1Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.