1Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.2Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.3Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,4Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?5Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?6Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,7Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?8Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?9Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?10Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?11Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.12Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.13Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.14Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,15Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.16Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?17Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.18Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.19Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.20Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,21Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?22Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.23Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.