Žalm 55

Bible Kralická

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. 

2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. 

3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, 

4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. 

5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. 

6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. 

7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. 

8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. 

9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 

10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. 

11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. 

12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. 

13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 

14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; 

15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. 

16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. 

17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. 

18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. 

19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. 

20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. 

21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. 

22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. 

23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ] 

Public Domain