1Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.2Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.3Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.4Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.5Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.6Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.7Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.8Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,9Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,10Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.11Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.12Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.13Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,14Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.15Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.