Lukáš 20

Bible Kralická

1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími, 

2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal? 

3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi: 

4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? 

5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? 

6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok. 

7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl. 

8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. 

9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy. 

10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného. 

11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. 

12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. 

13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou. 

14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví. 

15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice? 

16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. 

17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní. 

18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. 

19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. 

20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 

21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. 

22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? 

23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 

24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. 

25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. 

26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. 

27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho, 

28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. 

29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. 

30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí. 

31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli. 

32 Nejposléze po všech umřela i žena. 

33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? 

34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. 

35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. 

36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 

37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 

38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. 

39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. 

40 I neodvážili se jeho na nic více tázati. 

41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým? 

42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 

43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých. 

44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? 

45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: 

46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích, 

47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení. 

Public Domain

Lukáš 20

Český ekumenický překlad

— Spor o Ježíšovu pravomoc

1  Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími 

2  a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“ 

3  Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, 

4  odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“ 

5  Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ 

6  Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ 

7  A tak odpověděli, že nevědí, odkud. 

8  Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“  

— Podobenství o zlých vinařích

9  Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 

10  V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. 

11  Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. 

12  Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. 

13  Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ 

14  Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ 

15  A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? 

16  Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ 

17  On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?‘ 

18  Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 

19  Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.  

— Spor o daň císaři

20  Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. 

21  Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. 

22  Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 

23  Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: 

24  “Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ 

25  Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 

26  A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.  

— Spor o vzkříšení

27  Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: 

28  “Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ 

29  Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. 

30  Jeho manželku si vzal druhý, 

31  pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. 

32  Nakonec zemřela i ta žena. 

33  Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ 

34  Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. 

35  Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. 

36  Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. 

37  A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. 

38  On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ 

39  Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ 

40  A už se neodvážili položit mu jinou otázku.  

— Mesiáš, Syn Davidův

41  Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? 

42  Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,  

43  dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘  

44  David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“  

— Varování před zákoníky

45  Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: 

46  “Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 

47  Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“  

© 2001 Česká biblická společnost