1Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.2I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.3Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.4A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.5I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.6A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.7Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.8I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.9A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?10On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.11A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?12A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.13I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.14A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.15I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.16Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.17A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.18Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.19A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.20Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.21Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.22A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.23Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.24Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.25On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.26Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.27Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.28Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.29A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,30Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.31I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.32Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.33A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.34On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.35I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.36Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.37Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.38Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.39A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.40A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.41A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,42Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.43I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.44A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.45A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.46I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.47A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.48Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?49A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?50I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.51A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.52I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?53Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.54A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.55A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.56A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.57A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.58A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.59A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.60I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.61I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.62I vyšed ven Petr, plakal hořce.63Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.64A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?65A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.66A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,67Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.68A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.69Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.70I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.71A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Lukáš 22
Český ekumenický překlad
— Jidášova úmluva s velekněžími
1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, Velikonoce.2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. 3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
— Příprava velikonoční večeře
7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.8 Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“9 Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“10 Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:11 ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
— Ustanovení večeře Páně
14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.15 Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“20A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
— Označení zrádce
21 “Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
— Spor o přední postavení
24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.25 Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.26 Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“
— Rozhovor cestou do Getsemane
31 „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“33 Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“34 Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ 35 Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“36 Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“38 Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“
— Modlitba v Getsemane
39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.40 Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:42 “Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.46 Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
— Zatčení
47 Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.48Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.51 Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.52 Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“
— Petrovo zapření
54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“57 Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“58 Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“60 Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
— Ježíš před radou
63 Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho;64 zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi. 66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:67 “Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte.68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“70 Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“71 Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“