1Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.2I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.3Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.4Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:5Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?6To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.7Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.8Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.9Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.10Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.11Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.12Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,13Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.14I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:15Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.16Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.17Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.18Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.19Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.20Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.21Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.22Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.23A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.24Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.25Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.26Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.27Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.28Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.29Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.30Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.31Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.32A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.33(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)34Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?35Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.36Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.37A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,38Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?39Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:40Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.41To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.42A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.43Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.44Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.45A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.46Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.47A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.48Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.49Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.50A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.