Přihlaste se zdarma

Jób 16

Bible Kralická

1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. 3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? 4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? 5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest. 6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne. 7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého. 8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje. 9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne. 10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše. 11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. 12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl. 13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou. 14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný. 15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. 16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest. 17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest. 18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé. 19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech. 20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé. 21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým. 22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru. 

Public Domain

Jób 16

Český ekumenický překlad



1  Jób na to odpověděl:  2  „Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením.  3  Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš?  4  Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou.  5  Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast.  6  Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím?  7  Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost.  8  Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje.  9  Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.  10  Dokořán na mě otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.  11  Bůh mě dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků.  12  Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem.  13  Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem.  14  Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr.  15  Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil.  16  Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti,  17  ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí.  18  Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu !  



19  Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.  20  Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.  21  Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.  22  Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.