Ámos 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Hlad po slyšení Božího slova - Čtvrté vidění: neodvratný příchod dne soudu. - Pozdní touha po Božím slově zůstane bez odezvy.

1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, koš zralého ovoce. 2 A zeptal se: „Ámosi, co vidíš?“ Odpověděl jsem: “Koš zralého ovoce.“ Hospodin mi řekl: „Izrael, můj lid, je zralý pro konec. Už mu nebudu dál promíjet.“ 3 V onen den se obrátí chrámové zpěvy v kvílení, je výrok Panovníka Hospodina, mnoho mrtvých těl bude pohozeno na všech místech. Tiše! 4 Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi. 5 Říkáte: “Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou, 6 abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu.“ 7 Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově: Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek. 8 Nebude se nad tím třást země a truchlit každý její obyvatel? Celá se vzedme jako Nil a zase ustoupí a opadne jako egyptská řeka. 9 V onen den způsobím, je výrok Panovníka Hospodina, že slunce zapadne v poledne, tmou zahalím zemi za jasného dne. 10 Vaše slavnosti proměním ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěvy. Na všechna bedra vložím žíněnou suknici, na každé hlavě bude lysina. Učiním, že bude v zemi smutek jako nad jednorozeným a její poslední chvíle jako den hořkosti. 11 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. 12 Budou vrávorat od moře k moři a ze severu na východ; budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou. 13 V onen den budou omdlévat žízní krásné panny i jinoši. 14 Ti, kteří přísahají při samařském provinění a říkají: „Jakože živ je tvůj bůh, Dane, a jakože živa je cesta Beer-šeby,“ padnou a již nepovstanou.

Bible, překlad 21. století

Zralí pro konec

1 Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce! 2 „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím. 3 V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“ 4 Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích,^[1] vy, kdo ničíte ubožáky na zemi 5 se slovy: „Kdy už skončí svátek novoluní, abychom prodávali obilí? Kdy už skončí den sobotní, abychom zrní nabídli, abychom z míry ubrali a k ceně přidali, abychom šidili falešnými váhami,^[2] 6 abychom si nuzné koupili za peníz a ubohé za dva sandály, abychom místo zrní prodávali otruby?“ 7 Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“ 8 Copak se kvůli tomu neotřese země, nedá se každý její obyvatel do pláče? Jako Nil se celá rozlije, vzedme se a zase opadne jako ta řeka v Egyptě! 9 V ten den, praví Panovník Hospodin, nechám slunce zajít v poledne a zatemním zemi vprostřed dne. 10 Vaše slavnosti obrátím v truchlení a všechny vaše písně v kvílení. Všechny vás obleču do pytloviny a všechny hlavy budou oholeny. Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným – její poslední den bude nejtrpčí! 11 Hle, přicházejí dny, praví Panovník Hospodin, kdy na zem pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov. 12 Od moře k moři se budou plahočit a od severu bloudit na východ, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenajdou. 13 V ten den budou omdlévat žízní krásné panny i statní mladíci – 14 ti, kteří přísahají na hřích Samaří. Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ!^[3] Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ – takoví padnou, aby už nevstali.

Bible Kralická

1 Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního. 2 A řekl: Co ty vidíš, Amose? I řekl jsem: Koš ovoce letního. Opět mi řekl Hospodin: Přišeltě konec lidu mému Izraelskému, nebuduť již více promíjeti jemu. 3 Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlče, namece na všelijaké místo. 4 Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, 5 Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, 6 Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali? 7 Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich. 8 Nad tím-liž by se netřásla i země, a nekvílil by každý, kdož přebývá na ní? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským? 9 Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den. 10 A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti. 11 Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových, 12 Tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou. 13 V ten čas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní, 14 Kteříž přisahají skrze ohavnost Samařskou, a říkají: Živť jest Bůh tvůj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

A basket of ripe fruit

1 This is what the Sovereign Lord showed me: a basket of ripe fruit. 2 ‘What do you see, Amos?’ he asked. ‘A basket of ripe fruit,’ I answered. Then the Lord said to me, ‘The time is ripe for my people Israel; I will spare them no longer. 3 ‘In that day,’ declares the Sovereign Lord, ‘the songs in the temple will turn to wailing.^[1] Many, many bodies – flung everywhere! Silence!’ 4 Hear this, you who trample the needy and do away with the poor of the land, 5 saying, ‘When will the New Moon be over that we may sell grain, and the Sabbath be ended that we may market wheat?’ – skimping on the measure, boosting the price and cheating with dishonest scales, 6 buying the poor with silver and the needy for a pair of sandals, selling even the sweepings with the wheat. 7 The Lord has sworn by himself, the Pride of Jacob: ‘I will never forget anything they have done. 8 ‘Will not the land tremble for this, and all who live in it mourn? The whole land will rise like the Nile; it will be stirred up and then sink like the river of Egypt. 9 ‘In that day,’ declares the Sovereign Lord, ‘I will make the sun go down at noon and darken the earth in broad daylight. 10 I will turn your religious festivals into mourning and all your singing into weeping. I will make all of you wear sackcloth and shave your heads. I will make that time like mourning for an only son and the end of it like a bitter day. 11 ‘The days are coming,’ declares the Sovereign Lord, ‘when I will send a famine through the land – not a famine of food or a thirst for water, but a famine of hearing the words of the Lord. 12 People will stagger from sea to sea and wander from north to east, searching for the word of the Lord, but they will not find it. 13 ‘In that day ‘the lovely young women and strong young men will faint because of thirst. 14 Those who swear by the sin of Samaria – who say, “As surely as your god lives, Dan”, or, “As surely as the god^[2] of Beersheba lives” – they will fall, never to rise again.’