2. Samuelova 1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

David králem - DAVIDŮV ŽALOZPĚV NAD SAULEM - David dostává zprávu o Saulově a Jónatanově smrti, oplakává Hospodinova pomazaného krále a svého věrného - přítele.

1 Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu. 2 Třetího dne přišel nějaký muž ze Saulova tábora s roztrženým šatem a s prstí na hlavě. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se. 3 David se ho zeptal: „Odkud jdeš?“ On mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“ 4 David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli. 5 David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jónatan?“ 6 Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gilbóa. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali. 7 Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘ 8 Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amálekovec.‘ 9 Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘ 10 Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“ 11 David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním. 12 Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem. 13 David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn amálekovského bezdomovce.“ 14 David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“ 15 David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti. 16 David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“ 17 I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv. 18 Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Je zapsán v Knize Přímého. 19 „Ozdoba tvá, Izraeli, na tvých návrších skolena leží. Tak padli bohatýři! 20 Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají. 21 Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí, ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem, 22 nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil. 23 Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější. 24 Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv. 25 Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen! 26 Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. 27 Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!“

Bible, překlad 21. století

Zpráva o Saulově smrti

1 Saul byl už mrtev, když se David po porážce Amalekovců vrátil do Ciklagu, kde strávil dva dny. 2 Třetího dne dorazil nějaký muž ze Saulova tábora. Měl roztržený oděv a na hlavě hlínu. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se. 3 „Odkud jdeš?“ zeptal se David. „Unikl jsem z izraelského tábora,“ zněla odpověď. 4 „Pověz mi, co se stalo?“ ptal se David. „Muži utekli z boje. Mnoho jich padlo a zemřelo. Také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli,“ odpověděl muž. 5 „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ zeptal se David mladíka, který mu to oznamoval. 6 Mladík odpověděl: „Náhodou jsem byl v pohoří Gilboa, když vtom jsem uviděl Saula, jak se opírá o kopí. Vozy a jezdci už ho doháněli, 7 a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem 8 a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘ 9 a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘ 10 A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“ 11 David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním. 12 Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem. 13 Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“ „Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl. 14 „A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David. 15 Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel. 16 Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“

Jak padli hrdinové

17 David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv 18 a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného: 19 Ach, Izraeli, tvá ozdoba zabita leží na tvých výšinách! Jak padli hrdinové! 20 Ať se to v Gatu nikdo nedozví, ať to neohlašují v aškelonských ulicích, ať se neradují filištínské dcery, ať nejásají dcery neobřezaných! 21 Svahy Gilboa, ano, vy – deště a rosy buďte zbaveny! Ať už se nenajde pole úrodné tam, kde štít hrdinů byl pohaněn, štít Saulův, již nepomazán olejem! 22 Bez krve raněných, bez tuku udatných luk Jonatanův se nevracel, ani meč Saulův, než býval nasycen. 23 Saule a Jonatane, v životě druhové milí, ve smrti nejste rozloučeni, rychlejší než orli, silnější než lvi! 24 Dcery izraelské, oplakávejte Saula – šatil vás vzácným šarlatem a krášlil šperky ze zlata. 25 Jak padli hrdinové vprostřed boje! Na tvých výšinách proboden Jonatan! 26 Teskním po tobě, Jonatane, bratře – jak jsem tě miloval! Tvá láska ke mně byla úžasná, vzácnější nežli láska žen. 27 Jak padli hrdinové, jak zmařena zbroj válečná!

Bible Kralická

1 Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni. 2 A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se. 3 I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem. 4 Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou. 5 Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho? 6 Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho. 7 Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem. 8 Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem. 9 I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně. 10 Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému. 11 Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli. 12 A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče. 13 Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem. 14 Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova? 15 A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel. 16 I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova. 17 Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho, 18 (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.): 19 Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní! 20 Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných. 21 Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem. 22 Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný. 23 Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli. 24 Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše. 25 Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest. 26 Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen. 27 Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.

New International Version

David hears of Saul’s death

1 After the death of Saul, David returned from striking down the Amalekites and stayed in Ziklag two days. 2 On the third day a man arrived from Saul’s camp with his clothes torn and dust on his head. When he came to David, he fell to the ground to pay him honour. 3 ‘Where have you come from?’ David asked him. He answered, ‘I have escaped from the Israelite camp.’ 4 ‘What happened?’ David asked. ‘Tell me.’ ‘The men fled from the battle,’ he replied. ‘Many of them fell and died. And Saul and his son Jonathan are dead.’ 5 Then David said to the young man who brought him the report, ‘How do you know that Saul and his son Jonathan are dead?’ 6 ‘I happened to be on Mount Gilboa,’ the young man said, ‘and there was Saul, leaning on his spear, with the chariots and their drivers in hot pursuit. 7 When he turned round and saw me, he called out to me, and I said, “What can I do?” 8 ‘He asked me, “Who are you?” ‘ “An Amalekite,” I answered. 9 ‘Then he said to me, “Stand here by me and kill me! I’m in the throes of death, but I’m still alive.” 10 ‘So I stood beside him and killed him, because I knew that after he had fallen he could not survive. And I took the crown that was on his head and the band on his arm and have brought them here to my lord.’ 11 Then David and all the men with him took hold of their clothes and tore them. 12 They mourned and wept and fasted till evening for Saul and his son Jonathan, and for the army of the Lord and for the nation of Israel, because they had fallen by the sword. 13 David said to the young man who brought him the report, ‘Where are you from?’ ‘I am the son of a foreigner, an Amalekite,’ he answered. 14 David asked him, ‘Why weren’t you afraid to lift your hand to destroy the Lord’s anointed?’ 15 Then David called one of his men and said, ‘Go, strike him down!’ So he struck him down, and he died. 16 For David had said to him, ‘Your blood be on your own head. Your own mouth testified against you when you said, “I killed the Lord’s anointed.” ’

David’s lament for Saul and Jonathan

17 David took up this lament concerning Saul and his son Jonathan, 18 and he ordered that the people of Judah be taught this lament of the bow (it is written in the Book of Jashar): 19 ‘A gazelle^[1] lies slain on your heights, Israel. How the mighty have fallen! 20 ‘Tell it not in Gath, proclaim it not in the streets of Ashkelon, lest the daughters of the Philistines be glad, lest the daughters of the uncircumcised rejoice. 21 ‘Mountains of Gilboa, may you have neither dew nor rain, may no showers fall on your terraced fields.^[2] For there the shield of the mighty was despised, the shield of Saul – no longer rubbed with oil. 22 ‘From the blood of the slain, from the flesh of the mighty, the bow of Jonathan did not turn back, the sword of Saul did not return unsatisfied. 23 Saul and Jonathan – in life they were loved and admired, and in death they were not parted. They were swifter than eagles, they were stronger than lions. 24 ‘Daughters of Israel, weep for Saul, who clothed you in scarlet and finery, who adorned your garments with ornaments of gold. 25 ‘How the mighty have fallen in battle! Jonathan lies slain on your heights. 26 I grieve for you, Jonathan my brother; you were very dear to me. Your love for me was wonderful, more wonderful than that of women. 27 ‘How the mighty have fallen! The weapons of war have perished!’