1Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.2Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.3Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.4Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.5Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.6Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.7Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.8Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.9Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.10Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.11Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?12Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?13Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.14Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.15Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.16Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.17Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,18Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.19Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.20Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.21Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.22Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?23Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.24Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.25Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.26Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.27Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.28Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.29Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.30Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,31A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.32A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.33Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,34V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Přísloví 24
Český ekumenický překlad
— Rady pro život
1 Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi, 2 neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily. 3 Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje; 4 kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem. 5 Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu. 6 Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství. 7 Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevře ústa. 8 Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem. 9 Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí. 10 Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých. 11 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? 12 Řekneš-li: „My jsme to nevěděli,“ což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů. 13 Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká. 14 Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena. 15 Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá! 16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. 17 Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci, 18 nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv. 19 Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům. 20 Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo. 21 Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými; 22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
DRUHÁ ČÁST
23 I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré. 24 Kdo řekne svévolníkovi: „Jsi spravedlivý,“ na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy. 25 Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým. 26 Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi. 27 Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům. 28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat? 29 Neříkej: „Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů.“ 30 Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu, 31 a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena. 32 Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl: 33 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si 34 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.