Jób 4

Bible Kralická

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti? 

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval. 

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval. 

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi. 

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým? 

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou? 

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali. 

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. 

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají. 

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají. 

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho. 

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi, 

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé. 

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém. 

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas: 

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil? 

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku. 

19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol. 

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou. 

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti. 

Public Domain

Jób 4

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Připomínka Jóbovy zbožnosti

1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:  

2  „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?  

3  Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,  

4  tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.  

5  Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.  

6  Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?  

7  Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?  

8  Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.  

9  Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.  

10  Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.  

11  Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.  

— Noční vidění

12  Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;  

13  při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,  

14  přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,  

15  když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.  

16  Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:  

17  ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘  

18  Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,  

19  tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.  

20  Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.  

21  Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.  

© 2001 Česká biblická společnost