1Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?2Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.3Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:4Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.5Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.6Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.7Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.8Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,9Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,10Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,11Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,12Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,13Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.14Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.15Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.16Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.17Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.18Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.19Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.20V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.21Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.22Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.23Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.24A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.25Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.26Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.27Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.