1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón. 2 Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly, 3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ 4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? 5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene. 6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost. 7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“ 8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. 9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žalm 137
Bible, překlad 21. století
1Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion.2V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby.3Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: „Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!“4Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?5Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice!6Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše!7Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!“8Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří!9Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!
Žalm 137
Bible Kralická
1Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.2Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.3A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:4Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
Žalm 137
Slovo na cestu
Kapitola není v tomto překladu dostupná.
Žalm 137
New International Version
1By the rivers of Babylon we sat and wept when we remembered Zion.2There on the poplars we hung our harps,3for there our captors asked us for songs, our tormentors demanded songs of joy; they said, ‘Sing us one of the songs of Zion!’4How can we sing the songs of the Lord while in a foreign land?5If I forget you, Jerusalem, may my right hand forget its skill.6May my tongue cling to the roof of my mouth if I do not remember you, if I do not consider Jerusalem my highest joy.7Remember, Lord, what the Edomites did on the day Jerusalem fell. ‘Tear it down,’ they cried, ‘tear it down to its foundations!’8Daughter Babylon, doomed to destruction, happy is the one who repays you according to what you have done to us.9Happy is the one who seizes your infants and dashes them against the rocks.