1Odpověděv pak Job, řekl:2V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Jób 12
Český ekumenický překlad
JÓB ODPOVÍDÁ SÓFAROVI - — Jób odmítá Sófarovy řeči
1 Jób na to odpověděl: 2 „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost! 3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví? 4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný. 5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají! 6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci. 7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, 8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. 9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila 10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. 11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm? 12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?
— U Boha je všechna moc
13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum. 14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze. 15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi. 16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí. 17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce, 18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra, 19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody, 20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost, 21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť, 22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co jev šeru smrti, 23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je, 24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot, 25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.