1I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval.2I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské;3A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského; třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur;4A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál;5Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu.6I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova,7(Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja), že řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého?8Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy.9Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin,10Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé.11A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál.12A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Čí jest země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobě všecken Izrael.13Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář mou.14I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských.15Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais.16Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se.17Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi.18Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi, řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho.19To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin.20Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody.21I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji.22A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji.23Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji.24Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel?25Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš.26Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl.27A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro krev Azaele bratra jeho.28To když potom David uslyšel, řekl: Čist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova.29Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba.30A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě.31I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David šel za márami.32A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.33V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk?34Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním.35Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhy. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného.36Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil král, líbilo se všemu lidu.37I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova.38Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli?39A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle činí, vedlé zlosti jeho.
2. Samuelova 3
Český ekumenický překlad
1 Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.
— Davidovi synové narození v Chebrónu - Seznam synů, kteří se Davidovi narodili v Chebrónu.
2 V Chebrónu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnón z Achínoamy Jizreelské,3 jeho druhý syn byl Kileab z Abígajily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí byl Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje,4 čtvrtý Adonijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly,5 a šestý Jitreám z Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Chebrónu.
— Abnérova smrt - Abnér přecházející od Íš-bóšeta k Davidovi je zákeřně zabit Jóabem. David dokazuje lidu, že na jeho smrti nenese vinu.
6 Avšak boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým trval dále. V Saulově domě nabýval převahy Abnér.7 Saul měl ženinu jménem Rispu, dceru Ajovu. Íš-bóšet vytýkal Abnérovi: „Jak to, že jsi vešel k ženině mého otce?“8 Pro ta Íš-bóšetova slova Abnér velice vzplanul a vyčítal: „Copak jsem psí hlava, patřím snad k Judovi? Denně prokazuji milosrdenství domu Saula, tvého otce, jeho bratřím a přátelům. Nedopustil jsem, abys padl do Davidových rukou, a ty mi dnes předhazuješ přečin s tou ženou?9 Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Učiním pro Davida, co mu přisáhl Hospodin.10 Odejmu království Saulovu domu a upevním Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou od Danu až do Beer-šeby.“11 Íš-bóšet nebyl s to ozvat se Abnérovi ani slovem, protože se ho bál. 12 Abnér poslal za sebe k Davidovi posly se slovy: „Komu patří země?“ a s nabídkou: „Uzavři se mnou smlouvu. Budu stát při tobě a obrátím k tobě celý Izrael.“13 David odvětil: „Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ale jednu věc od tebe žádám: Až přijdeš, abys spatřil mou tvář, nespatříš ji, dokud nepřivedeš Saulovu dceru Míkal.“14A David vyslal k Íš-bóšetovi, synu Saulovu, posly se vzkazem: „Vydej mi mou ženu Míkal, kterou jsem pravoplatně získal za sto pelištejských předkožek!“15 Íš-bóšet ji dal vzít od muže, od Paltíela, syna Lavišova.16Její muž ji s pláčem doprovázel až do Bachurímu. Tam mu Abnér řekl: „Vrať se.“ A on se vrátil.17 Abnér pak promluvil s izraelskými staršími: „Už dávno jste se dožadovali toho, aby králem nad vámi byl David.18Nyní se mějte k činu. Hospodin přece o Davidovi prohlásil: ‚Rukou svého služebníka Davida vysvobodím svůj izraelský lid z rukou Pelištejců i z rukou všech jeho nepřátel.‘“19 A totéž Abnér přednesl Benjamínovi. Potom Abnér odešel, aby v Chebrónu přednesl Davidovi vše, co Izrael a celý Benjamínův dům považují za dobré. 20 Když Abnér s dvaceti muži přišel k Davidovi do Chebrónu, David pro něho a pro muže, kteří byli s ním, uspořádal hostinu.21Abnér Davidovi řekl: „Rád bych odešel a shromáždil ke králi, svému pánu, celý Izrael. Uzavřou s tebou smlouvu a ty budeš nade vším kralovat, jak si budeš přát.“ David pak Abnéra propustil a on pokojně odešel.22 A hle, přišli Davidovi služebníci s Jóabem z výpravy a přinášeli s sebou velikou kořist. Abnér už u Davida v Chebrónu nebyl, neboť ho David propustil a on pokojně odešel.23 Tu přišel Jóab s veškerým vojskem, které bylo s ním. Jóabovi oznámili, že Abnér, syn Nérův, přišel ke králi a ten že jej propustil a on pokojně odešel.24 Jóab vstoupil ke králi a optal se: „Co jsi to udělal? Když k tobě Abnér přišel, proč jsi ho nechal odejít?25 Znáš Abnéra, syna Nérova! Přišel tě oklamat. Chce znát tvé vycházení a vcházení, chce vědět o všem, co konáš.“26 Nato Jóab od Davida odešel a vyslal za Abnérem posly. Ti ho přivedli od cisterny v Siře zpět. David však o tom nevěděl.27 Když se Abnér vrátil do Chebrónu, uchýlil se s ním Jóab dovnitř brány, jako by s ním chtěl důvěrně promluvit. Tam mu zasadil ránu pod žebra, a tak zemřel za krev jeho bratra Asáela.28 Když o tom David později uslyšel, prohlásil: „Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova.29Ta ať dopadne na hlavu Jóabovu i na celý dům jeho otce. Ať v Jóabově domě nikdy nechybí trpící výtokem ani stižený malomocenstvím ani držící se hůlky ani padlý mečem ani trpící nedostatkem chleba!“30 Tak Jóab se svým bratrem Abíšajem zabil Abnéra, protože v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela. 31 I poručil David Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: „Roztrhněte svůj šat, přepásejte se žíněným rouchem a naříkejte nad Abnérem!“ Král David šel za márami.32 Abnéra pochovali v Chebrónu a král nad Abnérovým hrobem hlasitě plakal; plakal i všechen lid. 33 Král pěl nad Abnérem žalozpěv: „Což musel zemřít Abnér, tak jako umírá bloud? 34 Nebyly spoutány tvé ruce ani do okovů sevřeny tvé nohy. Padl jsi jak ten, kdo rukou bídáků padá.“ A všechen lid nad ním plakal dále.35 Pak přistoupil všechen lid k Davidovi, aby ho přiměli k jídlu, dokud byl ještě den. David se však zapřisáhl: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce, okusím-li před západem slunce chleba či čehokoli jiného.“36 A všechen lid to pozoroval a líbilo se jim to, tak jako se lidu líbilo všechno, co král činil.37 Všechen lid a celý Izrael onoho dne poznal, že Abnér, syn Nérův, nebyl usmrcen z popudu krále.38 Král svým služebníkům řekl: „Nevíte, že dnešního dne padl v Izraeli velitel, a to veliký?39 A já jsem dnes tak sláb, já pomazaný král. A tihle muži, Serújini synové, jsou tvrdší než já. Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle zla, jež spáchal.“