2. Paralipomenon 18 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Jóšafat táhne s Achabem do války - Jako spojenec severoizraelského krále Achaba se Jóšafat účastní tažení proti Rámotu v Gileádu a je za to kárán prorokem Jehúem.

1 Jóšafat měl nesmírné bohatství a slávu. Spříznil se s Achabem. 2 Po několika letech sestoupil k Achabovi do Samaří. Achab pro něho i pro lid, který byl s ním, dal porazit mnoho ovcí a koz i hovězího dobytka a pak se ho snažil zlákat k výpravě proti Rámotu v Gileádu. 3 Achab, král izraelský, se otázal Jóšafata, krále judského: „Půjdeš se mnou proti Rámotu v Gileádu?“ On mu odvětil: „Ve válce jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid.“ 4 Nato Jóšafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ 5 Izraelský král shromáždil proroky, čtyři sta mužů, a řekl jim: „Máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Bůh jej vydá králi do rukou.“ 6 Ale Jóšafat se zeptal: „Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ 7 Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž po všechny dny jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův.“ Jóšafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“ 8 Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: „Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova.“ 9 Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu slavnostně oblečeni, seděli na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali. 10 Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: „Toto praví Hospodin: Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.“ 11 Tak prorokovali všichni proroci: „Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!“ 12 Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: „Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řečjako řeč každého z nich, mluv o dobrých věcech!“ 13 Míkajáš odpověděl: „Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co řekne můj Bůh.“ 14 Když přišel ke králi, král mu řekl: „Míko, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?“ On odpověděl: „Vytáhněte, budete mít úspěch. Budou vám vydáni do rukou.“ 15 Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“ 16 Míkajáš odpověděl: „Viděl jsem všechen Izrael rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. – Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“ 17 Izraelský král řekl Jóšafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“ 18 Ale Míkajáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál po jeho pravici a levici. 19 Hospodin řekl: ‚Kdo zláká izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?‘ Ten říkal to a druhý ono. 20 Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚ Čím?‘ 21 On odvětil: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘ 22 A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“ 23 Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: „Jakou cestou přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?“ 24 Míkajáš mu řekl: „To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl.“ 25 Izraelský král nařídil: „Seberte Míkajáše a odveďte ho k veliteli města Amónovi a ke královu synu Jóašovi. 26 Vyřídíte: ‚Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud se nenavrátím v pokoji!‘“ 27 Ale Míkajáš řekl: „Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin.“ A připojil: „Slyšte to, všichni lidé!“ 28 Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu. 29 Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: „Ty ovšem obleč své roucho.“ Tak se izraelský král přestrojil a vyjeli do boje. 30 Aramejský král přikázal velitelům své vozby: „Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!“ 31 Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: „To je izraelský král!“ Obklopili ho, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik a Hospodin mu pomohl; tak je Bůh od něho odlákal. 32 Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. 33 Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ 34 Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že izraelský král musel zůstat na voze proti Aramejcům až do večera a v čas západu slunce zemřel.

Bible, překlad 21. století

Spojenectví s Achabem

1 Když Jošafat dosáhl velikého bohatství a slávy, uzavřel sňatkem svého syna spojenectví s Achabem. 2 Po několika letech Achaba navštívil v Samaří a ten pro něj a pro jeho doprovod porazil spoustu ovcí, koz a telat. Potom ho začal podněcovat k tažení proti Rámot-gileádu. 3 „Potáhneš se mnou na Rámot-gileád?“ ptal se izraelský král Achab judského krále Jošafata. „Udělám to, co ty,“ odpověděl mu Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! Půjdu do boje s tebou.“ 4 Jošafat ale izraelského krále požádal: „Vyptej se dnes prosím na slovo Hospodinovo.“ 5 Izraelský král tedy shromáždil na čtyři sta proroků a ptal se jich: „Máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“ „Jdi,“ odpovídali, „a Bůh je vydá králi do rukou!“ 6 Jošafat ale naléhal: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?“ 7 „Vlastně tu jeden takový je,“ řekl izraelský král. „Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův.“ „Tak by král neměl mluvit,“ odpověděl Jošafat. 8 Izraelský král tedy zavolal jednoho komorníka a rozkázal: „Rychle, Michajáše, syna Jimlova!“ 9 Král Izraele a Jošafat, král Judy, seděli ve slavnostním rouchu na svých trůnech na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni ti proroci prorokovali před nimi. 10 Cidkiáš, syn Kenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: „Toto praví Hospodin: Takhle utrkáš Aramejce k smrti!“ 11 A všichni ti proroci prorokovali podobně: „Jdi na Rámot-gileád! Čeká tě úspěch! Hospodin ho králi vydá do rukou!“ 12 Posel, který šel pro Michajáše, mu říkal: „Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého.“ 13 „Jakože je živ Hospodin,“ odpověděl Michajáš, „budu mluvit jen to, co řekne můj Bůh.“ 14 A tak přišel ke králi. Ten se ho zeptal: „Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“ „Jděte,“ odpověděl. „Čeká vás úspěch. Padnou vám do rukou.“ 15 Král ho však přerušil: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi ve jménu Hospodinově neříkal nic než pravdu!“ 16 Michajáš mu tedy řekl: „Viděl jsem všechen Izrael jak ovce po horách rozptýlen, jak ovce bez svého pastýře. Hospodin řekl mi: Pány nemají, ať se vrátí každý domů v pokoji!“ 17 „Vždyť jsem ti to říkal,“ obrátil se izraelský král k Jošafatovi. „Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí.“ 18 Michajáš ale pokračoval: „Nuže, slyšte slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici. 19 Hospodin se ptal: ‚Kdo svede izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?‘ Ten říkal to a ten zas ono. 20 Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.‘ Hospodin se zeptal: ‚Jak?‘ 21 a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Nato Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.‘ 22 Nuže, pohleď – do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí.“ 23 Vtom vykročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Michajáše do tváře se slovy: „Kudy asi přešel Hospodinův Duch ode mě, aby mluvil k tobě?“ 24 „To uvidíš v den, kdy se ukryješ v nejzazším pokojíku!“ odpověděl mu Michajáš. 25 Nato izraelský král rozkázal: „Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a královskému synu Joašovi. 26 Řeknete: ‚Takto praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nenavrátím.‘“ 27 Michajáš ale řekl: „Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin.“ A dodal: „Slyšte to, všichni lidé!“ 28 Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád. 29 Izraelský král Jošafatovi řekl: „Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň ve svém rouchu.“ A tak se král Izraele před bitvou přestrojil. 30 Aramejský král rozkázal svým vozatajům: „Nebojujte s malým ani s velkým, jedině s králem izraelským!“ 31 Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: „To je izraelský král.“ Obklíčili ho tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, Hospodin mu pomohl. Bůh je od něj odlákal. 32 Vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být. 33 Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. „Zpátky!“ rozkázal král svému vozatajovi. „Odvez mě z boje! Jsem raněn!“ 34 Bitva ale zuřila celý den, a tak izraelský král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze až do večera. Zemřel při západu slunce.

Bible Kralická

1 I měl Jozafat bohatství a slávu velmi velikou, a spříznil se s Achabem. 2 Přijel pak po letech k Achabovi do Samaří, a nabil Achab ovcí a volů hojně pro něj a pro lid, kterýž byl s ním, a namlouval ho, aby táhl do Rámot Galád. 3 Nebo řekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému: Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád? Odpověděl jemu: Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvůj, tak lid můj, a s tebouť budu v tom boji. 4 Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo. 5 I shromáždil král Izraelský proroků svých čtyři sta mužů, a řekl jim: Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Bůh v ruku královu. 6 Tedy řekl Jozafat: Což již není zde proroka Hospodinova žádného, abychom se ho zeptali? 7 Odpověděl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bys se mohl poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje, ale vždycky zlé. Ten jest Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král. 8 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova. 9 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský seděli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Seděli pak v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi. 10 Kdežto Sedechiáš syn Kenanův udělal sobě byl i rohy železné, a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž jich nepohubíš. 11 Tak podobně všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.) 12 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, řeči proroků těch jednostejné jsou a dobré před králem. Medle, buď řeč tvá, jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci. 13 Jemuž řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že cožkoli vyřkne Bůh můj, to mluviti budu. 14 A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? Kterýž řekl: Táhněte a šťastněť se vám povede, i budou dáni v ruku vaši. 15 Ještě řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu? 16 Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji. 17 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati nic dobrého, ale zlé? 18 Řekl dále: Protož slyšte slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho. 19 I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba krále Izraelského, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné, 20 Tožť vyšel duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem? 21 Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; jdiž a učiň tak. 22 Protož aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě. 23 Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal políček Micheášovi a řekl: Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě? 24 Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl. 25 I řekl král Izraelský: Jměte Micheáše, a doveďte ho k Amonovi hejtmanu města, a k Joasovi synu královu. 26 A díte: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji. 27 Ale Micháš řekl: Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil Hospodin skrze mne. Přesto řekl: Slyštež to všickni lidé. 28 A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád. 29 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský, a jeli k bitvě. 30 Král pak Syrský přikázal byl hejtmanům nad vozy svými, řka: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému. 31 I stalo se, když hejtmané nad vozy uzřeli Jozafata, řekli: Král Izraelský jest. Takž se obrátili proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat, a Hospodin spomohl jemu, a odvrátil je Bůh od něho. 32 Nebo uzřevše hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho. 33 Muž pak střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi: Obrať se, a vyvez mne z vojska; nebo jsem nemocen. 34 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do večera, i umřel v západ slunce.

New International Version

Micaiah prophesies against Ahab

1 Now Jehoshaphat had great wealth and honour, and he allied himself with Ahab by marriage. 2 Some years later he went down to see Ahab in Samaria. Ahab slaughtered many sheep and cattle for him and the people with him and urged him to attack Ramoth Gilead. 3 Ahab king of Israel asked Jehoshaphat king of Judah, ‘Will you go with me against Ramoth Gilead?’ Jehoshaphat replied, ‘I am as you are, and my people as your people; we will join you in the war.’ 4 But Jehoshaphat also said to the king of Israel, ‘First seek the counsel of the Lord.’ 5 So the king of Israel brought together the prophets – four hundred men – and asked them, ‘Shall we go to war against Ramoth Gilead, or shall I not?’ ‘Go,’ they answered, ‘for God will give it into the king’s hand.’ 6 But Jehoshaphat asked, ‘Is there no longer a prophet of the Lord here whom we can enquire of?’ 7 The king of Israel answered Jehoshaphat, ‘There is still one prophet through whom we can enquire of the Lord, but I hate him because he never prophesies anything good about me, but always bad. He is Micaiah son of Imlah.’ ‘The king should not say such a thing,’ Jehoshaphat replied. 8 So the king of Israel called one of his officials and said, ‘Bring Micaiah son of Imlah at once.’ 9 Dressed in their royal robes, the king of Israel and Jehoshaphat king of Judah were sitting on their thrones at the threshing-floor by the entrance of the gate of Samaria, with all the prophets prophesying before them. 10 Now Zedekiah son of Kenaanah had made iron horns, and he declared, ‘This is what the Lord says: “With these you will gore the Arameans until they are destroyed.” ’ 11 All the other prophets were prophesying the same thing. ‘Attack Ramoth Gilead and be victorious,’ they said, ‘for the Lord will give it into the king’s hand.’ 12 The messenger who had gone to summon Micaiah said to him, ‘Look, the other prophets without exception are predicting success for the king. Let your word agree with theirs, and speak favourably.’ 13 But Micaiah said, ‘As surely as the Lord lives, I can tell him only what my God says.’ 14 When he arrived, the king asked him, ‘Micaiah, shall we go to war against Ramoth Gilead, or shall I not?’ ‘Attack and be victorious,’ he answered, ‘for they will be given into your hand.’ 15 The king said to him, ‘How many times must I make you swear to tell me nothing but the truth in the name of the Lord?’ 16 Then Micaiah answered, ‘I saw all Israel scattered on the hills like sheep without a shepherd, and the Lord said, “These people have no master. Let each one go home in peace.” ’ 17 The king of Israel said to Jehoshaphat, ‘Didn’t I tell you that he never prophesies anything good about me, but only bad?’ 18 Micaiah continued, ‘Therefore hear the word of the Lord: I saw the Lord sitting on his throne with all the multitudes of heaven standing on his right and on his left. 19 And the Lord said, “Who will entice Ahab king of Israel into attacking Ramoth Gilead and going to his death there?” ‘One suggested this, and another that. 20 Finally, a spirit came forward, stood before the Lord and said, “I will entice him.” ‘ “By what means?” the Lord asked. 21 ‘ “I will go and be a deceiving spirit in the mouths of all his prophets,” he said. ‘ “You will succeed in enticing him,” said the Lord. “Go and do it.” 22 ‘So now the Lord has put a deceiving spirit in the mouths of these prophets of yours. The Lord has decreed disaster for you.’ 23 Then Zedekiah son of Kenaanah went up and slapped Micaiah in the face. ‘Which way did the spirit from^[1] the Lord go when he went from me to speak to you?’ he asked. 24 Micaiah replied, ‘You will find out on the day you go to hide in an inner room.’ 25 The king of Israel then ordered, ‘Take Micaiah and send him back to Amon the ruler of the city and to Joash the king’s son, 26 and say, “This is what the king says: put this fellow in prison and give him nothing but bread and water until I return safely.” ’ 27 Micaiah declared, ‘If you ever return safely, the Lord has not spoken through me.’ Then he added, ‘Mark my words, all you people!’

Ahab killed at Ramoth Gilead

28 So the king of Israel and Jehoshaphat king of Judah went up to Ramoth Gilead. 29 The king of Israel said to Jehoshaphat, ‘I will enter the battle in disguise, but you wear your royal robes.’ So the king of Israel disguised himself and went into battle. 30 Now the king of Aram had ordered his chariot commanders, ‘Do not fight with anyone, small or great, except the king of Israel.’ 31 When the chariot commanders saw Jehoshaphat, they thought, ‘This is the king of Israel.’ So they turned to attack him, but Jehoshaphat cried out, and the Lord helped him. God drew them away from him, 32 for when the chariot commanders saw that he was not the king of Israel, they stopped pursuing him. 33 But someone drew his bow at random and hit the king of Israel between the breastplate and the scale armour. The king told the chariot driver, ‘Wheel round and get me out of the fighting. I’ve been wounded.’ 34 All day long the battle raged, and the king of Israel propped himself up in his chariot facing the Arameans until evening. Then at sunset he died.