1První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.2I nalezly kámen odvalený od hrobu.3A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.4I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.5Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?6Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,7Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.8I rozpomenuly se na slova jeho.9A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.10Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.11Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.12Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.13A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.14A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.15I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.16Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.17I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?18A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?19Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,20A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.21My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.22Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,23A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.24I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.25Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.26Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?27A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.28A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.29Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.30I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.31I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.32I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?33A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,34Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.35I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.36A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.37Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.38I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?39Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.40A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.41Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?42A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.43A vzav to, pojedl před nimi,44A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.45Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.46A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,47A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.48Vy jste pak svědkové toho.49A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.50I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.51I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.52A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.53A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
Lukáš 24
Český ekumenický překlad
— Prázdný hrob
1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.5 Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“8 Tu se rozpomenuly na jeho slova,9 vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.12 Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
— Zjevení na cestě do Emaus
13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.17 Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“19 On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.24 Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“25 A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.29 Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.30 Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.32 Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.34 Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
— Zjevení v Jeruzalémě
36 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.38 Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy.41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“42 Podali mu kus pečené ryby.43 Vzal si a pojedl před nimi.44 Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.48 Vy jste toho svědky.49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
— Nanebevstoupení
50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.52 Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,53 byli stále v chrámě a chválili Boha.