1Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.2Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.3Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.4Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.5Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.6Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.7Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.8Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.9Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.10Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.11Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.12Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.13Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.14Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.15V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.16Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.17Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.18Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.19Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.20Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.21Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.22Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.23Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.24Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.25Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.26Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.27Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.28Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.29Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.30Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.31Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.32Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.33Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Přísloví 16
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ČÁST
1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk. 2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin. 3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. 4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. 5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu. 6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého. 7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. 8 Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. 9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. 10 Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří. 11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem. 12 Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn. 13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují. 14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří. 15 V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm. 16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. 17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu. 18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. 19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými. 20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina. 21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí. 22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost. 23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. 24 Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. 25 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. 26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa. 27 Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň. 28 Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele. 29 Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu. 30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo. 31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti. 32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města. 33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.