Mardochea, toho Žida, sedati u brány královské. 14 Řekla jemu Zeres žena jeho, i všickni přátelé jeho: Nechť udělají šibenici zvýši padesáti loket, a ráno rci králi, aby na ní oběsili Mardochea, a vejdi s králem na hody vesele. I líbila se ta rada Amanovi, a rozkázal postaviti šibenici.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Esther’s request to the king

1 On the third day Esther put on her royal robes and stood in the inner court of the palace, in front of the king’s hall. The king was sitting on his royal throne in the hall, facing the entrance. 2 When he saw Queen Esther standing in the court, he was pleased with her and held out to her the gold sceptre that was in his hand. So Esther approached and touched the tip of the sceptre. 3 Then the king asked, ‘What is it, Queen Esther? What is your request? Even up to half the kingdom, it will be given you.’ 4 ‘If it pleases the king,’ replied Esther, ‘let the king, together with Haman, come today to a banquet I have prepared for him.’ 5 ‘Bring Haman at once,’ the king said, ‘so that we may do what Esther asks.’ So the king and Haman went to the banquet Esther had prepared. 6 As they were drinking wine, the king again asked Esther, ‘Now what is your petition? It will be given you. And what is your request? Even up to half the kingdom, it will be granted.’ 7 Esther replied, ‘My petition and my request is this: 8 If the king regards me with favour and if it pleases the king to grant my petition and fulfil my request, let the king and Haman come tomorrow to the banquet I will prepare for them. Then I will answer the king’s question.’

Haman’s rage against Mordecai

9 Haman went out that day happy and in high spirits. But when he saw Mordecai at the king’s gate and observed that he neither rose nor showed fear in his presence, he was filled with rage against Mordecai. 10 Nevertheless, Haman restrained himself and went home. Calling together his friends and Zeresh, his wife, 11 Haman boasted to them about his vast wealth, his many sons, and all the ways the king had honoured him and how he had elevated him above the other nobles and officials. 12 ‘And that’s not all,’ Haman added. ‘I’m the only person Queen Esther invited to accompany the king to the banquet she gave. And she has invited me along with the king tomorrow. 13 But all this gives me no satisfaction as long as I see that Jew Mordecai sitting at the king’s gate.’ 14 His wife Zeresh and all his friends said to him, ‘Have a pole set up, reaching to a height of fifty cubits,^[1] and ask the king in the morning to have Mordecai impaled on it. Then go with the king to the banquet and enjoy yourself.’ This suggestion delighted Haman, and he had the pole set up.