1 Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem,2 všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem,3 všichni jedli týž duchovní pokrm4 a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.5 A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť ‚poušť byla poseta jejich těly‘.6 To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.7 A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘8 Ani se neoddávejme smilstvu jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc.9 A také nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí,10 ani nereptejte jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.11 To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.12 A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 14 A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.15 Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám:16 Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?17 Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.18 Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře?19 Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená?20 Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.21 Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.22 Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
— Ohled na druhé
23 ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.24 Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!25 Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát.26 ‚Hospodinova je země i její plnost.‘27 Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte.28 Kdyby vám však někdo řekl: „Toto bylo obětováno božstvům,“ nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí –29 nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím?30 Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky?31 Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.32 Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží,33 já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.
1. Korintským 10
Bible, překlad 21. století
Svoboda a svatost
1Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem.[1]2Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem.3Všichni jedli tentýž duchovní pokrm[2]4a všichni pili tentýž duchovní nápoj[3] (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus).5Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“.[4]6To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni.[5]7Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“[6]8Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc.[7]9Také nepokoušejme Krista,[8] jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.[9]10Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem.[10]11To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.12Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl.13Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.14A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.15Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám.16Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla?17Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb.18Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře?19Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená?20Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony.21Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů!22Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti?[11] Jsme snad silnější než on?
Svoboda a zodpovědnost
23„Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá.[12]24Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.25Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte,26vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“[13]27Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou,[14] a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.28Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí.29Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého. „Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí?30Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“31Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě.32Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží.33Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.
1. Korintským 10
Bible Kralická
1Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,2A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,3A všickni týž pokrm duchovní jedli,4A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.5Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.6Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.7Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.8Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.9Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.10Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.11Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.12A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.13Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.14Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.15Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.16Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?17Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.18Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?19Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.20Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.21Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.22Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?23Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.24Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.25Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.26Nebo Páněť jest země i plnost její.27Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.28Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.29Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?30A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?31Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.32Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,33Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.
1. Korintským 10
Slovo na cestu
Varování před falešnou jistotou
1Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta,2a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost.3Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha4a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel – a to byl Kristus.5A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti.6Nechť se nám stanou výstražným příladem.
Nebezpečí modloslužby
7-8Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc.9Nesvádějte lidské špatnosti na Boha,10-11neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt. Vezměme si z toho ponaučení, mnoho času nám už nezbývá.12Mějte se na pozoru – nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist.13Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je.14-16Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou?17Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my – ať je nás sebevíc – jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni.18Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář.19Tím ovšem neříkám, že modla je snad bohem a že maso obětované modle je něco víc než obyčejné maso; samy o sobě ty věci neznamenají nic.20Ale tím obřadem vzývají pohané démony místo Boha, a proto nechci, abyste se něčeho takového zúčastňovali.21Nemůžete se přece současně hlásit k Bohu i ke zlým mocnostem.22Nebo jsme snad tak silní, že si nemusíme nic dělat z Božího hněvu?23Ano, křesťanu je všechno dovoleno, ale ne všechno je prospěšné. Vše je mi dovoleno, ale ne vše slouží k dobru také ostatním.24Nesmíme si hledět jen svého vlastního zájmu, nýbrž především musíme dbát toho, co je dobré pro druhé.25Tedy: co se prodává v obchodech, to jezte klidně a nelamte si hlavu původem jídla.26Země i se vším, co je na ní, patří přece Bohu.27Také na návštěvách jezte s klidným svědomím všechno, co vám hostitel předloží.28-29Když vás však někdo upozorní, že to či ono jídlo leželo předtím na pohanském oltáři, nejezte to, abyste se nešetrně nedotkli jeho svědomí. Jakže – moje svoboda má být omezována cizím svědomím?30Což mě může někdo odsuzovat za to, co vděčně přijímám z Boží ruky?31Milí bratři! Všechno, co děláme – ať už jde o jídlo nebo o pití či cokoliv jiného, všechno má sloužit k Boží oslavě.32Nebuďte tedy kamenem úrazu ani židům, ani nevěrcům, ani křesťanům.33I já se vždycky snažím vyjít každému vstříc a neohlížím se na sebe, nýbrž na dobro těch druhých, aby jich bylo zachráněno co nejvíc. Tak mě tomu učí Kristus, dělejte to tak i vy.
1. Korintským 10
New International Version
Warnings from Israel’s history
1For I do not want you to be ignorant of the fact, brothers and sisters, that our ancestors were all under the cloud and that they all passed through the sea.2They were all baptised into Moses in the cloud and in the sea.3They all ate the same spiritual food4and drank the same spiritual drink; for they drank from the spiritual rock that accompanied them, and that rock was Christ.5Nevertheless, God was not pleased with most of them; their bodies were scattered in the wilderness.6Now these things occurred as examples to keep us from setting our hearts on evil things as they did.7Do not be idolaters, as some of them were; as it is written: ‘The people sat down to eat and drink and got up to indulge in revelry.’ (Ex 32,6)8We should not commit sexual immorality, as some of them did – and in one day twenty-three thousand of them died.9We should not test Christ,[1] as some of them did – and were killed by snakes.10And do not grumble, as some of them did – and were killed by the destroying angel.11These things happened to them as examples and were written down as warnings for us, on whom the culmination of the ages has come.12So, if you think you are standing firm, be careful that you don’t fall!13No temptation[2] has overtaken you except what is common to mankind. And God is faithful; he will not let you be tempted[3] beyond what you can bear. But when you are tempted,[4] he will also provide a way out so that you can endure it.
Idol feasts and the Lord’s Supper
14Therefore, my dear friends, flee from idolatry.15I speak to sensible people; judge for yourselves what I say.16Is not the cup of thanksgiving for which we give thanks a participation in the blood of Christ? And is not the bread that we break a participation in the body of Christ?17Because there is one loaf, we, who are many, are one body, for we all share the one loaf.18Consider the people of Israel: do not those who eat the sacrifices participate in the altar?19Do I mean then that food sacrificed to an idol is anything, or that an idol is anything?20No, but the sacrifices of pagans are offered to demons, not to God, and I do not want you to be participants with demons.21You cannot drink the cup of the Lord and the cup of demons too; you cannot have a part in both the Lord’s table and the table of demons.22Are we trying to arouse the Lord’s jealousy? Are we stronger than he?
The believer’s freedom
23‘I have the right to do anything,’ you say – but not everything is beneficial. ‘I have the right to do anything’ – but not everything is constructive.24No-one should seek their own good, but the good of others.25Eat anything sold in the meat market without raising questions of conscience,26for, ‘The earth is the Lord’s, and everything in it.’ (Ž 24,1)27If an unbeliever invites you to a meal and you want to go, eat whatever is put before you without raising questions of conscience.28But if someone says to you, ‘This has been offered in sacrifice,’ then do not eat it, both for the sake of the one who told you and for the sake of conscience.29I am referring to the other person’s conscience, not yours. For why is my freedom being judged by another’s conscience?30If I take part in the meal with thankfulness, why am I denounced because of something I thank God for?31So whether you eat or drink or whatever you do, do it all for the glory of God.32Do not cause anyone to stumble, whether Jews, Greeks or the church of God –33even as I try to please everyone in every way. For I am not seeking my own good but the good of many, so that they may be saved.