1Ještě mluvil Elihu, a řekl:2Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.3Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.4Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.5Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.6Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.7Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?8A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?9Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.10A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.11Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.12A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.13Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?14Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,15Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.16Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.17Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?18Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?19Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.20V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.21Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.22Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.23Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.24Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.25Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.26Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,27Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,28Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.29(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,30Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.31Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.32Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.33Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.34Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,35Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.36Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,37Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Jób 34
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Jób není v právu
1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi. 3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm. 4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré. 5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo. 6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit ? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘ 7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu, 8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi; 9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘
— Všemocný je spravedlivý
10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví. 11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky. 12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. 13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět? 14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, 15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám. 17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?
— Spravedlivý je všemocný
18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo,‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku?‘ 19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou. 20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou. 21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí. 22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností. 23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit. 24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa; 25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni. 26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět, 27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu, 28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných. 29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci, 30 aby nekraloval člověk – rouhač a nestalse svůdcem lidu.
— Rozhodnutí neleží u Jóba
31 Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat. 32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘ 33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš! 34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat: 35 ‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá. 36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem. 37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“